Skladatel Jaroslav Šťastný si na zkoušky Divadla na provázku tak dlouho nosil celozrnný chleba, až mu režisér Peter Scherhaufer začal říkat Graham. Jardovi zůstalo nejen vegetariánství, ale i jméno: Peter Graham se stal jeho skladatelským alter ego. Jaroslav zůstává věrný i festivalu, který dramaturgicky vede jednadvacet let. Brněnská Expozice Nové hudby (2.–6. 3. 2008) měla letos téma Mezi popem a non-popem. Díky ní u nás hrálo patrně nejrozsáhlejší uskupení z oblasti nové improvizace, jaké sem kdy kdo dovezl.
Berlínský sedmičlenný Phosphor ale nepředstavuje významnou intervenci jen početně. Kdo se s touhle scénou kdy setkal (na vzácných koncertech v pražském NoD, Galerii Školská nebo brněnské Skleněné louce), ví, že nemá smysl představovat si improvizaci podobnou jazzové. Hráči si tu vesměs vytvářejí vlastní jazyk, vlastní kódy v zacházení s hudebními nástroji, ale i elektronickými přístroji a běžnými předměty.
Phosphor vystupuje málokdy: je totiž superskupinou osobností, jež všechny vedou vlastní projekty. Burkhard Beins hraje na bicí třeba drátěnkou či vodou: někdy jeho ruční práce zní, jako by to byly elektronické zvuky. Ignaz Schick snímá gramofonem všechno, jen ne desky: třeba hučivě vibrující vzduch rozkmitaný činelem. Annette Krebs se zdála blízko proudu redukcionistů, kteří na intenzitu dnešního světa reagují opatrným, střídmým hraním, v němž má podstatnou roli ticho. Annette s elektrickou kytarou na kolenou pouštěla do mixážního pultu po kapkách i zvuk z rádia. Zmínka o Hospodinovi napověděla, že nepochybně naladila brněnskou stanici Rádia Proglas. Působí to pitoreskně, ale abstraktní zvuková konstelace tak dostane bleskovou vizitku: tohle nemohlo vzniknout jinde. („Hospodin“ také stručně a křiklavě napověděl, jak rozdílně chápou duchovní rozměr v Proglasu a ve Phosphoru: tam i tam je přítomný, ale úplně jinak.)
Velká, možná hlavní zrada v psaní o nové improvizaci tkví právě v tom, že by člověk mohl ustrnout u popisování bizarního instrumentáře. Přitom to opravdu nové je zvláštní struktura – pro mě na půli cesty mezi spontánní („instantní“) kompozicí a dobře plynoucím rozhovorem beze slov. Ivan Palacký, český kolega Phosphoru, před časem v rozhovoru pro HIS Voice (6/2005) mluvil o tom, co pro něj tvoří tektoniku hraní: „Proporce a poměry mezi jednotlivými částmi, a to nejtěžší: jakési podvědomě přesně umístěné ´body obratu´, které celou, většinou neuchopitelně plynoucí zvukovou situaci mění a posouvají.“ Palacký po koncertě s největším obdivem kroutil hlavou nad hráčem na tubu Robinem Haywardem. „Jak ten si umí počkat!“
Společné budování tvaru „z voleje“, teď a tady, není jenom napínavá akce s nejistým výsledkem. Také se díváme na model společnosti, kde nikdo nechce být šéfem a každý si hledá ideální prostor. „Hraní v sedmi nemám obzvlášť v lásce, je to těžké,“ řekla v Brně hráčka na vnitřek klavíru Andrea Neumann. „Musíte poslouchat šest linií a rychle uvažovat, jak to všechno následovat, abyste přitom zůstali sami sebou.“ Shodli jsme se, že je to podobný pocit, jako když k nám v pubertě přišli domů kamarádi: člověk neví, zda se chovat jako před rodiči, nebo jako před partou.
Freejazzová generace pozdních šedesátých let, hlavně britští improvizátoři, se zhusta hlásila k anarchokomunismu. Jejich současní pokračovatelé jsou mnohem zdrženlivější stran ideologických proklamací. Veškerá jejich hudba je antiproklamativní, chce (možná poněkud zenově) „jen tak být“ a ve světě, kde všechno má svůj účel a funkci, svobodně vlát, nabídnutá k volné interpretaci. „Na tom, co děláme, je pro mě skutečně něco podvratného,“ kývl po koncertě Burkhard Beins. „Ale mně nejsou blízké útoky přímo do tváře. Náš způsob je volnější.“
Jak ta hudba pasuje k tématu Šťastného-Grahamova festivalu Mezi popem a non-popem? Bere si nástroje a elektroniku ze zábavné hudby, aby ignorovala jejich původní určení. Beins tomu říká „osvobodit zvuk z jeho kulturních konotací“. Je v tom naděje vůči dalším utilitárním strukturám dnešního světa: možná že i je bychom mohli v nestřežené chvíli unést, zbavit jediné správné funkce a proměnit v nástroj poezie.
Autor je hudební publicista.
Phosphor. Koncert v rámci Expozice Nové hudby. Fléda, Brno 3. 3. 2008.