Bohatě ilustrovaný životopis dramatika, povídkáře, operního libretisty a divadelního kritika Karla Šípka, vlastním jménem Josefa Pešky (1857–1923), humoristy z okruhu Herrmannova Švandy dudáka, publikoval v Proglasu č. 3/2007 Lukáš Peška, šéfredaktor Holických novin.
Karel Poláček a obraz první světové války v české literatuře byl název 6. poláčkovského sympozia v Rychnově nad Kněžnou 24.––26. 5. 2007. V Knižních novinkách č. 11/2007 o něm referovala Milena Nyklová.
O „velkém mystifikátorovi a lupiči džentlmenu“ Walteru Sernerovi, který se narodil roku 1889 v Karlových Varech, v roce 1919 vystupoval na 8. dada-večeru v Curychu a v Ženevě pořádal první světový kongres dadaistů, od roku 1929 žil v Praze a ukončil život neznámo přesně kdy „buď v Osvětimi nebo v nějakém jiném vyhlazovacím táboře v Bělorusku“, napsala článek do Roš chodeš č. 7/2007 Alice Marxová.
Letošní sté výročí narození prozaika a publicisty Pavla Naumana (1907–1976), v 30. letech minulého století redaktora Lidových novin a v 50. letech krátce i archiváře Národního divadla, připomněla Paseka sedmým vydáním Pohádek o mašinkách (1942) s původními ilustracemi Kamila Lhotáka.
Tomáš Mazal je autorem knihy o reáliích, jež daly vzniknout Zbabělcům Josefa Škvoreckého (Putování k Port Arthuru. Cestopis zbabělců. Lithos 2007). Jaroslav Formánek v Respektu č. 28/2007 o ní soudí, že „kdyby autor dokázal držet na uzdě... osobní pocity, neodváděl pozornost čtenáře vzpomínkami na husákovskou normalizaci, svou základní vojenskou službu, slavné i normální přátele, nezaplétal se do zdlouhavých popisů gurmánských večeří a bohatých pitek, byla by to sonda do citlivé lidské duše ostrá jako břitva“.
Literární noviny otiskly v čísle 28/2007 recenzi monografie o dramatickém díle Ludvíka Kundery Více než hry (JAMU, Brno 2006). Autorem monografie je teatrolog Bořivoj Srba, někdejší Kunderův dramaturgický spolupracovník, recenzi napsal František Valouch.
V témže čísle Vladimír Just ve svém Divadelním zápisníku podrobil kritice mj. červnové jevištní provedení textů Egona Bondyho (Bouda zvaná Bondy).
Doslov ke knížce lidového vyprávění Dagmar Urbánkové Fjertoch si vyšiju (Eman, Benešov 2007) napsal Ivan Vyskočil.
Vladimír Novotný v Psím vínu č. 40/2007 recenzoval básnickou sbírku Jana Sojky Směr spánku (Weles, Brno 2006).
Sbírka básní Jana Cimického Ty a já (Deus 2007) zaujala v studentských Literárních novinkách č. 4/2007 Šárku Vlasákovou.
František Knopp
Bulharsko
Nejvýraznějším rysem literární situace v porevolučním Bulharsku je její dynamika. I vzhledem k absenci silné disidentské tradice zde začala devadesátá léta ve znamení mohutného rojení knižních debutů, prudké polarizace literatury i čtenářů, manifestů, generačních válek, během nichž se bulharská literatura ostře vyhranila a rozdělila na mladé a staré. Umocňování, rojení, zmnožování a násobení nastalo i v oblasti literárních periodik. Objevuje se řada titulů, některé jsou zcela nové, jiné navazují na tradici časopisů, které vycházely před rokem 1945. Vycházejí i tituly známé z dob komunismu. Během posledních let tak představuje literární periodický tisk dynamickou platformu, kde tituly vznikají a zanikají, některé si v kulturním prostředí vydobývají autoritu, zatímco jiné stihnou vydat jen pár čísel. Jejich pestrost a široký počet přináší v konečném výsledku kýžený literární pluralismus. Mezi periodiky o literatuře si zvláštní pozornost zasluhuje týdeník Literaturen vestnik (Literární noviny) – titul, který asi nejvíc ovlivnil současnou bulharskou literaturu. Jeho vznik úzce souvisí s nástupem postmodernismu v Bulharsku. Na jeho stránkách se objevily jak první překlady klíčových západoevropských postmoderních autorů, tak emblematické texty postmodernismu bulharského. Vedle toho se však Literaturen vestnik vrací i k zapomenutým či dříve zakázaným domácím spisovatelům a znovu je objevuje. Neobstojí tedy obvinění starých vůči mladým, že si prý neváží literární tradice. Těm mladým šlo vlastně o proměnu kánonu, s čímž úzce souvisí i literární mystifikace, která úspěšně zapojila do hry literárně kritickou veřejnost. Co do redakčního obsazení – poprvé se v současné bulharské literatuře objevila generace, jejíž příslušníci mají téměř bez výjimky filologické vzdělání a pracují na akademické či univerzitní půdě. Jazyk periodika tak spočívá jednou nohou na seriózním základě, druhou se však stává veřejnou řečí náměstí, ulice, festivalů. Významnou roli sehrály i literární semináře. Řada témat, jako Mladí a staří, Rozkol Svazu spisovatelů, Ženské psaní, Bulharská literární tradice, Bulharská literatura nemá budoucnost či Totalitarismus a literatura, se tak přelévala ze seminářů na stránky časopisu a obráceně. Od samého začátku se v redakci osvědčil netradiční způsob práce – každé číslo dělá na základě rotačního principu jeden redaktor, který vládne neomezenou svobodou co do přizvání autorů, výběru textů a zdůraznění akcentů. V současné době je kolektiv redakční rady bulharsko-mezinárodní; zasedá zde i švejkolog Nikola Georgiev. Z redaktorů se český čtenář mohl setkat se jménem spisovatele Georgiho Gospodinova, který v letech 1998–2003 byl i šéfredaktorem a jehož dva prozaické tituly vydalo Nakladatelství Lidové noviny. V redakci působí také bohemistka Ani Burova (u nás známá především jako propagátorka bulharské literatury). Ostatně Literaturen vestnik má zásluhu na uvedení nové české literatury do Bulharska. V rámci tematických čísel věnovaných současné zahraniční literatuře byla právě ta česká velmi dobře představena, což už v problematických devadesátých letech notnou měrou přispělo k zachování kontinuity ve vydávání překladů z naší literatury v Bulharsku. Chce-li člověk pochopit, co se během posledních osmnácti let v bulharské literatuře událo, uvidí to na stránkách Literaturen vestniku. Ten modeloval tvář současné bulharské literatury, pokusil se jí vrátit její přirozený jazyk, jakož i přirozený jazyk o ní. Nebál se skandálu, často ho sám vyhledával. Byl a zůstal periodikem lidí mladých jazykem, a to různého věku a různých generací.
Ivana Srbková