Sociologové médií se shodují v tom, že bulvár plní ve společnosti jednu velmi kladnou roli – vytváří odpadní kanál všemožných nechutností, které se mezi lidmi hromadí. Bulvární kanalizace přirozeně čistí prostředí, v němž žijeme. Z tohoto pohledu se proklínaná bulvarizace médií, k níž v Česku nepochybně dochází (stačilo minulý týden číst české deníky, zaplavené „kauzou Anička“), jeví jako důkaz hromadící se negativní energie (sexu, násilí, zrady, nenávisti, podvodů…), na jejíž odplavování zcela přirozeně musí pracovat čím dál tím víc lidí.
Existuje ale i druhý proud bulváru, který se line společně s prvním, jenom působí opačným směrem. Široké bulvární kanály odlivu negativní energie, po níž vždy zůstane nepříjemně páchnoucí stopa – přinejmenším v podobě potištěného papíru, jejž některé politické strany dokonce používají jako důkazní materiál proti soupeřům, viz brožurka ČSSD hodnotící sto dní vlády Mirka Topolánka – vystřídá nutně příliv energie pozitivní, jež jako by zaplňovala místo uvolněné po špíně, kterou odplavil předchozí den. A protože místa na zaplnění je opravdu dost a dost, roste i množství pozitivně šířené energie, rozlévající se v podobě slunečních paprsků lásky a solidarity médii.
Vrcholem bulvárních pozitiv jsou v českém prostředí televizní pořady typu Pošta pro tebe nebo Bailando. Obě hry na lásku a pomoc čerpají ze stejného zdroje, jen ve druhém případě vstupují do děje velké peníze, kolem nichž se všechno točí, zatímco ta první si vystačí se slzami v publiku i mezi protagonisty. A čím více slz, tím větší radost. Jsou to vlastně velmi přínosné pořady, v nichž si lidé říkají do očí krásné věci, které by si bez kamery nikdy neřekli, protože se stydí nebo nechtějí být sentimentální. Proč nám tedy potom tento tyátr připadá tak příšerný a nechutný? Není to jen trapné intelektuální povyšování, když někdo poukazuje na zvrácenost, odpornost a hyenismus takových hnutí?
Mohlo by to tak být a dokonce i může, ovšem pouze v případě, jestliže pohyb přílivu a odlivu energie, její proměnu z negativní na pozitivní a opačně a tak pořád dokola, řídí síla, která s mediálním emocionálním polem, jež se přelévá v bulváru, nemá vnitřně nic společného. Kdyby s city, jejich objemem a intenzitou hýbal nějaký nezávislý Měsíc v pozadí, jehož magnetické tajemství nikdy nebudeme moci úplně řídit! Bulvár ale nereaguje pouze na čistý „měsíční magnetismus“, není vzácným kanárkem v kleci, který křičí, jakmile se společností začnou šířit nebezpečné ničivé vlny. Není totožný ani s nevědomým komplexem, jehož vnitřní mechanismus lze jen velmi těžko ovlivnit, přestože s freudovci celého světa pořád doufáme, že tento stroj jednou nejen odhalíme, ale i plně zvnitřníme, přivlastníme si ho. Ale nedá se říct ani to, že by bulvár sám hrál roli vládce-Měsíce, který zcela suverénně řídí slapový mechanismus kontrakce dobré a uvolnění špatné energie ve společnosti. Situace je mnohem složitější a mnohem ambivalentnější, v čemž také spočívá výsadní role toho, co se velmi obecně nazývá bulvárem.
Bylo by snadné říct, že bulvár je čiré simulakrum, simulace reality, umělá reality, výroba citů, ať už negativních nebo pozitivních, jimiž se mediální sítě snaží udržet pozornost, podobně jako politici, kterým už jen tak nestačí sdělovat vize, plány a sliby, protože musí být především výmluvní a přesvědčiví, přitažliví, sexy. Z jistého pohledu to tak nesporně je: bulvár připomíná Saturn, svůdně přitahující všechny duše prahnoucí po vzrušení; je to vládce krutý stejně jako Marketing, vytvářející potřeby, o nichž bychom sami nikdy nevěděli. Ale zároveň pod veškerým plánováním, simulací, přetvářkou, vypočítavostí, zištností se tento Saturn současnosti umí zcela přirozeně napájet skutečnými pohyby v nevědomí skupin a celých společností. Bez toho by nikdy nebyl tak mocný jako v určitých chvílích - v hysterii kolem Aničky, vyjadřující potlačené problémy péče o děti; v kauze Kajínek, zpochybňující důvěryhodnost aparátu policie, jehož základy mají hlubší represivní charakter, než si připouštíme; v zájmu o mystérium smrti, odhalovaném v seriálu o sebevraždě Karla Svobody atd.
Dvě podoby, dvě tváře bulváru, které od sebe nemůžeme ani teoreticky oddělit, protože by tím zmizela celá hlava, komplikují všechny budoucí soudy, jež mohou být o něm – o jeho škodlivosti a nechutnosti – vysloveny. Trpělivost a práce s tím spojená se může vyplatit. I taková inflace pozitivních emocí v Bailandu a Poště pro tebe se potom může jevit jako jedna z mnoha reakcí na hlubokou citovou deprivaci současných moderních společností.
Autor je vedoucí kulturní rubriky v Hospodářských novinách.