počet nemocných HIV/AIDS v České republice je ve srovnání se situací ve státech bývalého Sovětského svazu (s. 25) velmi malý. Avšak nyní roste. Nejvíc nových případů je u lidí od dvaceti do třiceti let, přenos je častěji heterosexuální a odehrává se spíš v partnerském vztahu než při nahodilém sexu. A2 pojímá tuto infekční nemoc jako kulturní jev. Na příkladech z anglosaského světa osmdesátých a devadesátých let dvacátého století ukazuje, jak se většinová společnost brání neznámému nebezpečí, připomíná plošnou kriminalizaci gay menšiny, již média a politici výhradně spojovali s AIDS. Ignorance problémů, vystřídaná v případě konfliktu podrážděnou reakcí a následným rychlým (populárním, represivním) „řešením“, není ani pro české občany nic zastaralého. Vidíme to na nejnovějších metodách politické práce s bezdomovci (pražský radní Jiří Janeček), s Romy (lidovecký předseda Jiří Čunek) i s nositeli viru HIV. Jistá obrana ale existuje. – Z uměleckých událostí nového roku recenzujeme mj. inscenaci Babičky v Národním divadle, básnický debut Jiřího Bryndy, výstavu Jindřicha Štreita či nový film Lee Anga. Těšíme se na ne-sou-hlasy. A nezapomeňte do 31. 1. navrhnout knihy na cenu Magnesia Litera (magnesia-litera.cz).
Exaltované čtení!