K elegické postavě plačící Slavie ve sbírce Jana Kollára Slávy dcera zaměřil svá bádání Róbert Kiss Szemán. Český překlad jeho studie najdeme v Slovenské literatúře č. 5/2007
Vztahy Ĺudovíta Štúra (1815–1856) k Moravě sleduje studie Zdeňka Fišera ve Vlastivědném věstníku moravském č. 4/2007.
Na brněnské působení Romana Jakobsona (1896–1982) a jeho tři manželky vzpomínala v revui Masarykovy univerzity Universitas č. 4/2007 Sylva Šantavá, dcera architekta Jiřího Krohy.
Knihu esejí Petera Demetze Böhmen böhmisch (Zsolnay, Wien 2006), k níž napsal předmluvu Karel Schwarzenberg, recenzovali zatím jen němečtí recenzenti, např. Steffen Höhne v 14. svazku germanistické ročenky Brücken (Neue Folhe, 2006) a Volker Strebel v literární příloze Prager Zeitung 15. 3. 2007. Česky nabídly ukázky z Demetzovy knihy časopisy Plav č. 2/2007 (kapitola Jiří Orten a Rainer Maria Rilke) a Prostor č. 76 z konce uplynulého roku (kapitola Tíha viny aneb Znovu o Benešových dekretech).
Výrazně se v předvánoční čtenářské anketě Lidových novin 20. 12. 2007 umístily tři tituly z divadelní oblasti: Korespondence Jiřího Voskovce a Jana Wericha uspořádaná Ladislavem Matějkou (Kniha roku 2007, deset hlasů), hra Václava Havla Odcházení (s šesti hlasy na 3.–4. místě) a monografie Jindřicha Černého Osudy českého divadla po druhé světové válce (dva hlasy).
Zajímavé podrobnosti, například o neuskutečněné herecké účasti Josefa Škvoreckého ve filmu Lásky jedné plavovlásky (měl hrát jednoho ze tří mazáků), publikoval Jan Kolář v rozhovoru s režisérem Milošem Formanem v příloze Divadelních novin č. 22 z 27. 12. 2007 (Čtení na konec roku).
Už pěknou sbírku původně francouzsky psaných esejů Milana Kundery v autorových překladech nabídl od roku 1999 brněnský Host: Umění románu (č. 8/1999), Kastrující stín svatého Garty (č. 4/2000), Hledání přítomného času (č. 8/2000), Román a Evropa (č. 10/2001), Poznámky inspirované Náměsíčníky (č. 8/2002), Zneuznávané dědictví Cervantesovo (č. 1/2004), Kdo je to romanopisec (č. 8/2004), Nechovejte se se tu jako doma, příteli (č. 3/2005), Improvizace na počest Stravinského (č. 3/2006), Estetika a existence (č. 9/2006) a Díla a pavouci (č. 8/2007).
„Mytickou příchuť sakrálního charakteru“, jíž se vyznačovala česká kultura v rané fázi národního obrození a již brilantně popsal Vladimír Macura v knize Znamení zrodu (1983), si vybavoval Jan Císař, když psal studii o ideji Národního divadla v evropském kontextu (Disk č. 22, prosinec 2007).
Paměť esejisty Pavla Švandy (Atlantis, Brno 2006) vysoko ohodnotil v Listech č. 6/2007 Milan Jungmann.
František Knopp
Spojené státy americké
V týdeníku New Yorker ze 14. 1. 2008 najdeme mimo jiné článek Dany Godyearové, která v kalifornském Los Angeles navštívila takzvané Centrum celebrit (Celebrity center), které tu od roku 1973 provozuje scientologická církev. Scientologii založil v polovině minulého století L. Ron Hubbard, do té doby známý především jako autor sci-fi knih. I u nás se často můžete setkat se stoupenci tohoto nového náboženství, kteří nabízejí letáčky zvoucí na takzvaný Oxfordský test schopností. Po jeho absolvování se dozvíte, že je nutno se očistit, abyste mohli nastoupit duchovní cestu, která vás dovede k bohatství a úspěchu. Není tajemstvím, že scientologové jsou propojeni především s filmovými celebritami – k nejznámějším patří Tom Cruise a John Travolta, málokdo však tuší, do jaké míry je scientologie s celebritami provázána. Její Centrum celebrit se nachází v replice zámečku Élysée, který v první polovině minulého století sloužil jako sanatorium pro hvězdy němého filmu. Scientologové si ho v sedmdesátých letech přebudovali (většinu práce na něm odvedli sami členové v rámci takzvaného Rehabilitation Project Force – tvrdá manuální práce s minimálními odměnami byla součástí očišťující terapie, zejména pro ty méně přizpůsobivé) na velkolepé sídlo, určené pro zdokonalování členů, kteří jsou zároveň celebritami. Ty mají vůbec zvláštní status v rámci celé církve – podle pravidel, napsaných ještě Hubbardem, je totiž celebrita „zvláštní druh člověka, kterému je třeba pomáhat“. Pokud se chce v Centru zdokonalovat někdo, kdo není celebritou, „není odmítnut, ale je mu doporučen jiný kostel“. Cílem Centra je „rozvíjet růst a jméno scientologie skrze umění tak, aby zůstala důvěryhodná a na vysoké úrovni“, a proto Centrum „rehabilituje staré nebo zapomenuté celebrity“. Kromě Élyséejského zámečku skoupili scientologové na prestižní adrese kdeco, vždyť jeden očistný kurs vyjde na 600 až 700 dolarů a bohatí klienti si mohou koupit luxusní verzi E-metru (přístroj, který změří, kolik toho ještě musíte pro své očištění zaplatit), nazvanou Planetární rozšíření v diamantově modrém provedení, za 5500 dolarů. Zájemci mají možnost objednat si také časopis Celebrity, které Centrum vydává. Architekti pak přiznávají, že rekonstruované stavby scientologů jsou jim mnohdy inspirací.
V jiném článku si hudební kritik Sasha Frere-Jones vzal na paškál pro kritiky téměř nedotknutelné debutové album Made of Bricks nové hvězdy vzešlé z lůna internetu, Kate Nash, které právě vychází v USA. Zpěvačka si prý na větší části alba „stěžuje, až je člověku líto ne jejího anonymního přítele (který si nic jiného nezaslouží), ale posluchačů. Člověk si někdy zaslouží být nazván blbcem, ale opakované ,Proč jsi tak blbý? Přestaň být blbý‘ je spíše únavné než urážlivé.“
Jiří G. Růžička