Současný televizní trh se podobá dobře obrněné pevnosti. Vládne na něm triumvirát „velkých“, Novy, Primy a veřejnoprávní České televize, jenž dává bedlivý pozor, aby se na „jeho“ území nikdo další v dohledné době nedostal. Přitom už v těchto dnech měla pro českého televizního diváka začínat nová éra.
Šestice nových vysílatelů – plnoformátové televize TV Barrandov, Febio TV, hudební TV Óčko, stanice pro děti a mládež TV Pohoda, regionální RTA a zpravodajsko-publicistická Z1 – právě měly podle svých plánů zahajovat vysílání nebo přinejmenším finišovat s přípravami. Vše je ale jinak.
Česká digitalizace přímo cimrmanovsky střídá dva momenty – okamžik očekávání a okamžik zklamání. Začala velice nadějně, ale postupně ztrácí obrátky a točí se v kruhu. Dnes hrozí, že za vyspělým světem daleko zaostaneme. Technicky jsme na digitalizaci dávno připraveni, problém je ale v legislativě. Ta zatím stále jen klopýtá za vývojem. Mnohdy se zdá, jako by si vláda a parlament stále pořádně neuvědomovaly, že vysílací kmitočty jsou národním bohatstvím, které je potřeba prakticky a co nejlépe využít.
Podle průzkumů v zemích, kde se již digitálně běžně vysílá, samotní diváci nejvíce oceňují větší výběr programů. Digitalizace však přináší pro občana i další výhody: na televizní trh se může dostat více hráčů, což je velice důležité společensky, protože to mimo jiné zajišťuje větší rozmanitost informací a pohledů, neméně důležité pak je, že to brání vytváření monopolů, které jsou pro jakýkoli trh smrtící. Proto se také všechny státy (s výjimkou těch s plánovaným hospodářstvím) snaží co nejúčinněji monopolům zabránit.
Situace na současném českém televizním trhu se často označuje slovem duopol. Důkazem toho, že pouhé dva silné subjekty na trhu nestačí, může být skutečnost, kdy se po snížení podílu reklamy v České televizi okamžitě zvedla cena reklamy na Nově a Primě. Digitalizace přinesla možnost tuto slabinu odstranit.
Šestice vysílatelů, která loni dostala po půldruharočním výběrovém řízení licenci k pozemnímu digitálnímu vysílání, o ni po několika měsících výrokem soudu opět přišla. A ukazuje se, že stávající zákon ji z kolotoče soudů nemusí k vysílání v dohledné době pustit.
Na samém sklonku loňského roku dokončil Český telekomunikační úřad už druhou verzi Technického plánu přechodu (TPP), tedy jízdního řádu přechodu z analogového na digitální televizní vysílání. V půlce ledna začal TPP platit a současně začalo odpočítávání jedenasedmdesátidenní lhůty, během níž se mají stávající televize vyjádřit, zda na něj přistoupí či nikoli. Zatím se Nova, Prima i Česká televize tváří, že TPP spíše nepřijmou.
Telekomunikační úřad má už také připravenu variantu digitalizace bez účasti obou soukromých televizí. A také návrhy zákonů, které by v případě dalšího odmítnutí TPP digitalizaci umožnily. Všechny varianty TPP však počítají s účastí České televize.
Na konci ledna přišel s varovnou zprávou národní koordinátor digitalizace Zdeněk Duspiva. Podle něho se mezi zákonodárci objevil plán, jak současný televizní trh účinně zakonzervovat – Nova, Prima a Česká televize by si rozdělily všechny programové pozice ve dvou současných plnohodnotných sítích, a na nové vysílatele by zbyla ta třetí s výrazně menším pokrytím. Zároveň by si všichni tři stávající vysílatelé ponechali analogové kmitočty a tím bránili dalšímu rozvoji digitálních sítí. Tyto úvahy zatím nikdo z hlavních aktérů nepotvrdil, ale ani nevyvrátil. Asociace digitálních televizí, sdružující onu šestici držitelů-nedržitelů licencí, vyjádřila okamžitě své znepokojení a zároveň naději, že jde jen o nedorozumění. To však není příliš pravděpodobné.
Česká televize se ráda označuje za vlajkovou loď digitalizace a také by jí pro svou veřejnoprávní funkci měla být. Zároveň však její náhlé obstrukce při projednávání druhé verze TPP více než připomínaly stejné chování jejích komerčních protějšků. Model je to celkem jednoduchý – prostě se bojuje proti něčemu, co neexistuje, žádá se něco, co je z logiky věci nesmysl, nebo se alespoň vyžaduje to, co nemá jiný smysl než celou digitalizaci pozdržet. Například představitelé Primy strašili obavou, že nebude v obchodech dost set-top boxů (přijímačů digitálního signálu), a požadovali, aby dostatek těchto přístrojů byl v průběhu digitalizace vždy po každé etapě důkladně prozkoumán. Přestože jak obchodníci, tak výrobci mnohokrát tento argument označili za naprosto lichý, ujal se i u některých poslanců. Rovněž tak padly obavy, že set-top boxy si nebude moci každý dovolit. Jejich ceny dnes začínají někde na patnácti stech korun a zkušenosti ze zahraničí ukazují, že mohou spadnout až na polovinu. Navíc se příležitosti chopily stejně jako u mobilních telefonů nejrůznější instituce, aby přitáhly zákazníky. Tak třeba na Domažlicku, kde analogové vysílání už nyní končí, nabízí ČSOB při založení účtu výraznou dotaci na set-top box.
Již dlouho signály z Kavčích hor naznačovaly, že Česká televize není nadšena vstupem nových televizí na trh a chápe je jako svou konkurenci. Má-li však plnit své veřejnoprávní poslání, je naprosto nepřípustné, aby se pouštěla do ovlivňování televizního trhu. I přes proklamovaný nesouhlas s TPP však Česká televize kmitočty pro digitalizaci zřejmě bude muset chtě nechtě uvolnit. Podle předsedy Rady pro rozhlasové a televizní vysílání Václava Žáka jí to vzhledem k tomu, že nemá licenci, bude moci nařídit Český telekomunikační úřad.
V jiné pozici jsou ale komerční televize Nova a Prima. Ty mají na své analogové kmitočty licence do roku 2017, respektive 2018, a pokud je stát bude chtít získat dříve (což je i pro dodržení mezinárodních dohod nezbytné), bude muset něco nabídnout. Jedna bonusová licence byla oběma televizím málo, nejradši by dostaly každá celý multiplex. To je ovšem zase nepřijatelné pro stát, už z hlediska zvýhodňování konkurence. K dohodě musí dojít, pravděpodobným řešením tedy je, že každá obdrží bonusové licence dvě, a bude tak mít do začátku celkem tři kanály.
V této chvíli je tedy jednoznačně řada na představitelích státu. Především oni si musí uvědomit, že současné nakládání s národním bohatstvím, jakým vysílací kmitočty jsou, je neobhajitelné, a začít jednat. Zásadních úkolů, které před sebou ohledně digitalizace mají, není zase tolik. Připravit zákonné změny, jež umožní udělit licence novým televizím a v plné míře a rychle digitalizovat a vyjednat dohodu se stávajícími komerčními televizemi, jsou ty hlavní. Pokud se nezačne jednat rychle, bude to mít velké dopady na český trh, ochudí to českého diváka a v neposlední řadě to přinese republice velkou ostudu v zahraničí.
Autor je publicista.