Dobrodružství zmizení

Celé mytické schéma prvního románu Francouze Michela Tourniera, „perverzního“ přepsání Robinsona Crusoea s názvem Pátek aneb Lůno Pacifiku (1967), je narýsováno už v prologu, těsně před ztroskotáním. Kapitán Van Deyssel vyloží Robinsonovi tarot a ztratí se s kartami a celou lodí ve vlnách. Zbývá jen neúprosnou strukturu vyplnit. Není to však struktura Defoeova, kterou by Tournier jenom nově, a tedy hravě obaloval, ale jakési její prohloubení a přesycení, jako by se čas, který má Robinson strávit v ostrovním odloučení, ještě roztáhl a zároveň zahustil všemi zvuky a pachy neznámé džungle.

Robinsonova první velká role na ostrově je ještě vygradováním defoeovského námětu: z počátečního šoku vznikne postupně celý chybějící svět, dokonalý systém zemědělství, práce, zásob, samosprávy, dohledu. Vzniká mapa ostrova (který je přejmenován z „Neutěšeného“ na Speranzu), kalendář, charta, trestní zákoník a přesah mimo „události materiálního života“ v podobě knihy-deníku. Log-book, do kterého si Robinson zapisuje, představuje na úrovni románu alternativu k neosobnímu vypravěči, na úrovni příběhu reflexivní echo událostí v té nejčistší západní tradici – tím nepopsatelnější se pak ovšem ukazují zvraty, kdy se Robinson odmlčuje. Tématem jeho filosofických úvah je především zvláštní tělesný vztah se Speranzou, v němž zpočátku nachází náhradu za nepřítomnost druhého člověka. Symbió­za dvou extrémních způsobů bytí (domněle sociálního a krajně animálního, respektive živelného) má však být definitivně porušena.

Ve chvíli, kdy se na ostrově objeví Pátek, Robinson ho začlení v hotovém systému pán – otrok na prázdné místo. To vyvrcholí katastrofou, která má dalekosáhlý význam právě proto, že vztah obou není otázkou přímočarého protikladu. Každý sice disponuje odlišným způsobem existence i její transgrese – Robinson v časovém, duchovním prožívání tělesnosti (vzlínání vzpomínek při rochnění v bahně, oplodňování země ostrova a především proměna v jeskynním lůně), Pátek doslova vně sebe, v povrchových, znakových přeměnách (když obléká kaktusy do lidských šatů nebo když „přepisuje vodu na nebe“ prostřednictvím létajícího draka napojeného na rybářskou síť) – ovšem moment překročení lidského je právě tím, v němž se oba nakonec setkají, to znamená zamění a splynou zároveň: „…jestliže Pátka naprosto odpuzovala země, byl přirozeně stejně živelný, jako jsem se stal já živelným náhodou.“ Hravé vyměňování identity, dokonce Pátkovo symbolické zavraždění Robinsona v podobě velkého kozla Robinson přijímá, protože už sám zahájil tu nejtvrdší metamorfózu ve vztahu k celému ostrovu: „Mé oko je mrtvolou světla a barvy. Můj nos je tím, co zůstane z vůní, když byla prokázána jejich neskutečnost. Má ruka vyvrací věc, kterou drží. (…) Subjekt a objekt nemohou koexistovat, protože jsou tou samou věcí, nejprve začleněnou do reálného světa a pak vyvrženou mezi odpadky. Robinson je osobním exkrementem Speranzy.“

Lůno Pacifiku je možná ještě temnějším blížencem autorova vrcholného díla Král duchů (1970, česky 1988 a 2000), a to i přes „sluneční“ perspektivu svého závěru. Český překlad je každopádně událostí, tím spíš, že je vydáním hned dvou rovnocenných textů. Esej Gillese Deleuze Michel Tournier a svět bez druhého není původním doslovem, ale jednou z „literárních“ kapitol jeho Logiky smyslu (1969), v níž se objevuje mimo jiné pojem „nomádská distribuce“ (schopnost smyslu neustále se přesouvat a rozmisťovat napříč strukturami, osobami, rostlinami i živočichy). Ústředním bodem eseje je zmizení „struktury Druhého“, perceptivního pozadí, které zakládá jakékoli sociální prožívání světa a po jehož ztrátě se Robinson může vydat právě jen cestou perverzních přesunů a neutralizací: směrem k nehybnosti času, k dvojnictví s Pátkem a nakonec i se samotným sluncem. Jedním z důsledků je tedy i podivná slepota posádky, která náhodou ostrov a Robinsona objeví. Jejich pohled se od něj odráží zpět k nim samým, jako by někdejší trosečník byl už nevydělitelnou, nelidskou součástí pralesa. Nezajímají je jeho osudy, mluví jen o svých. Ještě než jim definitivně sdělí, aniž by se ho však vůbec ptali, své rozhodnutí stran setrvání nebo opuštění ostrova, Robinson už pro ně dávno zmizel.

Autor studuje bohemistiku na FF UK.