Nový snímek Ridleyho Scotta, jenž vstoupil minulý týden do českých kin, je jedním z vážných kandidátů na Zlatý glóbus, který udělí devadesátičlenná Asociace zahraničních novinářů v Hollywoodu 13. ledna, a je považován za předzvěst Oscarů.
I když se v souvislosti s Americkým gangsterem hovoří o „harlemském Kmotrovi“ nebo „černošské Zjizvené tváři“, nový film Ridleyho Scotta není odvozeninou, ale spíše skvělou žánrovou syntézou: kondenzátem ducha sedmdesátých let v Americe v rovině narativní i gangsterských a mafiánských filmů té doby v rovině formální.
Epicky rozmáchlé vyprávění (založené na časopisecké reportáži o drogovém magnátovi Franku Lucasovi) se odvíjí ve dvou základních liniích – kariéru černošského drogového bosse Lucase (Denzel Washington) líčí paralelně s příběhem policejního vyšetřovatele Richieho Robertse (Russell Crowe). A tato podvojnost s sebou nese celý konglomerát motivů, skrze něž nahlížíme do zákulisí drogového „průmyslu“ Ameriky sedmdesátých let: zkorumpovaná policie, vazby drogového byznysu na profesionální sport i populární hudební scénu, sváry černošských gangů s italskou mafií a především válka ve Vietnamu. Scott si všímá klíčových okamžiků i drobných detailů – televizní přenos evakuace amerických jednotek z Vietnamu dostává ve filmu stejný prostor jako předávkování anonymního harlemského feťáka. Dialogové scény opakovaně přetínají prostřihy brutálních vražd z počátku Lucasovy kariéry… Ne všechny výjevy mají ovšem pro vyprávění příčinnou důležitost, často jen doplňují celkový obraz, pomáhají vytvářet precizní dobovou rekonstrukci, již protkává komplexní síť intertextuálních vazeb od mimofilmových (historických) po mediální (TV zpravodajství, hudební hity). Záběrům kameramana Harrise Savidese dominují chladné barevné tóny, jakoby „špinavá“ textura obrazu a častá kompozice do hloubky, přičemž styl filmu se dynamicky mění, přecházeje od pozvolnosti Kmotra (F. F. Coppola, 1972, 1974) k naturalistickému rytmu Francouzské spojky (William Friedkin, 1971).
Počátky amerického korporativismu
Pokora pro „amerického gangstera“ Lucase vyvěrá z přísného pragmatismu. Je dobré jen to, co je dobré pro byznys. Tato volba ho vede na druhý konec světa pro heroin přímo od generála Čankajška, stejně jako ke kšeftům s mafií. A v závěru jej pak tentýž „zdravý rozum“ donutí ke spolupráci s policií. Zásadní roli ovšem ve filmu hraje fakt, že Frank Lucas je černoch. V době, kdy se stále nevyřešený problém rasové diskriminace dostává v USA opět do popředí, natočil Ridley Scott příběh, v němž je ztělesněním zločineckého úspěchu černošský gangster. Vládní úřady se zdráhají uvěřit, že by se „špinavý negr“ dokázal v obchodu s drogami vyšvihnout nad mafii, která by pro něj dokonce začala dělat... Ridley Scott však vylučuje případnou debatu nad politickou korektností či nekorektností tím, že bere překvapivost Lucasovy figury a jejího úspěchu v podstatě za výchozí moment vyprávění. Jeho kariéru lze zároveň číst i jako zamyšlení nad povahou a smyslem tradičního amerického korporativismu. V sedmdesátých letech, kdy americká společnost procházela kvůli sérii politických skandálů těžkým rozčarováním z iluze radostné vzájemnosti, je pro oba hlavní hrdiny klíčová právě týmová práce. Lucas do rozjíždějícího se byznysu čile zapojuje své bratry, Richie si zase sestavuje speciální tým vyšetřovatelů a i zkorumpovaného policistu Trupa (Josh Brolin) provází suita nohsledů.
Americký gangster traktuje věčný princip „já na bráchu, brácha na mě“ jako neopominutelný prvek amerických (nejen novodobých) dějin. Přičemž ústřední postava „amerického gangstera“ není pro Scotta abstraktním „ďáblem“, ale spíše příznačným symbolem doléhajícím až k dnešku. Poslední záběr zachycuje Franka Lucase po odchodu z vězení v roce 1991 a nabízí výmluvnou finální otázku: Co dnes?
Autor je filmový publicista, studuje filmová studia na FF UK v Praze.