Láska, smrt a odhodlání

Tanečnice (Ruby in Her Navel, 2006) je patnáctou knihou britského prozaika Barryho Unswortha. Získala nominaci na literární cenu Booker Prize, kterou byl odměněn roku 1992 Unsworthův nejslavnější román Posvátný hlad, a kritiky ji bez většího nadšení označily jako další z řady autorových historických románů. U nás od něho kromě Tanečnice vyšla dvě díla: Kamenná madona (2005) a Kdo zabil Tomáše Wellse (2000).

Unsworth ke vzniku knihy říká: ,,Křížová výprava roku 1147, před téměř tisíci lety, byla vedena s arogancí, hamižností a vypočítavostí a stejně jako dnes byla také maskována ctností. Potvrdila mé názory na angloamerickou invazi do Iráku a to byl jeden z impulsů k napsání této knihy. Během psaní si uvědomuji, jak se minulost a přítomnost navzájem zvýznamňují.“ Autorský záměr se s výsledným dílem mnohdy míjí, Tanečnice však Unsworthovo prohlášení jasně odráží. Nejde o román historický ve smyslu detailního zachycení každodenní reality a širšího dějinného kontextu bez vztahu k přítomnosti. Je nadčasovým příběhem prozření, ztráty iluzí a nalezení sebe sama ve světě, v němž není radno věřit ani samotnému králi.

Mylný tvar

Děj románu je zasazen do doby Sicilského království, kde vedle sebe žili Normané, Řekové, Arabové a Židé. Bylo založeno roku 1130 normanským vévodou Rogerem de Hauteville, za jehož vlády se příběh odehrává. Uprostřed převratných událostí roku 1149 stojí mladý Thurstan Beauchamp, toho času ve službách královského dívánu, instituce, jež se zabývá finanční správou královského paláce. Thurstan je přesvědčen o vlastních kvalitách a sní o pasování na rytíře. Vyprávění probíhá retrospektivně, takže je od počátku zřejmé, že budoucnost protagonistovi přichystá zcela jiný osud. Thurstan se nijak nehájí, spíše vystupuje jako svůj vlastní soudce – ten, kdo již nabyl moudrosti: ,,Nebudu popírat pravdu, ani se nepokusím zahalit do pláště vytáček. Tehdy jsem to dělal, ale teď ne.“ Thurstan tedy vypráví. O svých povinnostech zařizovatele zábavy, o arabském nadřízeném Júsufu ibn Mansúrovi a o setkání s břišní tanečnicí Nesrínou, tou, jež kromě onoho rubínu v názvu originálu ,,má v břiše démony“.

Tehdy si však byl ještě jist dokonalostí státu, v němž žije a jehož panovníkovi slouží, neboť „náš král se tento ráj snaží vytvořit a my jsme jeho pomocníky“. Dvanácté století již zná hrdiny rytířských eposů, jejich cíle, činy a atributy. Thurstan nemá daleko k Lancelotovi či Merlinovi, je obdařen mocí, ale nedokáže s ní zacházet a zdá se, jako by až záměrně ignoroval zlověstné symboly, s nimiž se setkává. Podlehne falešné lásce a zradí svého přítele, ačkoliv si je dopadů svých činů vědom. Stejně jako jeho literární předchůdci tak musí dle pravidel žánru své hříchy napravit. Ne však pokáním, jako to učinil jeho otec, ale tím, že vezme věci do svých rukou a začne jednat. Odměnou mu je rytířský stav, paradoxně se ale ukazuje, že jde o další past, do níž by bylo pohodlné spadnout, ale nemožné z ní vystoupit. Závěr je nazírán perspektivou člověka, který se odmítá dát do služby něčemu, co mu diktuje, jak žít a uvažovat. Nesrína mu poradí jasně: ,,Vytváříš si tvar, který není pravda, toho se držíš a nevidíš, že je mylný. (…) Když nezměníme špatný tvar, zlomí nás.“

Tma, světlo a zrcadla

Vyprávění zachycuje vnitřní pouť Thurstanovu, ale zobrazuje i ,,jednotu z rozmanitostí, jež byla charakteristickým znakem (...) království“. Unsworth pečlivě popisuje sicilskou krajinu, zvyky a rituály (pozornost je však věnována i každodennosti – jídlu, šatům, městským prostorám a jejich různé funkci), proplétá prostředí šlechty, umělců a běžného obyvatelstva a občasným použitím cizích výrazů se snaží alespoň naznačit jazykovou diferenciaci. Umberto Eco jako jeden z mnoha vysvětloval význam světla pro středověké myšlení, jas a temnota jsou i jedním z hlavních motivů Tanečnice. Alicia, Thurstanova paní z Jezera, zosobňuje klid a věčný jas, Nesrína při milování ,,zastínila svit měsíce a navodila pocit tmy“. Jde o svár dobra a zla, bílého a černého, ale jak Thurstan zjišťuje, pravá podstata věcí je stále komplikovanější, protože ideály rytířských romancí byly dávno zničeny. Stále častěji se objevuje motiv zrcadel, vodních odlesků a Thurstan se začíná ptát a pochybovat. O tom, co vidí, ale i o sobě samém. Tanečnice může být historická detektivka, ale i rytířský zpěv s netradičním koncem. Láska, smrt a odhodlání se zde přirozeně prolínají v rytmu orientálního tance, jejž v české verzi obdivuhodně předvedl Ladislav Nagy.

Autorka je anglistka a bohemistka.