A když na flekatou tabuli dobře nacvičeným gestem
rýsuje přehledné schéma perfekta,
připadá si jak opuštěný restaurátor,
jenž právě z povinnosti obnažuje spodní vrstvy
nástěnné (jeskynní?) malby poblíž Temešváru;
jakmile rychlý kontakt s očima post-inertních žáků
bezpečně stvrdí předpoklad,
že šanci na úkryt neskýtá už ani fikční, gramatický čas,
vykloní se z jediného okna v celé třídě,
a zatímco tužky zakreslují překlad další nepatřičné věty,
jasně vidí, jak se dole od říčního břehu odlepila
jedna z odřených školních kanoí
a do formace rozhoupaných kachen se náhle vmísí
arabeska světlých paží a jakoby už téměř lidský smích.