Vztah Jaroslava Durycha ke generaci zvané „čapkovská“ (kromě bratří Čapků nejvýrazněji František Langer, Ferdinand Peroutka, Josef Kodíček a Miroslav Rutte) je tématem studie Martina Tichého v Tvaru č. 21/2006.
Soubor loutkových her Františka Langera vydaný pražským Divadelním ústavem jako 10. svazek Spisů Františka Langera (2005) recenzovala v Loutkáři č. 2/2006 Alice Dubská.
Dramatika Františka Zavřela (1. 11. 1885 – 4. 12. 1947), jehož „zamřelé múze“ se za války z Hlasu Ameriky posmívali Voskovec a Werich, připomněl v Chrudimských vlastivědných listech č. 4/2006 obsáhlým medailonem Miroslav Bastl.
Na třetím svazku antologie české poezie od počátků do dneška Höhlen tief im Wörterbuch. Tschechische Lyrik der letzten Jahrzehnte (ed. Urs Heftrich a Michael Špirit, München, DVA 2006), vydaném v 33svazkové řadě Tschechische Bibliothek, Volker Strebel v literární příloze Prager Zeitung č. 51/52 z 21. 12. 2006 ocenil, že vedle Vladimíra Holana, Vítězslava Nezvala, Jaroslava Seiferta či Jana Skácela představuje i tvorbu takových autorů, jako jsou Jan Hanč, Vít Obrtel, Petr Kabeš a Zdeněk Rotrekl.
Polemickou „kalamitu“ vyvolanou prvním českým domácím vydáním románu Milana Kundery Nesnesitelná lehkost bytí (Karel Hvížďala v Reflexu č. 47, Aleš Knapp v Salonu Práva č. 493 z 16. 11. 2006, Milan Jungmann v Literárních novinách č. 48/2006, Jiří T. Král v A2 č. 43 a 47/2006 a Jaroslav Čejka v čtenářském dopisu v Týdnu č. 48/2006) shrnul v Divadelních novinách č. 21 z 12. 12. 2006 Medius.
Za plné docenění významu Pavla Kohouta pro české divadlo a literaturu se ve vánoční anketě Literárních novin č. 52/2006 postavil Jiří Holý.
Rozhovor s někdejším kritikem Kohoutovy mladistvé poezie Janem Trefulkou připravil do posledního loňského (celkově 499.) Salonu, přílohy Práva z 28. 12. 2006, Zdenko Pavelka.
V Protimluvu č. 3/2006 recenzovala Vendula Zajíčková básnické memoáry Jiřího Kuběny Paměť básníka. Z Mého Orloje (Brno, Host 2006). – Rozhovor s J. Kuběnou „o místech jeho srdce, Václavu Havlovi a politice“ přinesla brněnská Rovnost 11. 11. 2006.
„Kolik českých spisovatelů dokáže vidět a psát takhle přesně a citlivě?“ zeptal se v závěru recenze povídkové knihy Jana Balabána Jsme tady (Host, Brno 2006) Josef Chuchma v Mladé frontě Dnes 20. 12. 2006.
Na publicistku a filmovou dokumentaristku Irenu Gerovou, divadelní kritičku ze Svobodného slova 70.–80. let (tam i pod dívčím jménem Irena Krausová), která zemřela 20. 12. 2006 ve věku 57 let, zavzpomínal v Posledním slovu Lidových novin 28. 12. Jan Rejžek. – Literárně zpodobnil Gerovou Josef Škvorecký v postavě filmařky Kleopatry v detektivce Dvě vraždy v mém dvojím životě (Ivo Železný 1996).
František Knopp
Německo
Existuje vícero způsobů, jak prezentovat literaturu. Vedle zavedených forem v tisku a rozhlase zkoušejí stále další možnosti, zejména televize a internet. V Německu a postupem času i mimo ně kraloval v 80. a 90. letech v televizi pořad Literární kvartet, který v čele s Marcelem Reichem-Ranitzkým přinášel po několik let kvalitní diskusi o knižních novinkách. Doba však „pokročila“ a žádá si nové formy. Tlak na zkrácení času věnovaného jednotlivým titulům je neúprosný. Souběžně s požadavkem bavit tak vznikají relace, jež sice informují o literatuře, ve své konkrétnosti a maximální názornosti už ale málo počítají s divákovou fantazií a schopností imaginace. Výsledkem je „brutální ztráta abstrakce a radikální změna estetického myšlenkového přístupu“, jak stojí v článku Gustava Seibta v časopisu Literaturen (1–2/2007). Samozřejmě, že tyto pořady mají vliv na knižní trh. Účinek obvykle tříminutového doporučení knihy v pořadu Elke Heidenreichové „Lesen“ (Číst) je dobře znám: přináší až několikanásobné navýšení prodejnosti a v některých případech i existenční zajištění autora na několik příštích let. Ne nadarmo je v článku tento pořad ve srovnání s tradičními formami literární kritiky hodnocen jako přechod od konvenčních k atomovým zbraním. Kromě uvedeného efektu sehrávají tyto prezentace literatury důležitou roli i u diváků, kteří by jinak po knize nesáhli. Podle autora článku však jejich veskrze pozitivní vyznění dostává až výchovný tón, který může i nudit. Skutečným čtenářům, kteří očekávají víc než jednoduchá doporučení a tipy, televize při tomto pojetí nic atraktivního nabídnout nemůže.
Eva Vondálová