Strasti malých nakladatelů jsou takřka globalizované. Ani v zemích s dlouhou kulturní tradicí není jednoduché prorazit se sbírkou básní.
Vydávat knihy bez touhy na nich vydělat, bez záměru oslovit široký okruh čtenářů, čistě jen pro radost, je možné leckde. Francouzský časopis Le Matricule des Anges má pravidelnou rubriku, kde představuje tyto dnes už netypické nakladatele, často považované za podivíny.
Má vydávání literatury budoucnost? Jean-Louis Massot, majitel bruselského nakladatelství Les Carnets du dessert de lune, skromně přitaká: „Je třeba pokračovat, nevyklízet terén. Bereme to jako poslání, které lidem sice nezmění život, ale je důležité ukázat, že ještě existuje i něco jiného, i když to už navždy zůstane okrajovou záležitostí.“ Zaměřuje se na vydávání poezie, jeho názor na šíření básnických sbírek je ale skeptický: „Poezie se nikdy neprodávala dobře. Literatura mnohým nabídla nový pohled na svět, poezie ne. Film, hudba, literatura mohou lidi změnit; poezie těžko. Dřív možná, dnes ne.“
Díky spojení svého nakladatelství s dalšími dvěma, s nimiž se dělí o náklady na provoz, si může dovolit vydávat knížky v nákladu pouhých sto kusů, a pokud se náhodou titul prodává dobře, není problém zařídit dotisk. Massot spolupracuje asi s třiceti knihkupci ve Francii, kteří mají distribuci zařízenou přes poštu – vyjde to levněji, než kdyby knihy posílal z Belgie. Autorům platí, vydává 8 až 10 knih za rok, má jednoho zaměstnance na půl úvazku.
Poezie netáhne
Švýcarský nakladatel Alain Berset, majitel Editions Héros-Limite, vydává pět knih ročně. Nízký počet vysvětluje úctou k profesi a tím, že každá vydaná knížka by měla být událostí. Na živobytí si Berset vydělává ještě dalšími činnostmi: ve vlastní typografické dílně pořádá kursy pro učitele a dílny pro děti, na ženevské vysoké škole výtvarných umění učí typografii a grafiku pro malé elektronické přístroje. U své produkce si sám dělá grafickou úpravu a sazbu, tisk zadává externě. I on bere vydávání knih jako své životní poslání a vášeň. Proto nechce, aby se z něj stalo pouhé řemeslo. Přiznává, že za poslední roky prodává čím dál tím méně – zejména pokud jde o poezii. Berset má ale širší rejstřík, zaměřuje se zejména na autory hledající nové možnosti textu, zaujaté i vizuální stránkou své tvorby a inspirující se třeba jazzem. Nově vydává i audioknihy.
Nakladatelství v knihkupectví
Francouzské nakladatelství José Corti vede od roku 1983 Bertrand Fillaudeau s manželkou. Setkali se právě zde, poté, co nakladatel José Corti předal svou firmu, založenou roku 1938, Fillaudeauovi. Dnes jejich archiv čítá 950 titulů a zahrnuje všechny žánry kromě divadelních her – německé i anglosaské romantiky, velké americké básníky i méně známé autory včetně současných francouzských. Specialitou nakladatelství je, že sdílí stejné prostory s knihkupectvím. Nakladatelé to komentují: „Je to naše morální, intelektuální a finanční opora. Jsme ve Francii jedni z posledních, kdo ještě zastává roli vydavatelů i knihkupců. Ale udržet si kontakt se čtenářem je pro nás důležité. Bez příjmů z prodeje knih bychom to tu mohli zavřít. Nevýhodou je, že nemáme nikdy klid. Autoři i překladatelé mají dveře kdykoli otevřené. Finanční přínos je ale jednoznačný. Jsme svými prvními klienty. Naše knihkupectví zajišťuje 11,5 % celkového prodeje, přičemž tři čtvrtiny naší produkce nedosahuje návratnosti nákladů.“
Autorka je šéfredaktorka serveru iliteratura.cz.