Ženská práva, feminismus, rovnost pohlaví, genderová vyváženost, rada vlády pro rovné příležitosti mužů a žen. S tím, jak často se opakují tato slovní spojení v médiích i ve společenských vědách, se pojí očekávání, že tématem postavení a role mužů a žen česká společnost „žije“ a učí se o nich přemýšlet. S „učením“ jsme ale zatím dost pozadu.
„Zákony jsou tu nastavené dobře, ale fakticky to nefunguje,“ říká Dana Radová ze společnosti Žába na prameni, která se genderové problematice věnuje. „Máme sice radu vlády pro rovné příležitosti, zprávy o této problematice musejí vypracovávat všechny resorty, často se ale tato činnost provádí spíš formálně,“ upozorňuje. Výjimkou v tomto směru není ani ministerstvo školství. „Rovnými příležitostmi žen a mužů se na MŠMT zabývá pouze jedna pracovnice na poloviční úvazek. Její nevhodné začlenění do organizační struktury ministerstva dosud bránilo realizovat efektivní změny,“ konstatuje Irena Smetáčková z Pedagogické fakulty FF UK.
Ideální by bylo vzdělávat celé školy
O to, aby se děti už v útlém věku naučily vnímat genderové stereotypy, se aktivně zasazují hlavně občanská sdružení. Žába na prameni například loni během šesti seminářů vyškolila 40 pedagogů: „Oslovili jsme s dotazníkem na případný zájem o tuto problematiku 200 škol, dostali jsme dvě pozitivní odpovědi. Zbylých 198 mlčelo nebo nás odmítlo.“
Naučit se vnímat genderové stereotypy, které jsou ve škole přítomné, přitom není nic složitého – stávající učebnice jsou jich někdy plné. Na špatné příklady upozorňuje Příručka pro budoucí i současné učitelky a učitele: „Maminky si sednou k šití, k pletení, pěstují květiny nebo neustále vymýšlejí způsoby, jak zpestřit jídelníček. Chodí na gymnastiku, rády si zajdou do kina nebo do divadla. Mnozí tatínkové sbírají známky, staré mince, kutí v dílnách, kde vyrábějí užitečné doplňky pro domácnost.“ (Občanská výchova pro 6. ročníky, s. 22). Ženy jsou tradičně zobrazovány jako prodavačky nebo maminky a muži jako vědci a ředitelé společností. Dějepis se učí jako sled událostí (válek, bitev, revolucí), a nikoli jako historie každodennosti, jak by preferovaly ženy. Pomíjí se postavení mužů a žen v jednotlivých obdobích, díla žen-filosofek, političek, matematiček, vědkyň… To jsou nejčastější kritické připomínky k učebním pomůckám, jež tradiční schémata ženských a mužských rolí upevňují.
V jiném příkladu v téže příručce je ukázáno, jak může vypadat genderově nezatížený příklad. Muž vypravuje: „Musím vstávat už v šest hodin. Nejdřív 10 minut cvičím a sprchuji se. Pak udělám snídani a vzbudím děti. O půl osmé je přivedu ke škole. V osm jsem již v obchodě. (…) Děti vyzvedne ze školy moje žena. Vezme je domů, udělá s nimi úlohy a zaveze je na sport a do hudební školy. V osm děti uložím do postele. Pak se ještě chvíli dívám na televizi…“ (Deutsch eins, zwei 1, s. 112)
Žába na prameni nabízí školám i tříhodinový zážitkový kurs, který by měl frekventantům „otevřít oči“. „Někteří lidé dokážou prozřít během jediného dne. Například pro správné používání jazyka stačí dodržovat několik jednoduchých pravidel,“ vysvětluje Radová. Jedním z nich je vyloučit používání takzvaného generického maskulina. Skupinu osob, mezi nimiž jsou i ženy, často označujeme mužským tvarem (žáci, učitelé, politici, ředitelé). Někdy je to i naopak („žádost o místo sekretářky“).
Získat pro genderové vzdělávání podporu vedení škol není jednoduché. „Ředitelé mají omezené množství peněz a času, po který mohou učitele postrádat. Je proto pochopitelné, že je raději pošlou na kurs práce s počítačem,“ vysvětluje jedna ze školitelek. Nejlepší by přitom bylo školit vždycky celý sbor, aby absolvent kursu nezůstal se svým pohledem osamocen.
Zájem o učebnice je
Osvětu genderovému vzdělávání ve školách dělá i Otevřená společnost, která vydala dvě publikace s titulem Gender ve škole – příručku pro výuku občanské nauky a příbuzných předmětů a úvod do genderové problematiky pro učitele. „První publikace jsme měli 2500 a druhé 1200 výtisků, v tištěné podobě jsou už téměř rozebrány,“ říká Irena Smetáčková, která projekt vede. Další tisíce lidí si příručku stahují z internetu.
Zpětná vazba na publikace je pozitivní. „Někteří kombinovaní studenti a studentky na pedagogické fakultě mi při výuce říkají, že se s genderovou problematikou setkali díky ‚zelené kostičkované příručce‘. Tento název považuji za důkaz zahrnutí příručky do všedního života školy,“ dodává Smetáčková.
V současnosti připravuje Otevřená společnost ještě další učebnici. Bude se jmenovat Ženství a mužství bez stereotypů – Učme být děti samy sebou a měla by se používat v rodinné a případně občanské výchově na druhém stupni základních škol. „Materiál bude přiměřenou a pro děti atraktivní formou představovat různé způsoby, jakými můžeme coby ženy či muži žít své životy, aniž bychom přitom byli plně podřízeni genderovým stereotypům,“ vysvětluje druhá vedoucí projektu Klára Vlková s tím, že publikace vyjde v nákladu 2500 výtisků.
Během září a října budou také vydány dvě publikace pro vedení škol a pro výchovné poradce a poradkyně, díky nimž budou moci genderové problematice přizpůsobit například své vzdělávací programy. Rámcové vzdělávací programy totiž v tomto ohledu nejsou příliš konkrétní.
Na základní škole by se děti měly v rámci Výchovy k občanství pro 2. stupeň věnovat přirozeným a sociálním rozdílům mezi lidmi, rovnosti a nerovnosti a rovnému postavení mužů a žen. Genderové tematiky se mohou dotknout i v průřezovém tématu Multikulturní výchova, kde je součástí okruhu Lidské vztahy téma předsudků a vžitých stereotypů i příčin a důsledků diskriminace.
Samotné slovo „gender“ se objevuje až v rámcových vzdělávacích programech pro střední školy, kde se v rámci Výchovy k myšlení v evropských a globálních souvislostech probírá okruh Globální problémy (sic!), jejich příčiny a důsledky, a jeho součástí je i téma nerovnosti mezi muži a ženami v globálním kontextu a problematika genderu.
Systémové změny k lepšímu?
K tomu, aby byli učitelé a potažmo i jejich žáci vnímavější k genderovým stereotypům, podle občanských sdružení vede cesta přes poměrně jednoduché kroky. První z nich už byl učiněn – ministryně školství Dana Kuchtová slíbila, že genderové problematice bude věnovat větší pozornost.
Další konkrétní krok ale zatím podporu nemá. Aktivisté by si přáli, aby studenti vysokých škol museli povinně absolvovat kurs zaměřený na gender, ministryně Kuchtová s tím ale nesouhlasí: „Myslím si, že by se genderové rovnosti měly věnovat všechny předměty, je to i součást rámcových vzdělávacích programů,“ říká. Podobný názor má i resortní ministryně pro lidská práva a národnostní menšiny Džamila Stehlíková.
Zdá se tedy, že cesta ke změně náhledu na gender a jeho roli ve vzdělávání vede přes zájem a nadšení jednotlivých učitelů. Ti už totiž téměř rozebrali nejen publikace Otevřené společnosti, ale i knihu Žáby na prameni Genderově citlivá výchova: Kde začít?. Tím ale osvěta nekončí – všechny zmíněné publikace jsou pro zájemce k bezplatnému stažení na internetu.
Autorka je novinářka.