The Residents

Z nového alba Tweedles! od The Residents nemrká tentokrát žádné oko. Kouká z něj klaun. Když se ale sejme jedna vrstva papírového obalu, zjistíme, že šaškův obličej je jen namalovaný na nějakém mužském těle a jeho zvláštně dlouhý nos je ve skutečnosti penis. Uvnitř bookletu pak nacházíme opravdového klauna (tedy člověka tak nalíčeného), který nás provází celou nahrávkou. The Residents byli vždycky hodně divní, ale tentokrát si poprvé vysloužili známou přelepku „Parental advisory“ – na žádost amerických matek.

Skupina se několikrát odvolávala na nedávno zemřelého Jamese Browna, označovaného jako král soulu. Možná by tahle kapela měla převzít korunu, protože se slovem „duše“ má do činění víc než onen slavný egoista. Na nové desce nikoliv v romantickém nebo náboženském smyslu (na Demons Dance Alone z roku 2002, respektive na God in Three Persons z roku 1988), ale jako objekt zkoumání hlubinné psychologie. Superego by mohla být tvář klauna odhalujícího svůj příběh, id je zesměšněný klaunův penis z obalu nahrávky a ego je obsaženo v upřímných textech, které jsou zčásti zpívané a zčásti vyprávěné.

Cesta k jakési pochybné katarzi začíná skladbou Dreams, jež porovnává pocit ze snu po probuzení s pohasínajícím uvědomováním si sebe sama ve vlastních vzpomínkách. „Mé vzpomínky mne postrádají, zmizel jsem beze stopy jako sympatická tvář v roji včel,“ zazpívá jako první verše důvěrně neznámý frontman kapely za doprovodu nezvykle jazzového klavíru. Klaun Tweedles není vůbec legrační, je spíš moderní obdobou smutného Pierota; má rád jenom sebe a zároveň všechno (včetně sebe) nenávidí. Zůstává rozpolcený mezi hlavou a přirozením, které v dětství se svým bratrem označovali Tweedles (čili něco jako pan Frantík nebo Lulánek). Z takového rozporu vyplývá sexuálně velmi aktivní život, jenž však nepřináší naplnění. Nejvýrazněji je tento pocit zřejmý z písní Life, Isolation a především pak Ugly (at the End). „Když se vztah zoškliví, je čas zvednout kotvy; vždy si najdeš další. Ale lidi se zoškliví a ty umřeš…“

Terapeutické sezení je završeno v Shame on Me, kde klaun posluchači nabízí ukázku ze svého komického vystoupení. Žertuje o Ježíšovi, Hitlerovi i papežovi a následně z řeči vyplyne, že byl v dětství obětí násilného zneužívání. Přihlouplý humor je jeho obranným mechanismem. Ve filmu by taková pointa byla značně otřepaná, ale v případě hudebního alba už tolik ne. Skupina se na této desce netají inspirací Johnem Waynem Gacym jr., slavným masovým vrahem z Chicaga, který se živil jako nemocniční šašek pro děti. K tomuto tématu se již před časem vyjádřil americký písničkář Sufjan Stevens na svém slavném albu Illinois. The Residents jsou v tomto ohledu mnohem méně konkrétní, straší na bázi podvědomí, jako třeba Kingův klaun z knihy To.

Po hudební stránce je album Tweedles jedním z nejlepších za celých pětatřicet let jejich existence. The Residents měli uprostřed devadesátých let poněkud slabší období, ale do nového tisíciletí vkročili s čerstvými silami. Velkou podporou bylo přijetí kytaristy Nolana Cooka, který je solidní náhradou za legendárního Snakefingera. Stále používají MIDI rytmiku, zároveň však znějí mnohem živěji; na posledním nahrávání se podílel bukurešťský filmový orchestr, stejně tak byly použity reálné nahrávky rumunských pouličních muzikantů. Pozoruhodnou skutečností zůstává (pokud se rozhodneme tomu uvěřit), že deska byla natočena v rumunském městě Hunedoara, kam skupinu pozval jeden bohatý místní fanoušek, aby tvořila v jeho nahrávacím studiu. Tato spolupráce se velmi pozitivně projevila na zvuku alba: výsledek je hutný a barevný. Poblíž Drákulova sídla natočili The Residents působivé dílo, rozebírající nitro emocionálního upíra.

Autor je přispěvatel serveru Nomenomen.cz.