Význam Josefa Jungmanna pro českou kulturu zhodnotil u příležitosti 160. výročí obrozencova úmrtí 17. 11. t. r. Jiří Rak v „Cause“ Reflexu č. 46/2007.
Vztah T. G. Masaryka ke Katolické moderně je tématem monografie Marka Šmída Masaryk & česká Katolická moderna (L. Marek, Brno 2007). V Dějinách a současnosti č. 11/2007 ji recenzoval Eduard Burget.
Pod titulkem Ke kořenům blba a blbečka recenzoval Jan H. Vitvar v Respektu č. 46/2007, s narážkou na přirovnání Václava Černého z jeho Pamětí, supraphonský komplet pěti CD Klasický Spejbl a Hurvínek Josefa Skupy (1892–1957).
Očima filatelisty nahlédl Adolfa Hoffmeistera (1902–1973) v Literárních novinách č. 46/2007 Rudolf Fischer, v letech 1967–1991 vedoucí oddělení známkové tvorby.
Konferenci o díle Viktora Fischla, konané v spisovatelově rodišti Hradci Králové 18. 10. t. r., zhodnotil v listopadovém čísle Roš chodeš Tomáš Pěkný.
Nekrology literárního vědce a kritika Zdeňka Kožmína, který zemřel 12. 11. t. r. ve věku 82 let v Hospicu svaté Alžběty v Brně, přinesly Lidové noviny a Blanenský deník 14. 11., Mladá fronta Dnes 16. 11. a Týden č. 47/2007.
Slávu, Dobrou píseň, Zářijové noci, Sbohem, smutku!, Takovou lásku, Válku s Mloky a Augusta Augusta, augusta – milníky první etapy své dramatické tvorby (1950–1967) – vytyčil, s použitím úryvků z autobiografie To byl můj život??, Pavel Kohout v Milostném listu Divadlu na Vinohradech (Divadelní noviny č. 19/2007).
V témže čísle DN v rubrice Opožděné dopisy otiskl Vladimír Justl vyznání Františku Langerovi, jehož dramatické dílo je rovněž spjato s letos jubilujícím vinohradským divadlem.
Zprávu, že Milan Kundera dal Činohernímu klubu souhlas k uvedení své hry z roku 1969 Ptákovina, uveřejnily 10. 11. 2007 Lidové noviny. Podle zprávy má autor jedinou podmínku – že hru bude režírovat Ladislav Smoček.
Médiím uniklo, že 31. 10. byl vyznamenán čestnou oborovu medailí Josefa Dobrovského za zásluhy ve filologických a filosofických vědách, udělovanou akademickou radou Akademie věd ČR, literární vědec Ladislav Matějka, editor Korespondence Voskovce a Wericha, jejíž druhý díl v těchto dnech vyšel.
Novou povídkovou knihu Ivana Klímy Miláčkové chřestýši a jiné ženské horory (Academia 2007) zhodnotil v Tvaru č. 18/2007 Milan Jungmann.
Rozhovor s Emilem Haklem přinesl časopis Grand Biblio č. 7/2007, s Radkem Malým Krok č. 3/2007.
František Knopp
Rakousko
Kulturní dvouměsíčník Parnass se zabývá výhradně výtvarným uměním. Výpravný magazín vychází v Rakousku již úctyhodných sedmadvacet let. Hlavní téma posledního letošního čísla je konjunktura umění a finance. Citujme z úvodníku šéfredaktorky a vydavatelky tohoto periodika, Charlotty Kreuzmayrové: „Časy, kdy se umění předhazovalo, že si sedí v elitářské věži a sní samo o sobě, jsou pryč. Umění se stalo masovým mediem a všichni z toho profitují. Tuto euforii udržují rekordní ceny, které jsou v neustále kratších intervalech překonávány. Konjunktura umění je nepřehlédnutelná.“ Piroschka Dossi, autorka knihy Hype! Umění a peníze podobným optimismem neoplývá. Dvoustránkový rozhovor, který s ní vedla redaktorka Silvia von Benningsen, ukazuje i stinné stránky současného vývoje. Na otázku, co ji vedlo k napsání této knihy, autorka odpovídá: „S údivem jsem sledovala vývoj cen v některých oblastech uměleckého trhu a opravdu jsem si neuměla tento fenomén vysvětlit. To mne vedlo k tomu, že jsem si kladla otázky, jak vlastně tyto ceny vznikají, jaké síly tu působí a jakou hrají roli. Díky společnému životu s umělcem znám celý proces od tvůrčího vznikání uměleckého díla až k bodu, kdy bude dílo jako zboží na trhu prodáno.“ Autorka podle vlastních slov prostudovala množství odborné literatury a hovořila s mnoha zúčastněnými. Na dotaz, jestli je možné, aby v tomto globálním, cenami a finančním úspěchem poměřovaném světě vznikalo dobré umění, odpovídá: „Zda vznikne dobré umění, nezáleží na trhu, nýbrž na umělcích. Otázkou je však, jestli si ho – dobrého umění – někdo na tomto přežhaveném trhu všimne. Dobré umění je více než holá reflexe současnosti. Umění otvírá brány našeho vnímání pro jiný pohled na skutečnost. Aby umělci mohli toto očekávání splnit, potřebují jistý odstup od světa. Jen díky tomuto odstupu vznikne vnitřní svoboda, umožňující nový pohled na skutečnost.“ Na sto sedmdesáti stránkách časopisu Parnass najdeme velké množství kvalitních barevných reprodukcí uměleckých děl. Až na nepatrné výjimky se jedná o časem prověřené a dobře zpeněžitelné umělecké objekty. Bez angličtiny se už žádný novinář zřejmě neobejde, v téměř každé reportáži či rozhovoru se něco anglického vynoří. Reportáž o osmdesátiletém světoznámém malíři Alexu Katzovi nám umožní nahlédnout do exkluzivního světa tohoto newyorského umělce. Jeho živá a neuvěřitelně mladá tvář, velké obrazy a rozlehlý, více než pohodlný ateliér skromného Středoevropana přinejmenším překvapí. Na otázku, jak hodnotí umělec spolupráci s galeriemi, Alex Katz odpovídá: „Galerie? Jsou úžasné. Drží lidi pryč od mého studia. Dříve se prodávalo ve vlastním atelieru a umělec se setkával s lidmi. Ale ti lidé nejsou profesionálové, galerie ano. To celé by sežralo příliš mnoho času. Nemám tolik času na rozdávání. Myslím si, že dokud jste mladí a neznámí, máte více volného času a mnohem více povinností. Když to jde dál, tak už nemáte tolik povinností. Ale tehdy to bylo pro mne v pořádku a dnes jsem spokojený. Nikdy jsem nečekal, že se dostanu tam, kde dnes jsem.“
Martin Burian