Nová prezidentská kandidátka Spojených států čelí problému, jak naložit s dokumenty z období vlády svého manžela.
Soustavnou snahu o zřízení vlastní prezidentské knihovny projevil jako první Franklin Delano Roosevelt. V roce 1955 získala podobu zákona, který stanovil podmínky soukromě budovaných, avšak federálně spravovaných knihoven – muzeí bývalých prezidentů USA. Zákon z roku 1978 pak vymezuje rozsah a financování těchto institucí.
Postupně se ujala tradice, podle níž prezidenti umísťují vé knihovny v domovských státech. Shromažďují v nich nejen dokumenty, ale i artefakty, dary a jiné muzeální předměty, jež se týkají jejich života. Každá knihovna si také vytváří program činnosti, kterým chce upoutat veřejnost.
Prezidentská knihovna Williama J. Clintona se stala jedenáctou v pořadí. Její páska byla přestřižena 18. listopadu 2004 a podařilo se jí tak předběhnout knihovnu – muzeum Richarda Nixona, otevřenou 11. července 2007.
V budově ze skla a oceli v arkansaském Little Rocku mohou návštěvníci zhlédnout zlatem protkávanou róbu bývalé první dámy Hillary Rodham Clintonové nebo si vyslechnout slova bývalého prezidenta, jimiž velebí její příspěvek ke zdárnému průběhu jeho administrativy. Obdivovat lze i neprůstřelnou prezidentskou limuzínu a repliku známé „oválné pracovny“ Bílého domu (ve skutečné velikosti); návštěvník si přitom ale nemůže nevšimnout prázdných stolů v čítárně. Nesedí u nich žádní novináři, vědci nebo členové jiných stran, u nichž by se očekávalo, že budou procházet jedinečné historické záznamy z Bílého domu. Přitom tyto dokumenty popisují výchozí bod současné vedoucí kandidátky prezidentské kampaně.
Tři roky po otevření budovy a dva roky poté, co bylo federálním zákonem nařízeno zpřístupnění archivů, je v knihovně pro veřejnost k nahlédnutí stále jen malá část materiálů. Například téměř 3 miliony stránek, jež obsahují podrobnosti jednání komise o zdravotní péči, které předsedala Hillary Clintonová, zůstávají stále v krabicích. Nepřístupné dosud zůstávají i dokumenty, jež by mohly osvětlit roli Clintonové při sponzorování volební kampaně v roce 1996 nebo udílení milostí lidem, kteří platili její bratry Hugha a Tonyho. Nelze nahlédnout ani do papírů, z nichž by vysvitlo, jakou úlohu Hillary Clintonová hrála v závažných diskusích o sociální reformě a při počátečním váhání ohledně intervence v Bosně a pozdějším rozhodnutí o tomto zásahu.
Na začátku listopadu hlásaly internetové stránky knihovny, že až dosud bylo vyhověno 23 žadatelům o zpřístupnění dokumentů podle zákona o svobodě informací. Ovšem pouze do 26. září obdržela knihovna 397 podobných žádostí. Někteří z neuspokojených badatelů se již obrátili na soud.
Političtí protivníci samozřejmě manžele Clintonovy za pomalé vydávání dokumentů napadají. Senátor Barack Obama, který s Hillary Clintonovou soupeří jako prezidentský kandidát téže strany, tvrdí, že ohání-li se někdo zkušenostmi získanými pobytem v Bílém domě, je povinován veřejnosti zpřístupnit podrobnosti. Republikánští oponenti se přirozeně k této kritice připojují.
Clintonová ovšem namítá, že za zpoždění nenese odpovědnost. O zveřejňování prý rozhoduje manžel. V rozhovoru pro CNN pak navíc uvedla: „Ve věci otvírání svých archivů učinil manžel víc než kterýkoliv jiný prezident.“
Politika současné Bushovy administrativy přitom omezování přístupu veřejnosti k dokumentům nahrává. Nařízení vydané G. W. Bushem v listopadu 2001 opravňuje bývalé prezidenty pozdržet zpřístupňování. Soud sice část tohoto nařízení zrušil, administrativa se však hodlá odvolat. Toto stanovisko je v souladu s celkovou Bushovou politikou, která je po 11. září 2001 v mnoha ohledech silně tajnůstkářská.
Zákon o prezidentských dokumentech sice předepisuje, že mají být přístupny veřejnosti pět let po odchodu prezidenta z úřadu, Bill Clinton však využil výjimky a u některých kategorií prodloužil lhůtu zveřejnění na 12 let. Rozhodl tak u dokladů, jež se týkají „citlivých problémů politiky, osob nebo politických záležitostí“ anebo obsahují „pokyny o záležitostech, jež vyšetřoval Kongres, ministerstvo spravedlnosti nebo nezávislý právní poradce“. Nepřístupné budou rovněž doklady, u nichž jde o „přímou komunikaci mezi prezidentem a první dámou a jejich rodinami, pokud není zcela rutinní“. „Celkem vzato,“ charakterizuje tento postup Jonathan Turley, profesor právnické fakulty Univerzity George Washingtona, „jediné věci, jež nejsou vyloučeny, jsou ty nejtriviálnější.“
Poté, co dokumenty projdou rukama archivářů, musí je před zpřístupněním ještě revidovat zvláštní Clintonův pověřenec. Mužem, jehož Bill Clinton touto prací pověřil, je důvěrník Clintonovy rodiny Bruce Lindsey. Poté, co archiváři dokumenty zpracovali pro veřejnost, vyžádal si Lindsey pro svou „práci“ 237 dní. Na 10 000 stránek záznamů schůzek první dámy začne prohlížet v lednu 2008. Tedy po prvních stranických předvolebních shromážděních ve státě Iowa. Hillary Clintonová tak může být klidná – úniky informací nepřijdou v nevhodný okamžik.
Autor je publicista.