Newyorský starosta Michael Bloomberg oznámil 19. června, že odchází z Republikánské strany. Tato zpráva by nevzbudila velký rozruch, kdyby neposílila podezření, že jde o další krok k jeho kandidatuře na prezidenta USA.
Na první pohled nenaznačuje mnoho indicií, že by se Michael Bloomberg mohl vážně přihlásit do soutěže na křeslo amerického prezidenta, a to jako nezávislý kandidát. Jako veřejný činitel není pětašedesátiletý Bloomberg zrovna charismatickou osobností, je považován spíše za nudného manažera, který ničím neinspiruje. Nemá nic z přitažlivosti (bývalých nezávislých) kandidátů, jako byl třeba zábavný Ross Perot nebo mesiášský Ralph Nader. Navíc je rozvedeným židovským byznysmenem. Bulvární média hovoří o tom, že je jeho přítelkyně o dobrých 12 centimetrů vyšší než on. Jedním slovem není na něm nic tradičně „prezidentského“
Tyto handicapy však má čím kompenzovat. Především by byl patrně s to a také ochoten vynaložit neslušnou částku na předvolební kampaň. Jeden z jeho přátel již vyslovil domněnku, že by tento mediální magnát vydal až 2 miliardy dolarů, jen aby se stal hlavním nájemníkem Bílého domu. Ostatně i tak by mu zbylo dost na to, aby strávil bezstarostný důchod – Forbes odhaduje ve své listině miliardářů Bloombergovo jmění na 5,5 mld. dolarů.
Bloomberg plány na svou kandidaturu zatím popírá a tvrdí, že chce do roku 2009 dosloužit své funkční období v úřadu starosty. Jde o jeho druhé období a zákon mu nedovoluje, aby kandidoval znovu. Jeho přátelé a spolupracovníci už nějakou dobu nadhazují možnost, že by mohl jako nezávislý kandidovat na prezidenta – a je málo pravděpodobné, že by tuto myšlenku přednášeli, kdyby se jí on sám nezabýval. Pokud ovšem v příštím roce do prezidentského klání opravdu nastoupí, asi bude muset svým voličům dost věcí vysvětlit. Miliardy dolarů sice postačí na spousty televizních reklam, ale těžko zabrání voličům v kladení otázek.
Už teď by například mnozí rádi věděli, proč se dal před pár lety k republikánům, když se celý život prohlašoval za demokrata. Do budoucna se asi nespokojí se snadnou odpovědí. Zvlášť když vešlo ve známost, že si v roce 2001 kandidaturu na starostu prakticky koupil od vedení republikánské strany a volby těsně vyhrál poté, co na kampaň vynaložil nevídaných 70 milionů dolarů. V následujících volbách pak předvedl ještě další silné gesto, když na druhou kampaň vydal ještě víc. Jen proto, aby byl před dvěma lety zvolen opět proti smolařskému, beznadějně nedostatečně financovanému demokratickému oponentovi.
Voliče zřejmě v případě jeho kandidatury bude také zajímat, jestli nyní Bloomberg neopustil republikány jednoduše proto, že se jejich naděje pro volby v příštím roce zdají tak slabé. Před třemi roky přitom horlivě podporoval kandidaturu George W. Bushe a Dicka Cheneyho. Dokonce se zapřísahal, že pro ně získá celý New York. Tehdy byl ještě nadšeným příznivcem republikánů a štědrým sponzorem jejich strany, kterou vychvaloval jako „čestnou, výkonnou, soucitnou a všem přístupnou“.
Bloombergovy ideologické postoje byly přitom vždy k nerozeznání od postojů většiny demokratů. A to ať se týká takových problémů – v USA neustále diskutovaných – jako jsou „reprodukční práva“ (tím Američané myslí právo na potrat), práva homosexuálů, kontrola zbraní, boj proti kouření, přistěhovalectví, globální oteplování, minimální mzda, zdravotní systém, nebo i celé řady dalších. Většina Newyorčanů volí demokraty, a jen málokteří by proto nesouhlasili s Michaelem Longem, který stojí v čele Konzervativní strany tohoto státu. Long má osobně Bloomberga rád, tvrdí však, že starostovy názory nelze rozeznat od názorů „liberálních demokratů“. Long měl bezpochyby na mysli výrazné zvýšení daní majitelům realit, jež Bloomberg prosadil v roce 2002. Republikáni to starostovi, když je nyní zavrhl, bezpochyby brzy připomenou.
Značný rozdíl lze naopak najít mezi postoji Bloomberga a liberálních demokratů. Nejvýraznější byly v době, kdy současný starosta New Yorku tolik fandil Bushovi a nadšeně podporoval válku v Iráku. V září 2002, když Bush připravoval invazi, prohlásil Bloomberg v proslovu k Valnému shromáždění OSN: „Svoboda má svou cenu a tragicky je tato cena někdy závazkem hájit svobodu zbraněmi. Amerika byla, je a vždy bude ochotna plnit svou povinnost – obětovat i svou krev, aby lidé mohli všude žít jako jedinci odpovědní za svůj osud.“ Ironický novinář v jednom newyorském týdeníku tehdy podotkl, že muž chrlící tato odvážná slova nebyl za vietnamské války odveden do armády, protože měl ploché nohy.
Bloombergova válečnická rétorika byla rovněž ozvěnou Bílého domu, když spojoval Saddáma Husajna s al-Kájdou a útoky z 11. září 2001. „Hlasuji pro George Bushe, a to hlavně proto, že se domnívám, že musíme udeřit na teroristy,“ prohlásil v září 2004. „Tvrdit, že Saddám Husajn nebyl terorista, je směšné. Použil hořčicový plyn nebo nějaký jiný plyn proti vlastním lidem.“
Pokud by se Bloomberg definitivně rozhodl kandidovat na prezidenta, musel by on i jeho političtí poradci nejdříve najít způsob, jak odvolat tato dnes nepopulární slova o Iráku.
Autor je publicista.