Čtvrtletník Ladění je v současné době jediným periodikem u nás, které soustavně sleduje produkci českých nakladatelů určenou dětem. Nezanedbávají vydavatelé deníků a časopisů literaturu pro děti?
Počet knih pro děti, které u nás vycházejí, rok od roku roste. Zatímco v roce 2003 jich nakladatelé vydali 746 (z celkového množství 16 451), v roce 2007 už to bylo 1187 titulů (z 18 029). Je otázka, zda se tyto knihy prodají, ale zájem o dětskou literaturu se snad zvyšuje. Tomu však rozhodně neodpovídá její reflexe v tisku. Recenzím na literaturu pro děti se věnují deníky a periodika jen zřídka, a tak se rodič nebo knihovník dostávají do slepé uličky. Jak se v této produkci vyznat? Jak najít kvalitní titul? Často bývá jediným vodítkem reklama. Kritici si totiž většinou všímají jen knih z několika málo „osvědčených“ nakladatelství, zbytek je příliš nezajímá. I to je zřejmě jeden z důvodů, proč je čtenářství mladší generace u nás na tak špatné úrovni.
Konec a začátek
Až do roku 1997 u nás vycházel časopis Zlatý máj, který se literatuře pro děti věnoval, nicméně kvůli kvalitativnímu úpadku během devadesátých let bylo jeho vydávání, které zaštiťovala Česká sekce IBBY (International Board on Books for Young People), pozastaveno. Od té doby vyšly jen dva stejnojmenné sborníky (v letech 1999 a 2000), o dalším vydávání časopisu se zatím neuvažuje. Jediným periodikem, které se na tuto literaturu zaměřuje, tak zůstalo Ladění s podtitulem „časopis pro teorii a kritiku dětské literatury“, vydávaný Ústavem literatury pro mládež při Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Kromě Ministerstva kultury ČR ho v současné době finančně podporuje ještě Jihomoravský kraj. Název tohoto čtvrtletníku se vztahuje ke stejnojmenné básnické sbírce Františka Halase. Časopis v roce 1996 navázal na Zpravodaj Ústavu literatury pro mládež Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, který vycházel pět let. Ladění se distribuuje především do knihoven a škol, ale podle vyjádření jednoho z redaktorů, Jiřího Poláčka, si ho objednávají instituce i v deseti zemích v zahraničí. Rozsah časopisu je stabilně 44 stran, každé číslo má na titulu ilustraci a formátem trochu připomíná školní sešit. Ilustrace jsou také nedílnou součástí obsahu: zpříjemňují četbu a časopis i díky nim neupadá do akademické šedi. Redakce se skládá z dvou až tří lidí a pětičlenné redakční rady, v níž jsou zastoupeni zejména pedagogové vysokých škol věnující se literatuře pro děti profesionálně. Struktura časopisu je již několik let neměnná, což pravidelným čtenářům napomáhá v dobré orientaci.
Co se skrývá uvnitř?
Úvodní rubrikou Ladění jsou Stati, tedy texty zaměřené na teorii literatury pro děti, delší reportáže z významných konferencí nebo rozsáhlejší profily autorů. V zatím posledním čísle z konce loňského roku se Jiří Poláček věnuje příloze Lidových novin určené dětem v roce 1937. Ta prý dobře odrážela tehdejší stav tohoto druhu literatury a pouhá její existence „vybízí ke kritické reflexi dnešního denního tisku, který dětské čtenáře a literaturu pro děti a mládež víceméně ignoruje“. Starší čísla nabízejí témata, jako je Komiks (1/2000), Kýč v dětské poezii (2/2000), Román Jaroslava Foglara (3/2000), Současná dětská detektivka (1/2002), Jak čtou děti s vadami sluchu (2/2002) nebo pravidelný cyklus reflektující literaturu pro děti na Slovensku, který vychází v prvním nebo druhém čísle v roce. Kromě kmenových autorů sem přispívají i významní čeští spisovatelé, například Jiřímu Kratochvilovi tu vyšla úvaha Meandry v dětské literatuře (4/2000). Nejrozsáhlejší rubriku tvoří Recenze a glosy. V každém čísle se objevuje kolem dvaceti recenzí na nově vydané knihy pro děti, ale také na teoretické publikace jim věnované. Ve Zprávách se čtenář dozví krátké informace o konferencích, výstavách, časopisech, literárních cenách a soutěžích, divadle a veletrzích vztahujících se k literatuře pro děti. Rubrika Jubilea může dobře posloužit knihovníkům, kteří k významným výročím mohou připravit tematické výstavy či jiné akce pro své čtenáře. Kromě medailonů spisovatelů se tu objevují i profily nakladatelů nebo časopisů pro děti. Bohužel se výroba a distribuce časopisu zpožďují, a tak se výročí často objevuje opožděně. V další části časopisu jsou představována nakladatelství, která se věnují tvorbě pro děti, a autoři tu mají možnost upozornit na knihy, které právě píší.
To, že Ladění vzniká víceméně na koleně, je samozřejmě vidět. Redakční práce není dokonalá (v posledním čísle chybějí například závorky, některé citované názvy jsou v kurzívě jen zpola), recenze jsou občas nepříliš zasvěcené (text o Krumlových Stručných dějinách komiksu částečně vychází z informací na záložce), profily málo kritické (produkce nakladatelství Čtyřlístek je prý stabilně kvalitní).
Časopis Ladění je u nás bohužel ojedinělým pokusem o zmapování knih pro děti, nicméně alespoň částečně supluje nedostatek kritických textů k této literatuře. Ve svých čtyřech číslech za rok není schopen postihnout ani desetinu knih, které tu pro děti vycházejí. Je na pováženou, že se tak důležitým odvětvím literatury, která vytváří čtenářské návyky, zabývá víceméně jen skupina pedagogů z jedné univerzity.