Obchodní centra již nejsou v módě. Nahrazují je nové parky. Japonci mění své představy o zábavě a správném využití volného času.
V šedesátých a sedmdesátých letech bylo pro japonskou rodinu velkou událostí zajít si do obchodního domu na nákupy. Když jsem byl malý, oblékal jsem si na takový výlet s rodiči lepší šaty. Dobře si pamatuji, že jsem pak po návratu domů nemohl usnout. Nechodili jsme tam ale proto, že by mi rodiče chtěli něco koupit. Hlavním cílem bylo se prostě do obchoďáku podívat.
Otec s matkou se zajímali především o vystavené vzácné zboží. My s bratrem jsme pochopitelně měli nejraději patro s hračkami. Pak jsme všichni společně zašli na oběd do velké restaurace, která byla umístěna přímo v obchodním domě. Já jsem se těšil na speciální dětské menu. A zatímco jsme čekali, až nám donesou naši objednávku, museli jsme se na sebe usmívat. Po obědě jsme vyjeli na střechu budovy. Tam byl zábavní park s kolotoči, houpačkami a podobně.
Nakonec maminka v podzemí nakoupila potraviny. Při nákupu se jí dělaly mžitky před očima. Tolik druhů potravin jsme předtím, než jsme začali pořádat výlety do obchoďáku, nikdy neviděli ani nejedli. Těšili jsme se tou podívanou a otec nakonec rozhodl, které vzácnosti vezmeme domů a večer ochutnáme.
Tyhle časy už jsou ale pryč. Japonce už tolik nebaví trávit čas v obchoďácích. Chodí sem jen nakupovat. V dobách japonské prosperity a nezřízeného konzumerismu sloužily jako místa úžasu a nadšení obchodní galerie a centra, podobně jako je tomu nyní v Česku. Postupně je ale nahradily zábavní parky. Vyrostla jich od začátku devadesátých let spousta. Zábavní parky, kterým se v angličtině říká theme parks (tematické parky), mají různé zaměření. Některé jsou orientované na historii, jiné na technologie, náboženství, domácí mazlíčky, automobily, sporty, rybaření, astronomii, filmy, i na cestování a podoby cizích zemí.
Disneyland a španělská vesnice
Evropského návštěvníka pravděpodobně rozesměje, když se dostane například do „Tokijské německé vesnice“ v prefektuře Čiba, do „Šima španělské vesnice“ v prefektuře Mie či do parku „Huis Ten Bosch“, který má představovat Holandsko a leží v Nagasaki. Obraz Evropy, který je v nich Japoncům předkládán, se od reality poněkud liší. Je tu moc čisto a také levně, život je tu jaksi bez chuti a zápachu. To ale návštěvníkům příliš nevadí. Chtějí tu hlavně relaxovat se svými rodinami. Jejich očekávání nejsou příliš vysoká, zato jsou však ochotni zaplatit vysoké vstupné. Často musí u vchodu čekat dlouho ve frontách. Zábava pak ale stojí za to. Mohou si dát za odměnu oběd ve stylové restauraci. Bývá poněkud předražený a nepříliš chutný. V řadě parků se mohou potěšit v horkých pramenech. A když všechny atrakce projdou, vyrazí autem domů. Pochopitelně se snadno dostanou na dálnici do zácpy. To se ale na cestách do obchodních domů stávalo také.
Módu zábavních parků v Japonsku spustilo otevření Disneylandu v Čibě v roce 1983. Symbol amerického snu a zábavy se objevil v tokijské zátoce, zanesené znečištěním z továren. To bylo radosti! Můj spolužák z univerzity k tomu v novém parku tančil v kostýmu Mickeyho Mouse.
Navážka, na které byl park vybudován, se nehodila ani pro obytné využití, ani pro stavbu továren. Byla příliš nestabilní a znečištění bylo příliš veliké. Vedení města, železniční společnost i stavebníci a developeři si mysleli, že využijí Disneyland k tomu, aby půdu udusal, a po deseti letech jej vystěhují. Park bude stejně prodělávat a po čase rád uvolní místo pro výstavbu domů, mysleli si. Jenže navzdory očekávání se Disneyland v Tokiu stal oblíbenou atrakcí a existuje na stejném místě dodnes. Návštěvníci se sjíždějí nejen z Japonska, ale i z dalších asijských zemí, jako například z Koreje, Číny, Tchaj-wanu. Moje děti jsou ve třídě jediné, které tam nikdy nebyly. Stal se součástí japonského životního stylu.
Japonská média tento trend nezpochybňují. Psát kritické články o Disneylandu je v podstatě tabu. Co kdyby pak za trest přestal v novinách inzerovat? Když jsem v jednom článku zmínil historii zavezené části tokijského zálivu, požádal mne redaktor, abych odstavec se zmínkou o zábavním parku raději vypustil. Snaha o kontrolu publikovaných informací je zcela pochopitelná. Jedná se přece o místo, kde se ztělesňují fantazie a sny. Kdyby je někdo narušil, místo by zmizelo. Navíc do těchto míst byla napumpována spousta peněz. A přežije jich zřejmě jen pár.
Autor je novinář.
Přeložil Filip Pospíšil.