Český mediální svět, zdá se, pořád něco hledá. Superstar; rodinu, která se za týden dokáže naučit žonglovat s míčky či stavět most z krbových sirek; magora, který nejdéle vydrží zavřený v domě plném kamer s lidmi, kteří mu pijí krev; a naposledy zase X Factor. Co to je? Zdá se, že odpověď je tajuplná a že bude odhalena až na samém konci reality show.
Na začátku byly stejně jako u pořadu Česko hledá superstar konkursy v několika velkých městech České republiky. Na rozdíl od předchozí (nejen!) pěvecké soutěže se tentokrát mohli přihlásit zájemci a zájemkyně ve třech kategoriích – patnáct až dvacet pět let, dvacet pět plus a kapely. Před finálovými večery se tedy sešla řada talentovaných, která tvořila velmi pestrou sociální skupinu. Od spousty muzikálních Romek a Romů přes Čechoindonésana a jiné potomky smíšených párů, starší a šoubyznysem zcela nedotčené rarity typu „řidič kamionu ze Slovácka“ až po „tlustou holku“ (která to bude mít těžké, pokud nepůjde zrovna k opeře, jak sama na počátku soutěže smutně a výmluvně konstatovala). Karty byly rozdané a čekat na to, co to tedy skutečně znamená „mít v šoubyznysu onen X Factor“ – protože to není jen a pouze pěvecká soutěž, jak se všichni dušovali –, bylo skutečně zajímavé.
Oddělit zrno od plev
Nicméně ještě předtím, než se reality show pořádně rozběhla, diváci/divačky a porota oddělili „zrno od plev“. Postupně tedy vypadli všichni „Nečeši a Nečešky“ a i velmi talentovaná a nevšední „tlustá holka“. Na vyřazení ji (dle prohlášení televizní stanice) nominovalo publikum tím, že jí jako jedné ze dvou poslalo nejméně SMS. A o jejím vypadnutí pak rozhodli porotci Ondřej Soukup a Petr Janda. Oba dali přednost roztomilé (štíhlé a krásné) adeptce, která je už teď podle vyjádření mnohých jasnou budoucí muzikálovou hvězdičkou. Soukup své rozhodnutí nekomentoval a Janda, který v soutěži celou dobu sleduje, jak krátké sukýnky soutěžící dívky mají, jakými krůčky cupitají po jevišti a jak se culí do kamery, prý „musel vzít v potaz celý průběh soutěže“.
Není důležité přemýšlet, kdo koho a proč vyloučil. Stačí si druhý den po skončení přenosu zajít někam na veřejné místo, třeba do obchodu: „Ti cigáni už vypadli, no není se co divit, ale ta tlustá holka měla hlas jako Špinarka, no tak ta si za to asi mohla sama, ale já jsem z toho celá špatná, to ti povídám!“ Důležité je, jaký je (už teď) výsledek: téměř s jistotou můžeme konstatovat, že X Factor žádné alternativní poselství neponese – opět převládají lidé krásní, štíhlí, mladí, zdraví, bílí (a heterosexuální, což znamená, že se nikdo k jiné sexuální orientaci nepřiznal). Tímto způsobem se tedy generují a reprodukují kulturní hodnoty společnosti (a je dost jedno, jestli bylo dříve publikum nebo média) – X Factor tedy jen znovu potvrdí to, co už dávno (bohužel) víme a co nám denně do mozkových závitů vmasírovávají (nejen) média.
Poslední naděje?
X Factor zřejmě nepřekvapí, stejně jako nepřekvapil například režisér Peter Jackson, když při adaptaci Tolkienova Pána prstenů zobrazil „nevšední krásu elfských žen“ jako velmi všední (a tvrdě vykoupenou) krásu hollywoodských hereček. Je jen otázkou času, kdy vypadne raritní Moravák, opět tak stereotypně vykreslovaný – se zdůrazněním jeho slováckého dialektu, maminky v kroji (nepřehlédnutelné v řadách diváků a divaček ve studiu), mohutné postavy (jen přidat do jedné ruky klobásu a do druhé korbel piva či džbánek vína) a bodré, až připitomělé upřímnosti, s níž odpovídá na velmi předvídatelné otázky moderátora Leoše Mareše.
Poslední nadějí tedy zůstává skupina All X, která může celou soutěž „hacknout“. Stejně jako feministčin sen při sledování soutěže Miss Česká republika, jež si toužebně přeje, aby si nová „královna krásy“ vykasala plesovou sukni, stáhla trenýrky a zatočila prezidentu Zapletalovi před nosem svým penisem, by se mohla celá reality show proměnit ve vlastní parodii a vítězství nevšednosti, kdyby na stupních vítězů stanula skupina herců, kteří jsou zábavní, šikovní a kteří snad ze všeho nejhůř zpívají. (Otázkou ovšem zůstává, jak dlouho by trvalo, než by je šoubyznys semlel – prvním krokem bylo jejich bryskní přejmenování se z Al-xaida na poněkud patolízalské All X, aby příliš neděsili diváky a divačky.) Zbývá tedy poslední naděje – když už nezvítězí jinakost nad (vyžadovanou) stejností, můžeme se alespoň dočkat posměšného švejkování, které má jakýs takýs (i když minimální) subverzivní potenciál...
Autorka vystudovala mediální studia a žurnalistiku.