editorial

Pohledy evropské kulturní veřejnosti se stále častěji upírají směrem na východ a dosud spíše přehlížené umění postkomunistických respektive středoevropských zemí začíná být v kurzu. Po Polsku a Maďarsku, kterým se na stránkách A2 věnujeme průběžně a v hojné míře, se nyní dostává i na Rumunsko. Z materiálu o současném rumunském filmu lze doporučit recenzi Aleše Stuchlého, věnovanou vítěznému filmu festivalu v Cannes 4 měsíce, 3 týdny a 2 dny režiséra Cristiana Mungia, s nímž zároveň přinášíme i rozhovor. Mungiův nemilosrdný popis drsné skutečnosti končícího socialismu může být odlehčen pohledem rumunského spisovatele Gabriela Chifa, jehož próza sice líčí život ve stalinismu padesátých let, ovšem z netradiční perspektivy pohádkového vyprávění. S principy socialistické každodennosti souvisí i rozhovor se sociologem českých sídlišť Jiřím Musilem, který pestré sociální složení současných panelových zástaveb považuje mimo jiné za realizovaný cíl meziválečné avantgardy. Na výtvarných stránkách by vaší pozornosti neměl ujít článek Jany Máchalové, zabývající se proměnami módních trendů v postmoderním věku. Dalšími nezanedbatelnými tématy čísla jsou emocemi zavlhlé tunely pod Letenskou plání, nebezpečné a neviditelné částice v našich plicích nebo betonářské úspěchy současné vlády. Jak totiž praví klasik: „Vy pšit pátek.“