Pražská Galerie Velryba je jakýmsi akváriem, které umožňuje pravidelné nahlédnutí do tvorby studentů fotografických oborů na FAMU a VŠUP. Výstava s názvem Diagnóza představuje snímky Markéty Kubačákové (1984), absolventky Ateliéru reklamní fotografie Fakulty multimediálních komunikací Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně a studentky Vysoké školy umělecko-průmyslové (Teorie a dějiny designu a nových médií) a Masarykovy univerzity v Brně (Mediální studia a žurnalistika). Ta ve svých barevných fotografiích spojuje konceptuální přístup se smyslem pro zátiší a reklamní jazyk grafického designu. Na malém prostoru galerie v podzemí kavárny umístila hned dva své minisoubory: Zavařeniny a Kytice.
Zavařeniny
Při vytváření Zavařenin sesbírala autorka několik artefaktů, kterým zpravidla nikdo, kdo vyrůstal v Československu na konci osmdesátých a začátku devadesátých let, nemohl uniknout: mončičáka, panenku Barbie od Mattela, barevné kostky dřevěné stavebnice, umělohmotného igráčka ad. Kubačáková tyto věci-rekvizity či věci-ikony dětství ponořila do zavařovacích sklenic, zalila je čirou tekutinou a zavíčkovala. Poté jim vtiskla jednotnou podobu (stejné nasvícení) a jednu za druhou barevně nasnímala. Výstupy jako by se ptaly: vzpomínáš?! Skrze hračky navazuje Kubačáková s divákem hru na asociace. Otázkou zůstává, jak široký může být dopad takto nastaveného konceptu. Působí tyto „utopené a vakuované objekty“ na cílovou skupinu návštěvníků podprahově, svou ireálnou snovostí? Člověku zatíženému znalostí rekvizit výstava nedovoluje vnímat výraznější přesah sdělení a zanechává ho mnohem spíše v bezpečném světě známého, nebo na známé odkazujícího. Když si vizuálně připomeneme zažité předměty, nic dalšího už se nekoná. Celý koncept nakonec vyznívá trochu ploše. Retro témata jsou ale přece v módě...
Kytice
Soubor nazvaný Kytice vznikl v letošním roce. Na první pohled se od Zavařenin odlišuje. Sytě barevné, lesklé a velké, technicky precizně nasnímané sklenice střídají nenápadné malé, vybledlé obrázky, které připomínají kopie na nejlacinější kancelářské tiskárně nebo sluncem vyšisované reklamní výstřižky z časopisů. Dojem lacinosti je konfrontován s vkusným orámováním ze širokého hrubého kartonu. Námětem jsou vázičky s květinami vytvořenými z jídla. Jsou olepené slanými brambůrkami, hamburgery; z váziček trčí párek v rohlíku, na podezřelém stonku kvetou vdolky a podivnosti z žužu hmoty. Spojení všech prostředků – japonsky křehkého zátiší (ikebana), fastfoodových produktů, vyšisované barevné škály a decentního rámu – vytváří jednotný dekorativní celek, obrázek vhodný k výzdobě bytu nebo kanceláře. Novodobá jídla jsou estetizována a my se jim obdivujeme ne pro jejich (pa)chuť, ale pro jejich výrobní „design“. Stávají se estetickými prvky.
V úvodním komentáři k výstavě se píše o subjektivních prožitcích autorky a o globálních problémech naší současnosti. Mladá umělkyně se přitom s největší pravděpodobností o nic tak závažného nesnaží. Vytváří veselé a hravé série obrázků, které spíše než silná osobní sdělení odrážejí její formální zkušenosti a rutinu ze studia reklamní fotografie.
Autor studuje na FSV UK obor mediální studia.
Markéta Kubačáková: Diagnóza. Galerie Velryba (Opatovická 24, Praha 1), 4. 3. – 28. 3. 2008.