Na pokraji jámy

Situace v Podkrušnohoří byla v posledních padesáti letech tristní: lidé byli vyháněni z domovů, často skončili na neosobních sídlištích. Od roku 1945 zmizelo kvůli těžbě uhlí přes osmdesát obcí, včetně historického města Most. Protože bourání postihovalo stále další a další místa, mnozí místní lidé byli během svého života donuceni změnit domov i třikrát a stát se tak trochu nedobrovolnými kočovníky.

Když byly začátkem devadesátých let vystěhovány a zbourány Libkovice, političtí představitelé nás přesvědčovali, že šlo o poslední obec, která padla za oběť těžbě uhlí. V otázce dalšího postupu Dolu ČSA na Horní Jiřetín a Černice se v roce 1994 tehdejší ministr průmyslu a obchodu Vladimír Dlouhý nechal slyšet, že „nepřekročitelná linie postupu těžby je stanovena tak, aby bylo jasné, že Horní Jiřetín nikdo bourat nechce“. Mostecká uhelná společnost se v reakci na kampaň Hnutí DUHA slovy svého tiskového mluvčího vyjádřila, že „v tomto prostoru těžit nechce, a tak boj za záchranu Horního Jiřetína a Černic ztrácí smysl“.

Celkem už bylo v Severočeské hnědouhelné pánvi v průběhu desetiletí naprosto zdevastováno přes 300 km² krajiny, z toho 90 % přímo těžbou. Doly zde postupně vyrubaly přes tři miliardy tun uhlí. Velká část kdysi kvetoucí kultivované krajiny s úrodnou půdou, sady, vyhledávanými lázněmi a jezery se proměnila v bezútěšné území. Střídají se zde důlní jámy, výsypky, průmyslové areály a země nikoho, zarostlá plevelnými křovinami. Silnice a železnice se mnohokrát překládaly. Řeka Bílina dokonce asi na deseti kilometrech vede potrubím.

Těžaři se nevzdávají

V roce 1991 řekla ale česká vláda dost. Vyhlásila takzvané územní limity těžby hnědého uhlí, nepřekročitelnou čáru, za kterou má přednost rozvoj obcí a zachování krajiny před dalším postupem povrchových dolů. Obce získaly možnost dlouhodobého plánování a jistotu, že jejich obyvatelé nebudou vystěhováni a domy zbořeny.

Územní limity těžby jsou důležitým plánovacím nástrojem, který účinně chrání několik desítek severočeských obcí před likvidací. Lidé i krajina se mohli znovu nadechnout. Jejich jistota byla posílena i zanesením územních limitů těžby do územního plánu velkého územního celku Severočeské hnědouhelné pánve.

Před třemi lety však znovu těžební společnosti a někteří politici, zejména z ministerstva průmyslu a obchodu, začali navrhovat prolomení těchto limitů, další těžbu na Velko­lomu ČSA a zbourání obcí Horní Jiřetín a Černice. Jako by se zapomnělo na bývalé sliby. To by znamenalo likvidaci prosperujícího sídla a vystěhování dvou tisíc jeho obyvatel. Společným úsilím ekologických organizací a občanů Horního Jiřetína se na jaře 2004 povedlo ve výsledné podobě Státní energetické koncepce uhájit zachování územních limitů těžby, byť za cenu kompromisní formulace, že „mohou být v budoucnu racionálně přehodnoceny“. Co těch pár slov může všechno znamenat, netřeba vysvětlovat. Bylo to ale přece jen vítězství, byť stále ještě ne trvalé.

Velmi důležité rozhodnutí budou mít na bedrech krajští zastupitelé z Ústí nad Labem, pravděpodobně již koncem tohoto roku. Ti budou totiž hlasovat o podobě nového územního plánu Ústeckého kraje. Ten je zatím ve fázi konceptu připraven ve dvou variantách. První, a zpracovateli doporučovaná, jednoznačně hovoří o nutnosti zachovat limity. Zapomenout na strukturální závislost regionu na drancujícím odvětví průmyslu a vydat se šetrnějším směrem. Druhá varianta byla dopracována na žádost krajského úřadu dodatečně a mluví o bourání vesnic.

Budou zastupitelé při svém rozhodování poslouchat hlas veřejnosti a obcí ze svého regionu, nebo podlehnou tlaku a síle peněz soukromé Mostecké uhelné společnosti, kterou vlastní čtyři pánové: Koláček, Měkota, Bobela a Pudil? Jaký je postoj místních obyvatel a kdo všechno je podporuje?

Místní referendum: chceme zůstat

V Horním Jiřetíně a Černicích se v únoru 2005 konalo místní referendum a návrh na vystěhování se v něm setkal s tvrdým odporem – 96 % obyvatel se vyjádřilo jasně: „Chceme zachovat obec a chceme zachovat územní limity těžby jako její účinnou ochranu.“ Veřejného plebiscitu se zúčastnilo přes tři čtvrtiny všech oprávněných voličů, a výsledek je tedy pro postoj místního zastupitelstva závazný.

Hornojiřetínské společné prohlášení podpořilo zhruba 120 měst a obcí Ústeckého kraje, tedy více než třetina z celkového počtu jeho obcí. Podporu Hornímu Jiřetínu a Černicím vyslovil také Svaz měst a obcí České republiky. Na svém sněmu v květnu 2005 městské a obecní samosprávy prohlásily, že se v této věci svaz „ztotožňuje se současným stanoviskem zastupitelstva obce“. Potřebu zachování krajiny a staletých sídel připomněl svým otevřeným dopisem premiérovi Jiřímu Paroubkovi i bývalý prezident Václav Havel.

Těžaři, jejich odboráři i politici často říkají, že bez další těžby se neúnosně zvýší nezaměstnanost v už tak těžce zkoušeném regionu. Ale je to trochu jinak. Bourání dalších obcí nevyřeší nedostatek pracovních míst na Mostecku. Dokonce ani nezabrání propuštění lidí z dolů. Pouze jej v jednom jediném případě, na Velkolomu ČSA, odloží o několik let. Studie Výzkumného ústavu hnědého uhlí říká, že problém „zásadního řešení sociálně-ekonomických důsledků ukončení těžby se v případě prolomení limitů odsouvá zhruba o 15 let“.

Během posledních dvanácti let propustila soukromá Mostecká uhelná společnost na 12 tisíc pracovníků. Nyní na třech svých lomech a v zázemí zaměstnává asi 4,5 tisíce lidí. Spor o bourání obcí se týká jen jediného z nich. Dokonce tedy i když dolům nestály v cestě vesnice, propouštělo se v minulých dvanácti letech několikanásobně více, než kolik se dá očekávat v těch příštích – do roku 2017, kdy bude zastavena těžba na Velkolomu ČSA. Kraj má zároveň dostatečnou dobu na rekvalifikační a podpůrná opatření.

Další rozšiřování povrchových dolů by naproti tomu zakonzervovalo závislost regionu na těžbě a vyhánění lidí z domovů, včetně sociálních důsledků. Naopak postupný, do několika desítek let rozvržený útlum těžby umožňuje dožívající doly krok za krokem nahrazovat perspektivními sektory a možná trochu paradoxně: zbavit se problému nezaměstnanosti, která má v severních Čechách strukturální charakter.

Dobrým příkladem, že zachování limitů povede k prosperitě obcí, je město Chabařovice: zde vláda zásoby uhlí v souladu s usnesením z roku 1991 odepsala. A kupodivu se také v debatě o zachování Horního Jiřetína a Černic vůbec nemluví o pracovních místech, která vzniknou, pokud se region vydá cestou šetrnějšího rozvoje s diverzifikací ekonomických odvětví. Zaměstnanosti na Mostecku jistě pomůže, pokud se zbaví image špinavé oblasti s nekvalifikovanou pracovní silou.

Potřeba energie

V prvé řadě je nutno říci, že státní energetická koncepce by se měla odvíjet od dostupných (tj. dostupných mimo jiné z hlediska osídlení) zdrojů, nikoli naopak. Kraj by se neměl stavět do postavení podřízeného vůči vládě a respektovat její požadavky na dodávky energie (energetických zdrojů), nýbrž se rozhodovat podle vlastních rozvojových strategií.

Naplnění schválené Státní energetické koncepce nicméně nevyžaduje rozšiřování těžby i přes obce. Naopak ministři se explicitně dohodli, že slova „zrušení územních ekologických limitů“ z návrhu připraveného Ministerstvem průmyslu a obchodu vyškrtnou.

Investiční plán společnosti ČEZ předpokládá, že v případě prolomení limitů bude postaveno o 1300 MW uhelných elektráren více než při respektování současných hranic těžby. To ale přece není tak významný výkon, aby jej nebylo možné nahradit šetrnějšími zdroji – zejména elektrárnami na zemní plyn s vysokou účinností, celou škálou obnovitelných zdrojů, zvyšováním energetické efektivity českého průmyslu nebo například omezením plýtvání teplem v obytných domech. Nyní ČEZ navíc vyváží asi 16 TWh elektřiny ročně, tedy produkci několika uhelných elektráren dohromady, místo toho, abychom si cennou surovinu schovávali do budoucna.

Zachování územních limitů těžby si žádá zdravý rozum, respekt k trvalým hodnotám: po staletí vytvářeným sídlům i vazbám v krajině. Žádá si nutnost snižování českých vysokých emisí oxidu uhličitého, který způsobuje globální změny podnebí. Žádá si to také stovka obcí v severních Čechách i samotní občané Horního Jiřetína. Proti tomu stojí zájem soukromé Mostecké uhelné společnosti na zisku, který by jim další těžba přinesla. Čemu dají přednost politici, kteří budou rozhodovat? Případné rozhodnutí o bourání obcí by bylo v českém demokratickém státě bezprecedentní. Nenechme je bez dozoru, poslouchejme a buďme vnímaví. Před volbami i po nich.

Autor je vedoucí programu Energie Hnutí DUHA.