O paroháčích

*

Jelen je jelen je jelen je jelen je

je lenje je lenje je lenje je len

jeje len jeje len jeje len je...

 

*

p. s.

 

Los skočil do vody — Losos.

Losos vyskočil z vody — Losolos.

Losolos skočil do vody — Losolosos.

Losolosos vyskočil z vody — Losolosolos.

Losolosolos skočil do vody — Losolosolosos.

Losolosolosos vyskočil z vody — Losolosolosolos.

Losolosolosolos skočil do vody — Losolosolosolosos.

Losolosolosolosos vyskočil z vody — Losolosolosolosolos.

Losolosolosolosolos skočil do vody — Losolosolosolosolosos.

 

atd.

 

*

Jeleni

jsou vlastně

rohatí tuleni.

Tuleni

jsou vlastně

plešatí jeleni.

No ale...

co ty nohy?!

 

*

Noc, palouk a nic než

luna a lama,

luna a lama.

 

Spolu jedna z druhé

světlo tu má,

světlo tu má.

 

Pak se pohne klenba,

lama a luna,

lama a luna.

 

Odplazí se s třpytem

uvnitř lůna,

uvnitř lůna.

 

*

Jelen

nedovolaný

v ozvěně

 

odrazem

od stěny

ke stěně

 

dutým

puknutím

parůžku

mizí.

 

*

Libuje si trnka:

jsem

fialová.

 

Pod ní stojí srnka,

stín,

ševel shora.

 

Vtom vítr:

fííí,

a zas jen

 

jalová zeleň,

jalová zeleň.

 

Bubínek srnčích zad:

lblblb...

a ze

srnky je jelen,

srnky je jelen.

 

*

Letěl jsem dnes s jelenem,

takový byl chlupatý.

Doposud je v těle mém

od hlavy až po paty...

 

*

Dlouhá hlava, ohlý nos,

pod modřínem dřímá los.

Z jedné strany antilopa,

z druhé její opak — lopa...

 

*

Jelen Lesoň Sitatunga

se tak nějak divně klingá.

Kudy chodí,

chůdy vodí,

slabý jako konvalinka...

 

*

Z maliní civí

jeleni líní,

z nozder jim funí

jak z obřích dýní

a je jim fuk,

co o nich míní

ostatní, jiní,

co s nimi vyjí.

 

Jeleni líní

jsou totiž nyní

v měsíční říji!

 

*

Kam kamzík lozí?

Po svazích kozích,

za cizím steskem

slízat srázy.

 

Kam kamzík mizí?

Do nízkých mlází,

zazimovat se

v zimostrázích.

 

O psaní

Jeleni píšou dvojitě,

jen jednorožec píše normálně.

Protože jeleni nevidí na to, co píšou,

jelikož mají skloněnou hlavu,

čtou potom po sobě,

když ji zvednou,

pěkné nesmysly!

Když jeleni píší

a zabodnou špičky parohů tak,

že nemůžou ani tam, ani zpátky,

Nezbývá

než to dopsat za ně

a na zimu je něčím přikrýt.

1 hlava,

2 kočičky,

3 cypřiše,

4 psíčci.

 

5 jelenů,

0 laněk,

7 plotů,

8 planěk.

 

Kolik cypřišů je třeba do jedné zahrádky,

aby stín prostředního přikryl tři laňky, dva psíčky a jednoho jelena?

 

 

Někteří jeleni se psaním propíšou

až do krtčích chodeb...

A potom zírají, co vlastně napsali.

 

 

Někteří jeleni píší dokolečka to samé,

až se jim z toho zamotá hlava,

a spadnou na bok...

 

 

Někteří jeleni skočí na psaní tak prudce,

že udělají přemet podobný skoku o tyči,

a na zádech se pak rozpomínají,

cože to vlastně chtěli napsat?

 

 

Někteří jeleni, kteří nemají co psát, jdou spát.

Jiní jeleni, kteří nemají co spát, jdou psát...

 

Kniha Jeleňovití vyjde v nakladatelství Meander.

Petr Nikl (1960 Zlín) je výtvarník, hudebník a divadelník. Byl členem výtvarné skupiny Tvrdohlaví. V roce 1995 dostal Cenu Jindřicha Chalupeckého. Vydal autorské knihy pohádek: Pohádka o Rybitince (2001), O Rybabě a Mořské duši (2002), Lingvistické pohádky (2006), Záhádky (2007; hlavní cena Magnesia Litera 2008). Věnuje se výtvarným a divadelním performancím. Je členem souboru Mehedaha, spolupracuje s různými divadelními tělesy i s jednotlivci. Se skupinou Lakomé Barky vydal desky Nebojím se smrtihlava (2005) a Přesletec (2006).