Malíř Lyonel Feininger má v dějinách umění 20. století ojedinělé postavení. Narodil se roku 1871 v New Yorku, kde také zemřel (1956). Mezitím ale prožil půl století v Evropě, především v Německu. Američané ho považují za svého umělce, Němci také. Podobně jako Paul Klee měl i Feininger vedle výtvarného nadání hudební talent. V šestnácti letech cestuje na přání rodičů hudebníků do Německa, aby zde hudbu studoval. Nakonec se rozhodl pro výtvarné umění. Absolvoval uměleckou průmyslovku v Hamburku, roku 1893 dokončil studia na berlínské akademii a odcestoval do Paříže, kde krátce pracoval v sochařském ateliéru Filippa Colarossiho. V letech 1894–1907 pobýval v Berlíně, kde se úspěšně živil jako kreslíř a karikaturista. Přes ilustrace novin a satirických časopisů si brzy získal jméno mezi německými karikaturisty. V roce 1906 dostal důležitou zakázku od Chicago Tribune, která mu pak finančně zajistila pobyt v Paříži. Tam se mohl věnovat soukromému studiu děl Vincenta van Gogha, Paula Gauguina a koloristů kolem Henriho Matisse. V té době nadobro propadl malířství. Roku 1908 přesídlil zpět do Berlína a opakovaně cestoval do Paříže a Londýna. V Paříži se potkává s Robertem Delaunayem a seznamuje se s díly kubistů, kteří mají na jeho další umělecký vývoj podstatný vliv. V Berlíně se spřátelí s malíři skupiny Die Brücke, s Karlem Schmidtem-Rottluffem a Erichem Heckelem. Roku 1913 ho malíř Franz Marc přizve na výstavu mnichovské expresionistické skupiny Der Blaue Reiter. První samostatnou výstavu otevírá Feininger roku 1917 v Berlíně v Herwarth Watdens Berliner Galerie. Architekt Walter Gropius získává osobně Feiningera jako jednoho z prvních vyučujících na nově založený výmarský Bauhaus. Společně s Paulem Kleem, Vasilijem Kandinským a Alexejem Javlenským zakládá Feininger méně známou avantgardní skupinu Modrá čtyřka (Der Blauen Vier). Ještě roku 1931 mu stačila uspořádat Národní galerie v Berlíně velkou retrospektivu, krátce nato, v roce 1933 po uzavření Bauhausu, je ale označen nacistickým režimem za „zvrhlého umělce“. Roku 1936 opouští Německo a vrací se zpět do Ameriky. Zde zpočátku trpí velkým otřesem, teprve roku 1939 začíná opět pracovat. V roce 1944 uspořádalo Feiningerovi Museum of Modern Art první samostatnou výstavu v New Yorku. Rok před smrtí (1955) se stává členem amerického Národního institutu umění a literatury.
Příbuzné články
Bloody Story
Sochařka Markéta Korečková (1975), absolventka pražské AVU (1992–99, profesoři Karel Nepraš, Jindřich Zeithamml, Milan Knížák), transgeneračně rozšiřuje částí svého díla specifickou poetiku neprašovského humoru, který u ní získává svébytný, žensky odstíněný rozměr. Ironie, tvrdost, kontrast, …
Veronika Holcová
Veronika Holcová (1973) staví své obrazy na formálních asociacích. Jsou to řetězce napříč vyvolanou emocí, větvící se různými směry do ramen podobně jako svícen, pomalý růst stromu nebo rychlý pád zničujícího blesku. Vznikají citlivé nervové sítě, které zachytávají různě velké fragmenty „obrazů“ …
Jaroslav Valečka
Jaroslava Valečku (1972), absolventa pražské Akademie výtvarných umění (prof. Jiří Sopko, prof. Jan Hendrych), lze zařadit mezi současné autory, kteří jsou svou tvorbou přirozeným způsobem napojeni na tradiční výrazové proudy, projevující se napříč dějinami malířství. Hlavní pilíře Valečkovy …