Co se děje v korunách

Za značné pozornosti čtenářů i médií vyšel i u nás titul, o němž se hodně mluví v souvislosti s dětskou literaturou. Pravděpodobně nejde jen o to, že kniha dostala cenu Hanse Christiana Andersena a byla vyhlášena jako nejlepší francouzský román pro děti. Dětská literatura to má výrazně těžší než próza pro dospělé, nepočítáme-li těch několik vyložených bestsellerů, v nichž vystupuje Harry Potter, Frodo, v českých parametrech Krteček, Ferda Mravenec, Rumcajs nebo Křemílek a Vochomůrka, a tak jsou případné ceny vždy vítaným prostředníkem mezi autorem, nakladatelem a čtenářem.

Touha po hranicích

Tobiáš Lolness má nakročeno jako málokterý dnešní příběh pro děti. Je to sice kniha pro děti starší, ale bezesporu není určena jen pro ně. Timothée de Fombelle (1973) si jako výchozí rámec zvolil šťastný a mnohokrát ověřený model fiktivního světa, zcela vymyšleného a plně podporujícího dětskou fantazii, který však slouží jen jako kostra, na niž lze pověsit jakoukoli zkušenost se světem naším, již dávno existujícím. V případě Tobiáše Lolnesse je to strom, který žije svůj soukromý život, zpočátku zcela odtržen od okolí. Jeho obyvatelé nevědí, netuší anebo nechtějí vědět, že tam, kde jejich strom končí, musí přece začínat něco jiného. Stačí jim jejich svět, jejich prostor, který důvěrně znají, a na tuto znalost spoléhají – obdobně jako lidé, kteří se brání vytáhnout paty ze své vsi, okresu, města, země či světadílu, protože v sobě nemají ani špetku touhy po dobrodružství či poznání. Na stromě ovšem žijí také bytosti, které v sobě tuto touhu mají. A to jsou buďto dospělci, odsouzení k záhubě, anebo děti, které jejich povaha neustále vystavuje nebezpečí.

Pohádková totalita

V rodině hlavního hrdiny spojil autor oboje – Tobiáš Lolness je chlapec půldruhého milimetru dlouhý, přesně střižený do dobrodružného příběhu: nebojácný, zvědavý, inteligentní a ve správné chvíli také nesmírně statečný a morální. A aby toho nebylo dost, autor mu přisoudí otce, který vidí o něco dál než ostatní a především tuší o mnoho víc než ostatní. Je to vědec, učenec a vynálezce. Jenže některé jeho vynálezy mohou mít pro osud stromu fatální význam. Sim Lolness se rozhodne svůj vynález utajit, z čehož vyplynou nejprve drobné ústrky, které co nevidět přerostou v otevřenou nenávist. Lolnessovy čeká vyhnanství v temných končinách spodních větví a nakonec úplné zatracení. Vězni jsou odsouzeni k zániku uprostřed koule jmelí, stačí je připevnit k bílé bobuli a počkat, až se objeví první pták. Řešení čisté a přitom dostatečně kruté. Něco takového může vymyslet jen bytost zkažená do morku kostí. Tou je velký Jo Mitch, velkochovatel nosatců, který má zálibu v hloubení otvorů a touží po moci. Jenže hloubit otvory v živém stromě není jen tak, v konečném důsledku jde o činnost pro tento strom smrtící. Zejména když hloubí otvory nosatci, kteří pracují mnohokrát rychleji a výkonněji než lidští obyvatelé stromu. Jo Mitch však odmítá hledět dál než za práh svých nízkých pudů a tím dostává strom do přímého ohrožení. Je zřejmé, že tato část v příběhu supluje velké, aktuální téma ohrožení naší planety. Devastace přírody, ničení životního prostředí, globální oteplování, i to jsou otázky, ke kterým se autor nepřímo vyjadřuje. Ještě více prostoru ale věnoval systému, který na stromě Jo Mitch postupně zavádí. V mnohém připomíná totalitní režim a kupříkladu atmosféru Orwellova románu 1984. Dopodrobna jsou zde popisovány kruté praktiky tyrana i jeho přisluhovačů a zkoumají se důsledky jejich nenávisti a zloby, což posouvá příběh daleko za hranice dětské literatury.

Společensko-sociální rovina příběhu Tobiáše Lolnesse však pro pochopení knihy není zásadní, Tobiáš zastává vůči společenské situaci na stromě spíše pozici pozorovatele. Je to venkoncem malý chlapec, který ještě netouží spasit svět, jde mu výhradně o to zachránit sebe, svůj domov a svoji rodinu. Vyšší společenské cíle jsou zde přítomné, ale vytvářejí jakýsi druhý plán. Pro Tobiáše má daleko větší význam talíř palačinek, maminčin úsměv a především Elíša, dívka mnohých tajemství, která nejprve jako jeho přítelkyně a později pochopitelně jako osudová láska první díl příběhu uzavírá a současně zve čtenáře, aby otevřeli jeho druhou část.

Autorka je spisovatelka a nakladatelská redaktorka.