Dvě stě let od narození „(ne)zapadlého vlastence“ Věnceslava Metelky (17. 9. 1807 – 1. 5. 1867) připomněla medailonem Petra Kalvínská v měsíčníku Krkonoše č. 9/2007.
O dílech rakouského dramatika Franze Grillparzera, spjatých s jeho pobytem na moravském zámku Lešná, píše v Tvaru č. 15/2007 Luboš Antonín.
Vzájemnou korespondenci historiků Josefa Jirečka (1825–1888) a Václava Vladivoje Tomka (1818–1905) přiblížila v Dějinách a současnosti č. 10/2007 spolueditorka této korespondence Magdaléna Pokorná.
Česko-francouzské bibliofilské vydání Rotariánských pohádek Václava Tilleho (ed. Dagmar Blümlová, ilustrace Jan Kocman, Pelhřimov, Nová tiskárna Pelhřimov 2007) odkazuje k jedné z mnohočetných činností vědce a spisovatele V. Tilleho: prezidentství československého Rotary International a spolupráci s časopisem Rotarián, do něhož kromě něho přispívali například Max Klinger, Antonín Osička a Berty Ženatý.
Své spisovatelské krédo vyjádřil v rozhovoru pro měsíčník městské části Praha 4 Tučňák Adolf Branald, obyvatel Spořilova, který 4. 10. t. r. oslavil 97. narozeniny: „Já mám (...) při svém psaní základnu v něčem, čemu říkám dokument, čili to, co se doopravdy nebo přibližně doopravdy stalo. Z toho pak každý spisovatel vychází jinak.“ (Tučňák, roč. 17, září 2007)
Rozhovor s Františkem Listopadem připravili pro Tvar č. 16/2007 Michal Škrabal a Martin Illek. – Listopadovu biografii z let nacistické okupace rozšířil neznámými podrobnostmi, v reakci na rozhovor s básníkem v Lidových novinách 9. 10. t. r., někdejší vězeň koncentračního tábora Flossenburg Pavel Macháček (LN 17. 10. 2007).
V Listech č. 5/2007 zavzpomínal A. J. Liehm na novináře a diplomata Miroslava Galušku (9. 10. 1922 – 20. 7. 2007), v roce 1968 čs. ministra kultury.
Nad dílem prozaičky Věry Sládkové (1927–2006) se u příležitosti jejích letošních nedožitých osmdesátin zamýšlela v 7. čísle brněnské „revue na provázku“ Rozrazil Kateřina Vávrová.
Památce letos v červnu zemřelého Jana Beneše věnoval Český dialog v č. 9–10/2007 několik vzpomínkových článků a anketu, do níž přispěli mj. publicisté Michal Janát, Jan Rejžek a Vadim Pavrovský.
Životopisu Václava Havla od ukrajinského autora Oleksije Zaryckého (Václav Havel. Portrét kreslený zvenčí, přeložila Halyna Portečko, Daranus, Řitka 2007) si zatím recenzně povšimly jen Haló noviny v příloze Naše pravda 15. 10. 2007 a Milena Nyklová v Knižních novinkách č. 13–14/2007.
František Knopp
Čína
Zářijové číslo časopisu Žen-min Chua-pao (Čína v obrazech) přináší reportáž o historii dabingu v Čínské lidové republice. „Film je spojením obrazu a slova,“ uvádí svůj příspěvek autor článku. „To, jak lidé vyjadřují radost či zármutek, je víceméně stejné na celém světě. Co lidi rozděluje, jsou slova. Přesto je komunikace mezi lidmi například prostřednictvím filmu možná, je však nutné film přeložit…“ Podobně jako v jiných oborech prošel i čínský dabing komplikovaným vývojem: od žánrové hudby, doprovázející němé filmy, přes filmové titulky, prostý překlad čtený jednou osobou, dramatický překlad čtený více osobami až k současnému dabingu. První dabovaný film byl v Číně uveden 8. ledna 1948 v Šanghaji. Jednalo se o italský snímek Nezapomenutelný tanec, na přípravě jehož dabingu se účastnilo více než dvacet zahraničních Číňanů. V září 1948 pak bylo v Čchang-čchunu v severovýchodní Číně založeno první studio čínského dabingu, které v květnu 1949 vyrobilo dabing sovětského filmu Obyčejný voják. Režisér Jüan Naj-čchen se tak stal otcem čínského dabingu. Ještě v roce 1949 pak studio vyrobilo dabing ke dvěma dalším sovětským filmům a v následujícím roce již počet snímků přesáhl tři desítky. Celkem bylo do roku 1965 v Čchang-čchunu nadabováno bezmála osm set filmů. Po „kulturní revoluci“ se studio čínského dabingu přesunulo do Šanghaje, která je metropolí čínského dabingu dodnes. Superman Richarda Donnera z roku 1978 byl sice prvním západním filmem, který čínští diváci po skončení „kulturní revoluce“ zhlédli, daleko větší divácký ohlas však vzbudil francouzský Velký flám s Louisemde Funesem, válečný Valčík na rozloučenou Mervyna LeRoye z roku 1940, série romantických snímků o princezně Sisi s Romy Schneiderovou z konce 50. let, Zorro s Alainem Delonem nebo Smrt na Nilu s Peterem Ustinovem. K úspěchu těchto snímků výraznou měrou přispěl právě dabing. Od devadesátých let pak srdce čínských diváků dobyl dabing filmů Titanic, Pearl Harbor, Spiderman, Matrix, Pán prstenů, Harry Potter nebo Piráti z Karibiku. Každoroční záplava zahraničních filmů ovšem vede k úpadku tradičního dabingu. Nově vzniklá studia již nevytvářejí kvalitu, na kterou byli čínští diváci dříve zvyklí. Také proto je článek uzavřen hamletovskou otázkou po budoucnosti čínského dabingu.
David Uher