Texaská folk-rocková kapela Okkervil River, sdružená okolo zpěváka a kytaristy Willa Sheffa, měla s vydáním nového alba spojen těžký úkol – musela po opěvované desce Black Sheep Boy (Jagjaguwar; 2005) uspokojit fanoušky i kritiku. S aktuální deskou The Stage Names se jí to podařilo beze zbytku.
Turné k albu Black Sheep Boy bylo natolik vyčerpávající, že si leader kapely Okkervil River musel vzít hudební dovolenou a vyrazit na cesty. Na jejím konci, když nějakou dobu bydlel v New Yorku, napsal Will Sheff sedmnáct nových písní. Původně sice koketoval s myšlenkou na dvojalbum, posléze však při nahrávání podrobil skladby preciznímu a nelítostnému výběru a na The Stage Names se jich dostalo jen devět. Během rozhodování o koupi desky může pomoci skutečnost, že na graficky velmi vyvedených stránkách okkervilriver.com si lze celou výslednou kolekci poslechnout (stáhnout pochopitelně nikoliv).
Album je oproti svému předchůdci méně zneklidňující, nenalezneme zde kytarové exploze, jaké byly ke slyšení například ve skladbě For Real. Hudební dramata jsou budována za pomoci gradace a vokální naléhavosti. Will Sheff si musel během natáčení dát tříměsíční pauzu kvůli úplné ztrátě hlasu. Nadšení ze znovunabytého „nástroje“ je patrné z každé hlásky. Dynamika jeho výrazu jako by se chvílemi odmítala vtěsnat do zvukové konzervy (v písni Unless It’s Kicks).
Už odplouvá loď John B.
Hudba Okkervil River je velmi civilní, až by se chtělo říct obyčejná. Normální řeka, která však při žádném posluchačově vstupu nezůstane stejná. Očišťující tekoucí vodu evokují také niterné verše z A Girl in Port: „Jsem jenom host, nejsem součástí své starostlivé hlavy a jednoduchého srdce.“ Jimi se dá vcelku přesně vystihnout nálada, která sálá ze všech devíti textů. Na závěr alba zařadil Will Sheff píseň John Allyn Smith Sails, která je doslova rejem odkazů. Jedná se o velmi vkusné zpracování dvěma sebevraždami ohraničeného životního příběhu amerického básníka Johna Berrymana. Když bylo Berrymanovi dvanáct let (tehdy se ještě jmenoval John Allyn Smith), jeho otec se zastřelil, a básník sám se ve věku pětapadesáti let rozhodl ukončit svůj život skokem z mostu. Tragický odchod ze světa byl posílen tím, že se toho lednového dne 1972 netrefil do řeky a údajně zemřel na břehu udušením. Okkervil River, pro něž je jeho tvorba evidentně velkou inspirací (svým EP Sleep & Wake-Up Songs z roku 2004 volně parafrázovali název Berrymanova nejznámějšího cyklu 77 Dream Songs), se rozhodli touto písní vypravit básníkovi plavbu po Mississippi, již před léty minul.
U nás je tento literát jen málo známý; kromě ukázky v antologii americké poezie šedesátých a sedmdesátých let Dítě na skleníku (Odeon 1989) nebylo z jeho tvorby nic vydáno. Na zahraniční písničkáře má však velký vliv: nejvýraznějším příkladem je album Henry’s Dream (Mute; 1992) od Nicka Cavea. „Henry“ je totiž Berrymanovo alter ego, které čtenáře provází temným světem jeho snových písní. Ale teprve Okkervil River mu skládají skutečnou poctu: Tíživá slova na samém konci alba odlehčí tím, že je zpívají na melodii písně v našich krajích známé jako Už odplouvá loď John B.: „Slyším pád mého otce a volání mé matky; slyším všechny ostatní šeptat: ,Vrať se‘; je mi to líto, musím jít; všechny jsem vás měl tak rád, ale je to nejhorší výlet, na kterém jsem kdy byl.“ Jako by najednou ona odrhovačka byla stvořena jen pro tento účel a teprve Sheffův posun ve významu ospravedlnil její existenci. Nejspíš právě vděčnému duchovi Johna B. má patřit ruka, která na vyšívaném obalu desky (dílo dvorního výtvarníka Williama Shaffa) mává z vody sbohem.
Autor je redaktor akutalne.cz.
Okkervil River: The Stage Names. Jagjaguwar; 2007.