Poněkud tajuplné, avšak v mnohém symptomatické DVD. Z živé spolupráce dvou hudebníků totiž ukazuje pouze videoprojekci, která při koncertu běžela. Tedy aspoň co se týče prvního, čtyřicetiminutového setu s názvem Vigilance, nahraného v roce 2003 na montrealském festivalu elektronické hudby a přidružených oborů Mutek. O tři minuty delší a o dva roky mladší 8 Seconds Of Weightlessness pocházejí ze Sydney a – v tomto směru zůstávají titulky DVD poněkud nejasné – jsou nejspíše také koncertního původu; bude o nich tedy patrně platit totéž co o Vigilance.
Australský rodák Oren Ambarchi patří do početného ranku improvizujících kytaristů, činný je rovněž v postrockové skupině s průzračným jménem i zvukem Sun. Zvuk své kytary proměňuje k nepoznání a jeho vystoupení se často ubírají multimediálními stezkami, kroužícími kolem videoartu a zvukové instalace. Jeho krajan, hráč na gramofony Martin Ng, se snaží vymanit svůj nástroj z osidel marclayovského konceptualismu (o Christianu Marclayovi viz A2 č. 5/2006) a dobrat se jeho citlivosti a potenciálu, který v sobě gramofon skrývá coby prostředek k citlivé improvizaci. Přehrávání desek (vesměs kratičkých, nerozpoznatelných fragmentů) není pro Martina Ng intelektuální sbírkou citátů, ale výpravou za proměnlivou podstatou zvuku. Nevstoupíš dvakrát do téže drážky, říká.
Nespavost a pocity beztíže
Plentou videa decentně skryté obcování kytary a gramofonů (které dvojice předvedla již na CD Reconnaissance) zplodilo zvuk, v němž bych si výchozí složky nikdy netroufl odhadnout: první ze zvukových ploch se nese v duchu decentních, nepříliš hustých clicks’n’cuts, druhá je proměnlivým, neagresivním sinusovým dronem. Škoda nemožnosti vidět aspoň chvíli oba hudebníky při práci, na druhé straně se mohu utěšovat tím, že disk alespoň neztratí na tajuplnosti a jeho „odlidštěný“ (tj. beze stop „původního“ zvuku použitých nástrojů) zvuk a video se navzájem umocňují. Možný klíč k názvu DVD: fateless = bez osudu.
Videodoprovod k Vigilance, plný tenkých čar tvořících různobarevné sítě a simulace zakřivení prostoru (viz obal DVD) z dílny Tiny Frankové, byl generován živě, a jak se zdá z několika synchronních záškubů obrazu a zvuku, v závislosti na právě improvizované hudbě. Máme tu tedy vlastně film, jehož soundtrack vzniká v přímém přenosu. Tato vizuální forma podle autorů zcela dostatečně vypovídá o probíhající hudbě a zároveň je jednou z aktuálních možných forem produkce koncertních DVD. V době, kdy naprostou většinu koncertů experimentální digitální hudby doprovází projekce, je pak jen logické soustředit se při produkci záznamu na ni, a nikoli na většinou nehybné hráče; i když Ambarchi a Ng naživo patrně nejsou nudně strnulí laptopisté. A zároveň: pokud bereme to, co se při koncertech odehrává na plátně za hudebníky, jako pouhý žánrově povinný doprovod (a většinou tomu tak je), můžeme při sledování Fateless mít oprávněný pocit zdlouhavosti a zklamání z toho, že se nám místo hlavního chodu servíruje příloha.
Dojem zachrání druhá polovina disku, která rozhodně vypadá mnohem svěžeji než poněkud předvídatelná a stereotypní Vigilance. Obraz doprovázející 8 Seconds of Weightlessness se z bílého bodu na černém pozadí promění v rám plný probíhajících drobných ruchů a dějů, které ohraničující obdélník na chvíli přerostou, zruší jeho linie, rozplynou se v šedých mracích a navrátí se do kolotoče víření na pomezí záznamů elektrických výbojů a mikroskopického hemžení. Citlivost digitální manipulace navíc vcelku zdařile (dokonalost je zde nemožná) imituje vizuální dojem filmového pásu. Bez osudu: mrtvolná nehybnost, nebo božská povznesenost?
Autor je zástupce šéfredaktora časopisu HIS Voice.
Oren Ambarchi & Martin Ng: Fateless DVD. Asphodel, 2006; www.asphodel.com.