Odborníci i média se dohadují, proč je v současnosti za mřížemi každý stý dospělý Američan.
„Amerika je stát darebáků,“ prohlásila v dubnu 2008 pro list New York Times Vivien Sternová z Mezinárodního střediska vězeňských studií při King’s College v Londýně a dodala: „Spojené státy jsou zemí, která se (v otázce využívání vězeňství – pozn. aut.) rozhodla nesledovat normální západní přístup.“ Ve svém výroku ani tak nenarážela na známé „případy“ žalářů v Abú Ghraib a na Guantánamu, spíše kritizovala celý současný systém amerického vězeňství a výkonu trestu.
Byly doby, kdy Evropané přicházeli do Spojených států studovat vězeňský systém a odnášeli si velmi příznivý dojem. „V žádné jiné zemi není trestní zákonodárství mírnější než ve Spojených státech,“ napsal Alexis de Tocqueville poté, co si prohlédl americké věznice. To bylo ovšem v roce 1831. Loni napsal profesor srovnávacího práva na yaleské universitě James Q. Whitman v časopise Social Research: „Žádná evropská vláda určitě nevyšle delegaci, která by studovala naše řízení věznic.“
Nejvíc vězňů na světě
Ve Spojených státech žije necelých pět procent celosvětové populace, zato však téměř čtvrtina všech vězňů na světě. Postoj amerických vlád k trestným činům a ukládání trestů se výrazně odlišuje od praxe v jiných zemích. Nejen v tom, že za zločin je pokládáno protizákonné jednání – počínaje falešnými šeky až po držení drog –, jež je jinde trestáno mnohem mírněji, ale i v tom, že jsou ukládány mnohem delší tresty. V USA je podle údajů Mezinárodního střediska vězeňských studií v současné době za mřížemi 2,3 milionu vězňů, což je více než kdekoli jinde. Čína, která má čtyřikrát více obyvatel, vězní 1,6 milionu osob. Ovšem u Číny je zároveň potřeba vzít v úvahu, že toto číslo nezahrnuje statisíce lidí zadržovaných na základě mimosoudních rozhodnutí o „převýchově“.
Spojené státy také vedou statistiky v dalším ohledu – v poměru uvězněných k počtu obyvatel: na každých 100 000 obyvatel připadá 751 vězňů. Jinými slovy, pokud bychom vzali v úvahu jen počet dospělých, byl by ve vězení každý stý Američan. Podobný poměr uvězněných lze najít v jediné další průmyslové zemi – v Rusku, kde na 100 000 obyvatel připadá 627 vězňů. V Anglii je to 151, v Německu 86, v Japonsku 63 uvězněných. Medián pro celý svět je 125, zhruba tedy šestina amerického počtu.
Kriminologové a právní znalci v USA i jinde ve světě se domnívají, že tato mimořádná data mají řadu příčin. Patří mezi ně vysoký počet násilných činů, přísnější zákony, přežitky rasistických postojů, mimořádné úsilí v boji proti drogám a nedostatečná sociální síť. Svou úlohu sehrává i „demokracie“ – soudci na mnohých úrovních jsou v USA voleni, snáze proto podléhají populistickým požadavkům na přísnější výkon „spravedlnosti“.
Růst podílu vězňů na celkové populaci je však jev poměrně nedávný. V letech 1925––1975 zůstával tento poměr stálý (asi 110 osob na 100 000 obyvatel). Zrychlil se koncem sedmdesátých let, kdy zesílilo volání po přísnějším postupu proti zločinnosti. Jednou z příčin vysokého počtu vězňů je poměrně vysoký podíl násilných trestných činů, způsobený mimo jiné i snadným přístupem ke střelným zbraním. Marc Mauer, jenž se podílí na řízení výzkumné skupiny Sentencing Project, k tomu v loňském roce uvedl: „Podíl násilného napadení na celkovém počtu trestných činů v New Yorku a v Londýně se příliš neliší. Ale podíváte-li se na podíl vražd, zejména způsobených střelnými zbraněmi, ten je v New Yorku mnohem vyšší.“ I když tento podíl v poslední době ve Spojených státech klesá, je ve srovnání s mnoha západoevropskými zeměmi i nadále čtyřnásobný.
Toto vysvětlení je ovšem pouze dílčí. USA vykazují totiž naproti tomu poměrně nízký podíl nenásilných trestných činů – podíl vloupání a krádeží je nižší než v Austrálii, Kanadě nebo Británii. Ve zbytku světa jsou ovšem pachatelé nenásilných trestných činů odsuzováni do vězení méně často než v USA a jejich tresty jsou mnohem kratší. Do velké míry je to způsobeno bojem proti nelegálním drogám. Zatímco v roce 1980 bylo za tento trestný čin uvězněno v USA 40 000 pachatelů, v současnosti je jich téměř půl milionu. Evropští kritici považují tato čísla za extrémní. „USA vedou válku proti drogám s ignorantním fanatismem,“ říká již citovaná Vivien Sternová.
Mnozí američtí prokurátoři mají ovšem odlišný názor. Tvrdí, že uvěznit obchodníky s drogami je nutné, neboť se tím maří poptávka po drogách a omezují jiné druhy trestných činů. Ministr spravedlnosti Michael B. Mukasey se například ze všech sil snažil zabránit předčasnému propuštění osob odsouzených v souvislosti s obchodem s kokainem. Tvrdil, že mnozí tito pachatelé „patří k nejvážnějším a nejvíce násilnickým“.
Rasová justice
Mnozí odborníci jsou přesvědčeni, že rasový původ pachatele nehraje při posuzování podílu uvězněných na počtu obyvatel žádnou významnou roli. Je sice fakt, že pravděpodobnost odsouzení k trestu odnětí svobody je u Afroameričanů vyšší než u jiných skupin obyvatel, ovšem v jiných zemích (např. v Kanadě, Británii nebo v Austrálii) jsou ve vězeňské populaci etnické či rasové menšiny zastoupeny vzhledem ke svému podílu na celkovém obyvatelstvu mnohem neúměrněji, než je tomu v USA.
Přesto dvě čerstvé výzkumné zprávy naznačují, že názor o vlivu rasového původu na povahu uloženého trestu má jisté oprávnění. Zprávy se týkají boje proti drogám a vydaly je dvě významné organizace: výše uvedený Sentencing Project ve Washingtonu a letos v květnu pak organizace Human Rights Watch v New Yorku. Obě zprávy uvádějí, že dvacet let poté, co prezident Ronald Reagan v potírání drog přitvrdil, počet osob stíhaných za obchod s drogami nebo jejich vlastnictví neustále stoupá. I když drogy užívají bílí i černí obyvatelé zhruba stejně, existuje značný rozdíl mezi jejich potíráním u obyvatelstva „většinového“ a afroamerického. Ze zpráv vyplývá, že výkon práva se v tomto ohledu soustřeďuje převážně na nízkopříjmové městské oblasti a spočívá hlavně v zatýkání a odsuzování k vězeňským trestům.
Vražedné násilí související s užíváním cracku, které bylo v osmdesátých letech důvodem zesíleného boje proti drogám, od té doby značně pokleslo. V roce 2006 se však přesto počet osob zatýkaných v souvislosti s potíráním drog vyšplhal na 1,89 milionu z 1,85 milonu o rok dříve a 581 000 v roce 1980. Nejméně čtyři z pěti zadržených byli přitom zatčeni pro vlastnictví zakázaných drog, nikoli pro jejich prodej nebo výrobu. Čtyři z deseti pak byli začteni kvůli držení marihuany. Zpráva Human Rights Watch uvádí, že pravděpodobnost odsouzení pro porušení protidrogových zákonů je u dospělých černochů dvanáctkrát vyšší než u dospělých bílých.
Anglosaská tvrdost
Někteří badatelé uvádějí, že se anglosaské země obecně vyznačují vyšším podílem uvězněných. Michael H. Tonry napsal loni v knize Zločin, trest a politika ve srovnávací perspektivě: „Není sice vůbec jasné, co v anglosaské kultuře způsobuje, že země, v nichž se mluví převážně anglicky, jsou náchylnější k vyšším trestům, ale je to fakt. Možná to souvisí s ekonomikou, která je kapitalističtější, a politickou kulturou, která je méně sociálnědemokratická, než jsou ekonomiky a kultury většiny evropských zemí.“ A dodal: „Anebo to možná souvisí s protestantstvím, jež má silně kalvinistický podtext.“
Jistou roli sehrává, míní mnozí, také americký „charakter“ – spoléhání na sebe sama. „Amerika je poměrně přísné místo, kde se klade velký důraz na osobní odpovědnost,“ soudí například profesor Whitman z univerzity v Yale. „Tento postoj se odrazil v posledních třiceti letech v americkém soudním systému.“
Naopak francouzsky mluvící země mají, jak tvrdí Michael H. Tonry, „poměrně mírnou represivní politiku“. Třeba ovšem dodat, že politika ukládání trestů není v USA nijak monolitní. Marc Mauer z uvedeného výzkumu Sentencing Project říká: „Minnesota se podobá spíš Švédsku než Texasu.“ (Švédsko má ve vězení 80 osob na 100 000 obyvatel.) Nejnižší podíl uvězněných vykazuje ve Spojených státech Maine – s 273 vězni, nejvyšší Louisiana s 1138 vězni na 100 000 obyvatel.
Výjimečně vysoký podíl vězněných má velký vliv na zločinnost. Paul G. Cassell, bývalý federální soudce, napsal v roce 2006 v právnickém časopise Stanfordské univerzity Stanford Law Review: „…můžeme důvodně hovořit o tom, že díky přísnější politice vůči zločinu se nyní méně Američanů stává oběťmi trestných činů.“ Statistika ministerstva spravedlnosti ukazuje, že v letech 1981–1996 v USA riziko trestu pro pachatele vzrostlo, kdežto v Anglii kleslo. Míra zločinnosti pochopitelně naopak klesla ve Spojených státech a stoupla v Anglii. „Tato čísla,“ napsal Cassell, „by měla vést k zamyšlení, než příliš rychle usoudíme, že evropské tresty jsou přiměřené.“ Argumenty pro opačný příklad je však možné nalézt u severního souseda – Kanady. „Růst a pokles kanadské míry zločinnosti probíhal po čtyřicet let v těsné paralele s americkou,“ konstatoval loni Michael H. Tonry. „Ale podíl vězňů na populaci zůstal stabilní.“
Autor je publicista a překladatel.