Zástupce generálního tajemníka OSN popisuje svou představu o možnostech pokroku v blízkovýchodním konfliktu. Varuje před vážnými důsledky pokračování v kursu násilí a separace.
Nedávno jsem navštívil Gazu. Je to jedno z nejhustěji osídlených míst na světě, dnes také neprodyšně uzavřené, připomínající tlakový hrnec. Viděl jsem prohlubující se beznaděj místních lidí z nesnesitelných podmínek k životu, jež jsou v ostrém kontrastu s nadějemi vkládanými do obnoveného mírového procesu na Blízkém východě. Pokud nedojde k zásadní změně, stane se tento rozpor nebezpečným pro všechny palestinské uprchlíky a pro celý mírový proces.
V Gaze žije 1,5 milionu lidí. Více než polovina z nich je mladších 18 let a potýkají se s neutěšenými životními podmínkami. Ty ještě ztěžují izraelské restrikce přijaté po převzetí kontroly nad územím hnutím Hamás v červnu 2007. V září prohlásila izraelská vláda pásmo Gazy za „nepřátelské území“, což jen prohloubilo palestinskou ekonomickou krizi. Obyvatelstvo stále silněji pociťuje dopady omezených dodávek energie, vody a potravin. Nejohroženější jsou samozřejmě děti a staří a nemocní lidé.
Musím však jasně říci, že izraelské obavy o vlastní bezpečnost jsou zcela pochopitelné. Odpalování raket palestinskými radikály musí být ukončeno okamžitě. Těmto jasně kriminálním činům nesmíme přiznat žádnou legitimitu. Jednoznačně je odsuzuji. Na vlastní oči jsem se seznámil s traumaty lidí z jihoizraelského Sderotu, kteří jsou po léta terčem raketových útoků.
Obyvatelé Gazy přesto nesmějí trpět. Potřebují především spolehlivé dodávky potravin, zboží a náhradních součástek potřebných k udržování energetických, vodních a odpadních systémů v činnosti. Ohrožen je také chod školství, zdravotnictví, je potřeba nastartovat zhroucený průmysl a zemědělství.
Potřebujeme dovnitř
Na potravinové pomoci OSN a dalších humanitárních organizací je v Gaze závislých téměř 80 procent lidí. Naprostá většina průmyslu a řemeslné výroby je od června loňského roku zcela nefunkční. Výsledkem je téměř 50procentní nezaměstnanost. V důsledku přerušování dodávek elektřiny a vody chátrají rozvodné systémy. Zhoršuje se kvalita vody a nezávadná voda je pro většinu lidí dostupná jen velmi sporadicky. Velmi špatně je na tom i kanalizační systém – každý den je do Středozemního moře vypouštěno na 40 milionů litrů neupravených odpadů, které působí rozsáhlé ekologické škody.
Ničeho ale není v Gaze takový nedostatek, jako naděje na lepší budoucnost. Právě tu teď Palestinci potřebují nejvíce. Je především odpovědností politiků, kteří se musí snažit zabránit rostoucí radikalizaci názorů a extremismu. Palestinští i izraelští lídři musí začít jednat ve prospěch mírového urovnání.
Gaza je nyní jedním velkým vězením, vyvolávajícím v lidech pocit nekonečného zoufalství a ponížení. Funguje zároveň jako doutnající sud plný střelného prachu. Na výbuchu Gazy přitom nemůže mít zájem nikdo, nejméně pak Izraelci.
Jak tedy můžeme zabránit dalšímu utrpení? Za prvé musí humanitární organizace pro své pracovníky a dodávky získat okamžitý, neomezený a pravidelný přístup do pásma. Jen samotná OSN má v této oblasti projekty v hodnotě 213 milionů dolarů, které jsou nyní zastaveny kvůli nedostatku surovin a materiálů, zejména cementu. Naléhal jsem proto na izraelské politiky, aby umožnili zásobování s cílem okamžitě nastartovat pozastavené životně důležité projekty.
Ukončit násilí a odplácení
Humanitární pomoc však sama o sobě situaci v Gaze nezachrání. Druhou podmínkou pro cestu vpřed je otevření hraničních přechodů a umožnění pohybu zboží a pracovní síly. Jinak se nepodaří obnovit fungování soukromého sektoru, bez toho zase nedojde k nastartování ekonomiky. Otevření komerčního přechodu Karni je nevyhnutelným prvním krokem. Palestinská samospráva přišla s konstruktivním návrhem, jak toho kroku docílit bez dopadů na izraelskou bezpečnost. Všechny zainteresované proto vyzývám, aby se tímto návrhem vážně zabývali a dohodli se na řešení.
Za třetí, Hamás musí okamžitě a bezpodmínečně zastavit raketové útoky z Gazy. Ty jsou zcela nevybíravé. Zraňují a zabíjejí civilisty, zároveň podněcují ekonomické i vojenské odvety, které jen prohlubují palestinskou krizi.
Za čtvrté, ekonomické přiškrcování Gazy je v rozporu s izraelskými závazky v rámci mezinárodního humanitárního práva. I to musí okamžitě přestat. Většina obyvatel Gazy nesmí být trestána za činy extremistické menšiny.
Za poslední, je třeba mít stále na zřeteli vizi dvou států žijících vedle sebe v míru, prosperitě a bezpečí. V tuto chvíli se to může zdát možná až příliš ambiciózní cíl, z dlouhodobého hlediska je to ale jediná možnost. Mír nemůžeme postavit na zlobě a popírání lidské důstojnosti. Jedinou účinnou cestou k ukončení strádání je urychlené a trvalé uzavření spravedlivého a trvalého míru. Tam musí směřovat naše snahy. Naděje pak může vystřídat zlobu a nenávist.
Autor je koordinátor humanitární pomoci OSN a zástupce generálního tajemníka OSN pro humanitární otázky.Překlad Informační centrum OSN v Praze.