Stav, který panuje v českém designu, se podobá zmatku v polorozbořeném mraveništi. Na konci loňského roku totiž zmizelo nejstabilnější zázemí oboru – Design Centrum – a je třeba ho nahradit. Zjišťujeme u nově vzniklých i zavedených organizací, kudy povedou možné cesty.
Design Centrum (DC) v Brně i v Praze provozovalo dvě galerie, pořádalo soutěže a workshopy, působilo jako informační středisko. Instituce vznikla v roce 1991 a podle její bývalé zaměstnankyně Lenky Žižkové „bylo ušité na míru tehdejší doby“. S rozvojem země i designu začalo ztrácet dech. „Centrum slušně plnilo úlohu podpory průmyslového designu, mapovalo nastupující generaci designérů, vydávalo časopis Design trend. Bohužel se mu nikdy nepodařilo překročit jistou provinčnost. Svou úlohu mohl sehrát i fakt, že bylo zřízeno a dotováno státem, jeho zástupci nemuseli mít dostatečnou motivaci měnit svůj způsob práce. Bylo třeba změnit způsob financování a především vedení. Ale zrušení centra považuji za chybu. Jednak s ohledem na význam designu jako ekonomického činitele, jednak kvůli dopadu na celkovou kulturní politiku státu. Teď nemáme žádnou instituci, která by v této práci mohla účinně pokračovat,“ říká teoretička designu Martina Pachmanová.
V roce 2007 začala být situace uvnitř i kolem organizace kritická. Ministr průmyslu a obchodu Martin Říman, do jehož resortu DC patřilo, oznámil, že za nejlepší řešení považuje centrum zrušit. Jeho tehdejší náměstek Václav Petříček začal vyjednávat s Vysokou školou uměleckoprůmyslovou v Praze o možném propojení obou institucí, rada vysoké školy však návrh odmítla. Začalo se přemýšlet, co dál. Ministerstvo vyzvalo několik odborníků, aby mu při transformaci DC poradili. Přestože každý z nich vypracoval analýzu a většina zrušení nedoporučila, byl k 31. 12. 2007 oznámen konec jeho činnosti. A tady to začalo.
Stát – do Milána a do továren
Jedna z aktivit bývalé instituce se přesunula do jiného místa ve státním sektoru. Vládní agentura na podporu obchodu Czech Trade vytvořila nový program Design pro Export – na podporu českého designu v zahraničí. „Varianta zrušení DC ČR a převedení části jeho agend pod agenturu Czech Trade byla zvolena proto, že umožňovala udržet kontinuitu podpory průmyslového designu pod hlavičkou existující organizace s právní subjektivitou, jejímž úkolem je podpora a propagace podnikatelské sféry v zahraničí i v ČR,“ vysvětluje úředním jazykem tiskový mluvčí ministerstva obchodu a průmyslu Tomáš Bartovský. „Výhodou této alternativy je zvýšení efektivity činností, které do konce minulého roku zajišťovalo DC ČR, a možnost celkově změnit funkci těchto činností podle principu ,od umělců k firmám‘.“
Na nedávném veletrhu Mobitex představil čerstvý ředitel Czech Trade Ivan Jukl koncepci tohoto programu. Plánuje vytvořit systém adresáře designérů, z něhož si budou firmy moci vybírat „toho svého“. Stát pak na dvoutýdenní výzkum designéra v podniku přispěje částkou 50 000 Kč. Dále bude podporovat účast českých firem na zahraničních veletrzích. Letos v dubnu vyslala Česká republika poprvé jedenáct podniků a doprovodnou výstavu s názvem Křehký na proslulý veletrh designu do Milána. „Pokud by podpora Czech Trade umožnila za státní peníze vystavovat na takových veletrzích, je to mimořádně přínosné a účinné. Doufám, že to nebude ojedinělá věc,“ říká Jana Zielinski, ředitelka úspěšného pražského festivalu Designblok. Doufání je na místě, agentura Czech Trade má totiž s problematikou designu pramalé zkušenosti a bude si určitě více jistá na veletrzích než v dalších potřebných oblastech.
Umprum – když si našetříte
Po Design centru vznikla v českém mraveništi velká díra, kterou je nutno zacelit. „Vychází stále jasněji najevo, že tu chybí státní instituce, jejímž úkolem bude archivování, důkladná databáze designérů a jejich realizací, zpracování registru produktů; schází systematicky a profesionálně budovaná knihovna zaměřená na současný design, stálý prostor na jeho prezentaci – a hlavně: kritická reflexe. Roli podobné instituce by mohla splňovat průzkumná buňka soustředěná na aktuální design v rámci Uměleckoprůmyslového musea,“ analyzuje situaci historička designu Lada Hubatová-Vacková. Ředitelka Uměleckoprůmyslového musea v Praze, které spadá pod ministerstvo kultury, Helena Koenigsmarková, se během ledna a února 2008 přičinila o možnost vzniku takzvaného metodického centra, jež by plnilo jmenované funkce. Ministerstvo s jeho vznikem souhlasilo, pracovníkům muzea ale sdělilo, že ho mají financovat v rámci jejich dosavadního rozpočtu. Přesto se Helena Koenigsmarková této myšlenky nevzdává a bude se podle svých slov snažit ji uskutečnit.
Designkabinet – grantové vakuum
Podobnou ideu mají i tři bývalé pracovnice DC, které v březnu založily odborné pracoviště Designkabinet. Pomohla jim Nadace pro rozvoj architektury a stavitelství, jejíž jsou nyní součástí. V následujících dnech začne Designkabinet pořádat semináře, besedy se známými designéry či návrháři a chce propojit novou knihovnu o designu a původní architektonickou. Prostory v budově nadace na Václavském náměstí v Praze umožňují různé formy využití od konferencí přes módní přehlídky po výstavy v galerii. Designkabinet spadá pod nezávislou instituci, problémem je proto získávání prostředků. Při debatách o zrušení či nezrušení DC ministerstvo obchodu a průmyslu přislíbilo vypsat granty na podporu designu. Kromě výše popsaného programu Czech Trade ale žádná jiná alternativa nevznikla a ani ministerstvo kultury, ani většina měst na design ve svých grantech bohužel nepamatuje.
„Grantovou politiku pro obor design považuji za velmi špatnou,“ podotýká kurátorka, publicistka a designérka z občanského sdružení Czechdesign.cz Veronika Loušová. Czechdesign.cz provozuje v současné době nejaktuálnější a nejkvalitnější české stránky o designu a spolupořádá druhý ročník mezinárodní výstavy Design Match (je k právě vidění – do 3. 5. 2008 ve Veletržním paláci v Praze).
Akademie – ladění a plány
Na české scéně figuruje ještě jedno uskupení, Akademie designu. Je to sdružení pro mnohé značně problematické – čítá asi šedesát lidí, kteří se navzájem nescházejí, možná se ani neznají, hlasují po internetu a jedinou jejich aktivitou jsou ceny Czech Grand Designu. „Princip akademie je ojedinělý, nemá příliš obdoby v jiných zemích, takže člověk si musí hodně věcí postupně ladit,“ obhajuje sdružení hlavní organizátorka a zároveň členka akademie Jana Zielinski. Je spokojena, že letošní, druhý ročník cen byl výrazně medializovanější než předchozí: „Je důležité udělat z designu veřejné společenské téma.“ Vítězové „Maxim Velčovský, Aleš Najbrt a talentovaná mladá autorka Anna Hanzalová jsou skvělí designéři, mohli mít ale profesionálněji a jasněji rozprostřenou konkurenci,“ komentuje systém oceňování Lada Hubatová-Vacková. Přípravný výbor akademie plánuje dosavadní systém pozměnit a chce upravit i výstavní prezentaci. Tudíž teprve uvidíme.
Snad se mraveniště českého designu podaří znovu vybudovat tak, aby přinášelo všem co nejvíce užitku. Zdaleka to není úkol pouze státní.
Autorka je studentka VŠUP, obor dějiny a teorie designu a nových médií. V současné době je na stáži v A2.