Novou báseň Petra Krále lze chápat nejen jako „deník neúspěšného vynálezce“, ale i jako text, v němž se skrytě, o to však rafinovaněji odrážejí aktuální témata.
1
Báseň by taky měla umět být jen deníkem
neúspěšného vynálezce
I ti jejichž existence je plán: vychovat děti
stát se náměstkem
zároveň podléhají jen přílivům a odlivům dní
co statisté z jejich okraje
Když z ticha poledního place Dauphine
přejdeme po mostě k bulváru přetnou nám
na přechodu cestu
borci chodeckého závodu sotva pak
dosedneme na terásku
strhne se bouřka
Hned nato město zas patří neviditelné zvěři
V holičstvích se osamělé holičky činí jen
kolem lesku nůžek
a koule rozjíveného ozónu
U krajů vyklizených ulic se sotva šušká
jako když tudy mají táhnout velrybu
Ven vyšli i zpozornělí ničemové
V ústí ulice se na pohyblivé plošině
zvedá ke kamionu vážný pytel dek
Ve výloze k níž se stísněně tiskneme
výhružně mlčí japonsky potištěné plechovky
Naše měna je už dávno krytá
jen blednoucím slunečním zlatem
2
Vzdor Mickiewiczovi
(„Všechen vzduch Arabistanu sotva stačí
vyplnit mé plíce“) nejsme bez možností
nedohledné bloudění ulicemi řádků
v diáři od platných adres ke škrtnutým
a zpátky
Dodnes taky rozsáhlý sortiment lokomotiv
velkých i těch docela drobných
které kloužou ránem jen z ohbí paže k zápěstí
Jsem Who skládám se ti k nohám
se vším zítřejším tiskem
Dál je frkér
Podv. pás
Šumav. chléb
Běž Českem
3
Co ukáplo na chodník
tam teď schne
Na vrcholu stoupání
čeká zatmění
Míjená spára
vyhlíží
Vzdor chladnu trvá slast z hebké kůže
rukavice
i z toho jak ji zase stahujeme
kvůli lehkému promnutí víčka
Ještě poděkovat Báře
za tužku a papír
I s pikslou v oku
dojít
4
Tepali zlořády úřady ledacos
se naskytlo obelisk Slovensko
pocit přežil
Šero dodnes mokvá starou krví v hloubi
dřeva se zvedá daleký žár
Místo májové demonstrace vycházíme
v neděli
do ulic jen za vláním nezvěstných
květovaných šatů
(ty se nám přitom možná udí doma na půdě)
Neslyšíte mě tím líp
když v noci míjím pod vašimi okny
a tiše se směju
5
Sotva slunce potemní
jen mírně mžouráme
v přísvitu nevypuklých bouřek nad
oblýskanou
skluzavkou břicha
Sotva šedý blesk V pračce sklepního okna
zvalchovaný pták
I přítmí kaváren houstne
a plní se zavazadly čím dál víc hostů si je
přináší
a skládá je vedle stolků číšníci sotva
projdou
(jen Sebastian R. hladce proplouvá obrací
pianistovi list v partituře
a pokračuje v cestě do Bukurešti)
U stolků se dál čtou šumící noviny
My jdeme v ústí ulice zívá vesmír
Opilí vojáci zvedají heverem
k nebi neforemného boha
Slogany sviští mrazem marně se skrývám
v zákopech tvého těla
Míjíme vytlučený výklad a v něm hrst
prázdných karet dlažební kostku
popsanou nečitelnými pokyny
6
Vyndej si z pusy to párátko
tu tužku ty zuby
ten šém
Nech úsměvů přestaň citovat
Nezdrav
Natoč k nám celou původní průrvu
v půjčené tváři
7
Strmý den
sjíždí do kalhot
Osamělost vlajky holedbavého
cáru v pustém nebi
Ohledat lesklý kámen
dámských nohou dál příkře rozdmychávat
vítr v hloubi zdi
Mít v šeru vlastní zvon
Být jím
8
Vyburcovalo ho to jak nikdy když cítil její tělo
jít vstříc za lesklou trochu chladivou
zástěnou šedorůžového kombiné
V pozadí vyvstávala z šera tělocvičny řada
čekajících nahotin
jen jako táhlá stafáž
Kosti pod kůží kladiny a bradla
tloukly tepaly jak mohly
ve snaze trochu vyztužit prázdno sálu
9
Kde šlehlo lýtko
leží teď puklá cihla
Do jiných lokálů si lze přinést vlaječku
a dát ji před sebe na stůl
snad se k ní taky dát navždy připnout
Les sám byl jen pustá cvičebna uprostřed
místo bradel
s krmítkem pro nikoho
Zvířata se skryla za prázdné klece v zoo
Mezi ničími čelistmi
šedý střed dlažby
dne
10
Má krásný erb
a ví že ho to nespasí
Je měsíční
ale slunce mu nedá spát
V rozlitém jaru tiše ze všech stran
drobný shon budhistických kusadélek
Vyhlídka na promovaný cumel
a máčené holičky
11
Ve Francii daleké vlasti
blaireau véritable tvůj hrdinský chochol
Ještě dál i tichý požár ženských rzí
Mimo epopej její útěšná zelená světla
ve tmě vilových čtvrtí
s obyčejnou záplatou s mírným zíváním
na houpačce váhání čekání až se převalí
marathon
tu pořád jsem jsi jsme uždibujeme kosmické
pečivo trousíme dál v noci smích
jak v cizí operetě
12
Na refýži ševelí v koši na papíry
pohozené nemluvně
V odřených kedskách přežívá světlo
poledního trhu
a chvíle kdy si je tam koupil
Prodavačky v butiku lezou provinile
zpoza pultu ještě vzrušeně zadýchané
Tramvaj plní černá masa skotských (možná
irských) fandů
v parčíku kněží v červeném a zeleném ornátu
vprostřed bezbarvých nohsledů spínají ruce
před čísi temnou sochou
žár sluneční koule se ale dobíjí zcela jinde
snad jenom za tvou
nebo mou rodnou almarou
13
Kde černý tlouštík táhnul včera křovím bílý
šlem
teď vyvstává z listí jen šupina spásné rzi
V koňakových botách mířím k příští bouřce
jak na chvíli mezi plechy skládky
rozsvítí hlavní město vědomí
14
Dvacítka (tramvaj) jak se patří
trumfuje v zatáčce desítku
obě jsou bezdětné
U jedněch tvář koriguje břicho
u druhých naopak
Kutil vychází před dům nabídnout kladívko
někomu z kolemjdoucích
Krví nalité slunce
se netečně odvrací od všech
15
Každý byl občas živý pomník
vprostřed vylidněného náměstí
Pohled do dvora se někdy propadne
až k pravěku
Jsou tu však noví experti s diplomy jako
s cintáky pro dospělé
I policajti musí někdy srát
rovnou vprostřed rozháněné demonstrace
A prosím na trhu tě teď zabalí a s bio
mašličkou prodají sobě samému
kdyby ses do sebe nevešel pomůžou ti
lžící na boty
(krabice v nočním skladu se otvíraly jak
hroby)
Nad střechou letí do Ruska další kus Ameriky
Bude revoluce
Polejou nás Jarem
a vytřou námi Ritz
Některé vyexpedují v kanistrech
I Číňanům jen projedou před nosem
16
Po celou neděli dál za jedním ústavem
funguje druhý
Z prázdna protějšího pohledu
hrozí opačný vesmír bezedný úvěr
Dal si vlastní gól
a bylo po něm
Loď nepřijela
Přijeli Alexandrovci
17
Na konci cesty čeká důležitá zdířka
nebo police s povl. lůžk.
– dere se teď němě jen z letní hradby plavek
a teskně pruhovaných látek v provinčních
výlohách
Básník, prozaik, esejista a překladatel Petr Král se narodil roku 1941 v Praze. Vystudoval dramaturgii na pražské FAMU, v šedesátých letech patřil k surrealistické skupině kolem Vratislava Effenbergera. Roku 1968 emigroval do Francie, kde brzy začal psát i francouzsky. Poslední vydané knihy v češtině: Svědek stmívání (básně, 2006), Zpráva o místech (próza, 2008), Zaprášené jeviště (s Prokopem Voskovcem, divadlo, 2010), Den (básně, 2010), Medové kuželky (próza, 2011).