Kolik ruských hudebníků se dnes prosazuje na západní scéně? Pokud pomineme hitmakerku u klavíru Reginu Spektor (mimochodem, zpívala teď na oficiálních oslavách výročí státu Izrael) a soustředíme se na uměleckou scénu, nenajdeme jich moc. Freejazzmani kolem Ganělin Tria hráli vždy hodně sami mezi sebou, konceptualista Sergej Kurjochin už není naživu. Výtečná autorka parafrází na ženské rituály Evelyn Petrova se zatím prosadila jen málo, čemuž nepomohlo ani společné album s Alexandrem Balanescu (Petrova je tu ovšem výraznější než její slavnější kolega).
Ivanu Pavlovovi, který si po přesídlení do Švédska říká COH, se to povedlo. Muzikant, jenž dnes výrazně spolupracuje s britskými avantgardisty z Throbbing Gristle, má pozoruhodnou historii. Na vysoké škole zkoušel programovat počítač pro hudební účely (v systému MS DOS), aniž vůbec měl zvukovou kartu. Byl členem skupiny Zvuki Mu: nejen že měla v Sovětském svazu status legendy, ale v roce 1989 převzal její album pro západní vydání Brian Eno. Věci se pohnuly vpřed, když v roce 1995 odjel Pavlov na univerzitu do Stockholmu za akustickým výzkumem. Poslal domácí snímky finskému umělci Mikovi Vainiovi (z Pan Sonic), od něj je slyšel Carsten Nicolai a rovnou nabídl Pavlovovi vydání na své německé značce. Byl doma. Jeho proudy modulovaných pulsací vycházejí od roku 1998 v logickém kontextu – na labelech pro elektronické a šumové hudební koncepty Raster-Noton, Mego, Staalplaat.
Jedno z alb i svou webovou stránku nazval Pavlov Post-pop. Jako by v elektronických vlnách a smyčkách pořád cítil zbytky písničky: koneckonců Chris Sharp v časopisu Wire napsal, že COH dokáže svou stručnou, formálně přísnou hudbou vždycky bůhvíjak přesáhnout k expresivitě. „Líbí se mi ta dvojakost latinky a azbuky,“ říká Pavlov ke svému pseudonymu. „Hodně lidí na Západě i v Rusku to pořád vyslovuje nesprávně, není to zábavné? Ruské podstatné jméno ´son´ znamená jak spánek, tak sen. Zamlouvá se mi, jak můj mateřský jazyk naznačuje, že spánek beze snu nemá cenu.“
Kdo vydává hudbu u tak specifické společnosti, jakou je Raster-Noton, toho lidé vnímají – marná sláva – méně jako individualitu a víc jako člena party, součást celkového spektra. COH skvěle doplňuje stav věcí v německém akurátním, laboratorním, až jakoby výzkumnickém centru pro digitální zvuk, přesné struktury, hudbu modelů. I u něj člověk přímo v duchu vidí asepticky čisté prostory kolem přístrojů, bílé pláště a namodralé světlo. Ale materiál pro programované matrice je v poslední době organický. Na loňských Strings (Struny) tkal síť ze zvuků arabské loutny i sovětské metalové kytary. Teď zašel ještě dál, k lidskému hlasu.
Není to hlas ledajaký. Cosey Fanni Tutti, šestapadesátiletá kontroverzní umělkyně a členka Throbbing Gristle, pro Pavlova namluvila pasáže ze svých deníků. Atmosféra celé spolupráce je intimní: Cosey pouští Pavlova do svých úvah, jako by se mu podkládala pod skalpel, jako by se nechala penetrovat a proměňovat. Pavlov míchá kartami a přeskupuje slova, části vět, ale také dech, vzdechy, smích, úpění, polykání. Je tu šepot, řev, drkotání zuby i zpěv: to všechno při interpretaci názoru a postoje. Pod názvy Lost, Fuck It nebo Lying se COH probírá záznamem a jako psychoanalytik skládá z částí osobnosti její nový portrét. Ve výsledku je pořád znát původní Cosey Fanni Tutti (nelítostně sebereflektivní texty přetiskuje booklet), musíme ji však sledovat rychle a pozorně, jako by byla smýkaná za vlasy všemi směry. Občas přitom hraje na kornet: vešel se do konceptu „všechny zvuky jsou tvořeny jejími ústy“.
Texty pro album vzešly z korespondence mezi oběma protagonisty: podobají se milostným dopisům, jež si píší dva skeptičtí lidé, kteří ve svém věku už vědí své. Podle vydavatele se album dotýká upřímnosti, důvěry, soukromí, komunikace a (reflektované) sexuality. Dodejme, že všechny ty pojmy mají jedno společné: blízkost. Elektronické „přesochání“ materiálu do struktury se tu osvědčilo jako podivuhodné prodloužení lidského hlasu: obojí dokáže být silně emotivní, odrazit se k významům, které leží za slovy a za intelektem. Jako by se studené stroje na výtečném albu blízce setkaly s nevypočitatelným životem.
Autor je hudební publicista.
COH & Cosey Fanni Tutti: COH Plays Cosey.
Raster-Noton; 2008.