Za exotickými zážitky někdy není nutné cestovat daleko. Tak třeba Hradec Králové je z Prahy vzdálen pouhých 100 kilometrů a co všechno tento městys nabízí: malebný soutok Orlice s Labem, starobylé náměstí, Gočárovu modernistickou architekturu, městskou krajinu jako stvořenou pro milovníky bicyklů a v neposlední řadě také jeden z největších divadelních festivalů v ČR. Každoroční předprázdninové divadelní setkávání nese zdánlivě komplikovaný název Mezinárodní divadelní festival evropských regionů. Ačkoli přívlastek „regionální“ (alias oblastní) mívá v některých souvislostech spíše pejorativní vyznění, hradečtí organizátoři se rozhodně nemají za co stydět. Však jim také sebevědomí nechybí a u příležitosti letošního 13. ročníku obohatili přehlídku evropského divadla i o japonského loutkáře Noriyukiho Sawu (který je ostatně v Česku jako doma) či divadlo Cameri z izraelského Tel-Avivu. Z evropského divadla přivezli skutečné legendy, jakou je nesporně Peter Brook, progresivní divadelní počiny, z nichž jmenujme alespoň famózní nadčasové zpracování tématu válčení na základě Euripidových Trójanek v podání milánského souboru A.T.I.R., evropskou klasiku, jakou byl například Čechovův Ivanov Slovenského komorního divadla Martin, nebo provokativní italoamerický Tony Clifton Circus Vinganello, jenž s diváky svádí pouliční vajíčkové a dortové války. A konečně ani z Čech a Moravy nejezdí do Hradce žádná ořezávátka – regionální či z center: z nabídky letošního programu jmenujme namátkou Studio Ypsilon, Divadlo na Vinohradech, Divadlo Husa Na Provázku či ostravské duo Aréna a Divadlo Petra Bezruče. Svůj prostor k prezentaci si na festivalu pochopitelně vyhrazuje i hostitelské Klicperovo divadlo. To se letos představilo novými klíčovými inscenacemi z aktuálního repertoáru: Shakespearovým Macbethem a Gogolovým Revizorem. A že jsou na hradeckém festivalu skutečně zastoupeny všechny divadelní žánry, styly, dialekty i názory, dokazuje nejen netradiční pojetí Shakespearovy tragédie, kterou režisér David Drábek umístil do soudobého fast-foodu, tak i neméně překvapivá shoda bukurešťského divadla Teatrul Masca a petrohradského Prijut Komedianta, kteří do Hradce přivezli svá pojetí látek čerpaných z latinskoamerické literatury – povídek Jorge Luise Borgese a Gabriela Garcíi Márqueze. V některých případech z tohoto míšení epoch a kultur tvůrci bohužel navařili spíše guláš, jindy zase dosáhli skutečně plodného mezikulturního criss-crossu. A zejména ten festivalovému Hradci Králové nejvíce sluší. A to ať už ve vyprodané hlavní programové sekci, v rámci neméně navštěvované přepestré nabídky částečně plenérového off-programu či v nabitých festivalových barech a meeting pointech.
Martina Černá, Hradec Králové