Obraz a mediální prostupy

Obdržel jste za své malířské dílo významné ocenění, které překračuje hranice ČR. Co pro vás znamená?

Opravdu mi to udělalo velkou radost, i když si ceny a ocenění sám pro sebe trochu relativizuji. Chápu to tak, že na mě přišla řada a příště přijde zase na někoho jiného.

Proč si myslíte, že byl ve vaší osobě v poměrně široké konkurenci různých vizuálních projevů oceněn někdo, kdo se věnuje zrovna malířskému médiu?

Myslím, že médium nerozhodovalo. Dá se podle mého názoru ocenit určitá míra vývoje a komplexnost práce. Jak se umělec snaží proniknout stanoveným tématem bez ohledu na formu. Doufám naopak, že toto ocenění pomůže smazávat hranice mezi různými médii. O to jsem se vždy snažil. Vždyť jsou to jen jiné formy myšlení.

Máte nějaké stabilní malířské téma? Čemu se ve své tvorbě věnujete?

Usiluji stále o jasnější a čitelnější formu výpovědi. Přemýšlím o tom, co mě obklopuje, a skrze to, jak „já jsem“ vzhledem k tomu obklopujícímu. Hlavně se ale věnuji malbě. Takže aby to nebylo tak krkolomné: můj způsob myšlení jsou vztahy mezi nějakými polaritami, například mezi malbou a filmem, já a ty, nebo leností a prací. Těžko se mi pak odpovídá na to, jestli se věnuji nějakému tématu, protože rád porušuji hranice toho, co se začíná objevovat jako danost nebo téma. Možná, že jsem dekonstruktivista.

Jak vnímáte interpretaci vašeho díla ve vazbě na časová média (film)?

Jak jsem řekl. Má to cenu, pokud tam nacházíme stále něco nového. Mně pomohl film rozšířit malířský slovník. Mohl jsem si vzít věci jako napětí, tajemství nebo střih a uplatnit to v malbě. Dříve jsem třeba používal i přímo citace z filmů. Někdy v malbě používám i Hitchcockovy poučky pro režii. Dnes tvořím jednotlivé seriály spíše sám, i když jsem stále obklopen filmovými momentkami.

Co váš vztah k filmu a časovým médiím? V čem myslíte, že jsou rozdíly vůči tradičnímu závěsnému obrazu?

Někde jsem četl, že obraz – malba má k filmu blíže než třeba k fotografii. Myslím, že roli hraje právě čas a možná i drama, nevím. Každopádně čas je i v malbě velmi důležitý, jen se domnívám, že na rozdíl od filmu běží v elipse do minulosti a zase zpět. Tedy dobré je se dostat zase zpět. Nejlepší je ale zůstat v bezčasí. Film běží nezadržitelně vpřed, i když se týká minulosti. Film se zabývá následností, je to napětí vztahů a událostí, které se neustále překrývají. Něco takového jako malíř nemám k dispozici, ale přesto se snažím také pracovat s nějakou událostí nebo dějem. Zatím se mi to daří spíše tehdy, pokud je ten děj cítit, ale není zcela přítomen. Je tam pouze naznačen jako nějaká minulost nebo něco, co právě přichází.

Plánujete něco v nejbližší budoucnosti? Nějaké výstavy nebo projekty?

Nejdřív mě čeká výstava v říjnu s Dušanem Zahoranským a Michalem Pěchoučkem v Bratislavě. Moc se na to těším, protože se to bude týkat právě filmu, času a obrazu. Pak chystám samostatnou výstavu do Vídně, do Charim Gallery, kterou lehce ironicky nazvu Adaptace II. Sám se cítím unavený, tak nevím, proč nevyužít první díl, který se uskutečnil asi před rokem v galerii Futura v Praze. Zároveň se účastním výstavy v Lisabonu, kam jsem byl vybrán spolu s Jakubem Neprašem. Výstava je na téma bývalý východní blok a globalizující současnost nebo tak nějak. V prosinci chystáme výstavu malby do pražské Městské knihovny (GHMP) s názvem Resetting. Na to se velmi těším, protože uvidím, kam jsme se všichni pohnuli a jak to vypadá společně. Na březen pak konečně připravuji dlouho a s napětím očekávaný závěr trilogie s názvem Adaptace III, tentokrát do Antverp.