David Foster Wallace

Podle spisovatele Davida Fostera Wallace bychom se pravděpodobně nacházeli v roce sponzorovaném výhodnými hypotékami na míru, exekutorskými úřady nebo extra savými inkontinenčními plenami. Že nevíte, o kom je řeč? Není divu. Po Davidu Mitchellovi, Thomasu Pynchonovi, Frantzi Fanonovi a Louisi Althusserovi totiž českému publiku představujeme další z výrazných osobností, ať už současného myšlení či literatury, které jsou nejen českými nakladateli a překladateli, ale i kritiky a publicisty více či méně opomíjeny. Tematické články tohoto čísla spojují jednak nářky nad absencí překladu Wallaceových zásadních děl, jednak následující klíčová slova: temné vizionářství, nevolnost, intelektuální provokace, závislost, sebevymazání. Nejlepším doporučením budiž to, že jeho tisícistránkové „románové monstrum“ Infinite Jest je spojováno se jmény jako Joyce, Perec, Cortázar nebo Pynchon. Ale je to jen nekonečný žert. A protože začíná srpen a všechno opět spěje ke zkáze, ponořme se s W. G. Sebaldem do zátiší zmírajícího léta: „Všechno je krátce před uvadnutím, jen plevel roste dál, svlačce dusí keře, žluté kořínky kopřiv vylézají ze země, lopuchy přerůstají člověka o hlavu, šíří se rzi a roztoči a dokonce i papír, na který člověk usilovně řadí slova a věty, vypadá, jako by ho napadla plíseň.“