Koncem listopadu nové ústavodárné shromáždění rozpustilo ekvádorský parlament, který podle prezidenta Correy může za ekonomické selhání země. Levicový prezident má pro hospodářství lék – jmenuje se socialismus 21. století a nebude prý úplně podle střihu venezuelského prezidenta Huga Cháveze.
S měsíčním zpožděním zasedlo nové ekvádorské ústavodárné shromáždění a hned na svém prvním sezení nechalo zrušit dosavadní parlament. Posíleno o nové pravomoci, které na něj přešly z rozpuštěného parlamentu, vydrží až do doby, než sepíše novou ústavu a Ekvádorci ji odhlasují v referendu. Všechno přesně podle plánu současného prezidenta Rafaela Correy, osmého ekvádorského prezidenta za posledních deset let.
Pro třináctimiliónovou zemi na západním pobřeží latinskoamerického kontinentu je politická nestabilita a chudoba charakteristickým znakem. Šedesát procent obyvatel zde žije pod hranicí chudoby a od roku 1996 tu tři prezidenti nedosloužili svůj mandát. Ekvádor, největší vývozce banánů na světě, se může pochlubit i dalším nechvalným rekordem: nejvyšším počtem ústav od roku 1830. Rafael Correa v zářijových volbách členů do ústavodárného shromáždění prosadil vytvoření nové, již dvacáté ústavy.
Parlament byl podle prezidenta Correy plný zkorumpovaných a nevýkonných politiků, kteří nesou vinu na špatném hospodaření země. V jeho důsledku po krachu bankovního sektoru na sklonku devadesátých let opustilo zemi přes 700 000 obyvatel. Pravicově orientovaná parlamentní opozice však zase Correu kritizuje za to, že nabourává demokratické principy v zemi a ve svých rukou shromažďuje čím dál tím větší moc.
Rafael Correa, vystudovaný ekonom s diplomem z Belgie a USA, usedl do prezidentského křesla letos v lednu. Jeho předvolebním krédem bylo zrušit vládu tzv. tradičních pravicových stran, tvořenou bohatými skupinami ekvádorské společnosti, které prosazují privatizaci přírodních zdrojů, včetně ropy. Té Ekvádor nemá zrovna málo.
Correa se na veřejnosti, i té mezinárodní, netají přátelskou náklonností k venezuelskému prezidentu Hugu Chávezovi a bolivijskému protějšku Evu Moralesovi, ale všude zdůrazňuje, že autoritářství mu není blízké. Socialismus podle Correy „není režim, ale princip“.
Přesto jisté podobnosti mezi těmito třemi prezidenty existují – sdílejí snahu prosadit ve svých zemích zevrubnou sociální reformu, zvanou Socialismus 21. století, ve prospěch těch nejchudších a také co nejvíce zvýšit účast státu v hospodářství. K tomu jim má pomoci odvrácení se od spolupráce se Spojenými státy, s nimiž Correa odmítá uzavřít dohodu o volném obchodu, neboť by to podle něj zruinovalo místní farmáře.
Obnovená sláva
Ústavodárné shromáždění, kde v 74 křeslech ze 130 zasedli přívrženci Correovy strany Aliance země, bude po dobu šesti měsíců vyhrazených na přepsání ústavy sídlit v nevelkém a relativně nevýznamném městečku Montecristi v jihozápadní provincii Manabí. Toto nepříliš malebné městečko má tu čest hostit nově zvolené ústavodárné shromáždění jen proto, že se zde v roce 1842 narodil Eloy Alfaro Delgado, velký reformátor, kterému dodnes převážně katoličtí Ekvádorci vděčí za odluku církve od státu, zavedení občanských svobod, jako je např. svoboda slova, a legalizaci rozvodu.
„Byl to velký revolucionář a populista a do dneška ho lidé velmi uctívají,“ prozradil mi pyšně můj řidič, když jsem městečkem koncem září projížděla jako pozorovatelka EU při volbách do ústavodárného shromáždění. V té chvíli mi došlo, že slovo populista má v Ekvádoru převážně kladný význam. Lidé ho totiž chápou tak, že populista jedná zásadně v zájmu lidu, byť si k tomu pomáhá líbivými gesty.
A z lidu také vycházeli někteří kandidáti v letošních zářijových volbách do shromáždění. Zastoupeny byly snad všechny sociální vrstvy: od bývalých královen krás a členů guerill až po vlasatého mnicha, jenž chodil po ulicích a razil hesla chávezovského střihu „Bohatým berte a chudým dávejte“.
Většina ekvádorských voličů se v zářijových volbách vyslovila pro radikální změny v legislativě své země. Věc má však několik háčků. Volby byly povinné a neúčast na nich se měla stíhat drobnými pokutami. „Většina lidí stejně nechápe, oč v těchto volbách jde. Spousta z nich neumí ani číst a psát,“ prozradil mi Rafael Izurieta, kandidát za opoziční stranu PRIAN (Partido Renovador Action Nacional), kterou založil bývalý prezidentský kandidát a banánový magnát Álvaro Noboa, nejbohatší obyvatel Ekvádoru a vlastník v Evropě známé značky banánů Chiquita. „Ti osvícenější alespoň tuší, že jde o změnu ústavy, ale proč se bude měnit, to ví už jen málokdo.“ Tomu také odpovídal vysoký počet odevzdaných volebních lístků, které nebyly vyplněné anebo byly počmárané smajlíky či jinými klikyháky.
Correa je na rozdíl od svého největšího rivala Álvara Noboy charismatickým řečníkem se zapálenou antibushovskou rétorikou a indiánskou krví. Svými sliby zavést socialismus 21. století vychází vstříc lidem, kteří po několika desítkách let ekonomické a politické nestability země touží po změně. „Úmysly má dobré, a jestli se mu je podaří prosadit, mohlo by to vymýtit vysokou korupci ve vládě a výrazně snížit chudobu země,“ říká podnikatel Franz Kliche, původem z Německa, nyní již několik let usazený v Ekvádoru. „Jen ty prostředky, které používá k dosažení svého cíle pomoci chudým, jsou trochu na pováženou.“
Před definitivním příklonem k čistému chavismu však možná Rafaela Correu varuje poslední venezuelské referendum o ústavě. Venezuelané v něm odmítli požehnat Chávezovi jeho doživotní možnosti kandidovat na prezidenta a kontrole nad centrální bankou.
Autorka je editorka blogů iDNES.cz – strakova.blog.idnes.cz.