Na stránkách A2 se už několikrát objevila zmínka o multiplikačních efektech kultury. Ráda bych velmi stručně prezentovala výsledky obdobného výzkumu, který v loňském roce proběhl v Brně na Masarykově univerzitě, Ekonomicko-správní fakultě, a to díky dvěma diplomovým pracím studentek oboru Veřejná ekonomika, Ivy Kouřilové a Lenky Pávišové. Iva Kouřilová sbírala data v Městském divadle Brno (dále MBD), Lenka Pávišová v Národním divadle Brno (ND).
V primárním výzkumu byli osloveni abonenti a návštěvníci divadel. Tištěným dotazníkem bylo získáno 3500 abonentů MDB a 2700 abonentů ND. Všichni měli možnost volit mezi písemným vyplněním rozeslaného dotazníku nebo jeho vyplněním na internetových stránkách divadla. Sekundární výzkum se zaměřil na práci s údaji ekonomických oddělení divadel.
Formou ankety odpovědělo a do výzkumu bylo zahrnuto 550 návštěvníků ND (z toho 95 odpovědělo přes internet), 521 návštěvníků MDB (z toho 134 odpovědělo přes internet) a 70 návštěvníků CED (pouze internetové dotazování). Veškeré ukazatele byly uváděny za rok 2006.
Výzkum prokázal, že výdaje obyvatelstva související s návštěvností na divadelních představeních vyvolávají (tj. multiplikují) jejich další, externí výdaje, a to následujícím způsobem: Když návštěvník divadla vydá 1 Kč v ceně vstupenky (průměr tří divadel), vydá v průměru 1,57 Kč na jiné vedlejší výdaje. Zakoupením vstupenky a zhlédnutím divadelního představení, které vyvolá přímé výdaje, by veřejné rozpočty na daních získaly průměrně 15,23 Kč, což znamená cca 7,8 % z průměrné ceny vstupenky. Divadla jako dotované instituce svými požadavky na různé odvětví (obory) vyvolávají, tj. multiplikují u těchto odvětví (oborů) dodatečné příjmy – divadla se tedy chovají jako výrobní jednotky, které jsou mnohonásobně provázané s hospodářským životem měst, regionů i státu. Do veřejných rozpočtů díky této skutečnosti zpětně odvádějí v průměru (všech tří divadel) cca 50 % získané dotace.
Jak to chodí jinde
Výsledky výzkumu byly srovnány se závěry obdobného projektu, který realizovala v ČR Marketingová laboratoř Ostrava v roce 1999, a to u čtyř mimopražských divadel (konkrétně Klicperovo divadlo Hradec Králové, Městské divadlo Most, Národní divadlo moravskoslezské Ostrava a Divadlo J. K. Tyla v Plzni). Jedna koruna investovaná do vstupenky v těchto divadlech vyvolala 1,89 Kč dalších výdajů. Přehodnocovat výstupy obou výzkumů není třeba. Určující roli zde totiž hraje výše vstupného. Pokud bychom čistě pro zajímavost vztáhli výdaje brněnských návštěvníků divadel k výši vstupného z analýzy mimopražských divadel (samozřejmě v přepočtu na ceny roku 2006, k nimž se vztahují výsledky brněnského výzkumu), byl by dodatečný výdaj brněnských divadel 3,60 Kč.
Využití metody multiplikačních efektů je značně náročné na odbornou přípravu hodnotitele, systém shromažďování informací a náklady s tím spojené. Za úskalí brněnského výzkumu lze považovat nízkou návratnost dotazníků v CED u vyčíslování přímých multiplikačních efektů; u multiplikačních efektů divadel jako výrobních institucí pak využívání tzv. minimalizačního klíče stejně jako sledování ekonomických ukazatelů v jenom roce.
Minimalizačním klíčem se rozumí fakt, že pro stanovení možných daňových odvodů z přímých externích výdajů byl použit (s vědomím značného zkreslení) jako příjemce přímých externích výdajů živnostník, který si uplatňuje výdaje na dosažení, udržení a zajištění příjmů formou paušálu ve výši 50 %.
Základním metodickým problémem a nejslabším místem celého výzkumu tak zůstává řazení povinných daňových odvodů do multiplikačního efektu. Kromě výdajů abonentů se při výpočtu celkového multiplikačního efektu totiž pracuje i s daňovými odvody divadel. Divadla však daně platí a budou platit vždy, bez ohledu na to, zda návštěvník přijde či nepřijde. Nejde tedy o přímý vyvolaný, dodatečný výdaj.
Metodicky nezpochybnitelný multiplikační efekt je pouze přímý multiplikační efekt návštěvníků divadel, počítaný z dodatečných nákupů služeb spojených s návštěvou divadla (hlídání dětí, taxi, městská hromadná doprava, občerstvení, nákup programu, večeře apod.).
Přesto se domnívám, že tento výzkum je v brněnském divadelním prostředí první a ojedinělý, a má potenciál přispět i přes svá slabá místa k objektivnímu rozhodování brněnských politiků ohledně investic do místní (možná nejen) divadelní kultury.
Autorka pracuje jako odborná asistentka Katedry veřejné ekonomie na Ekonomicko-správní fakultě MU v Brně.