ruský film

V putinském Rusku se dějí věci, které si už těžko umíme představit. Organizované složky národa a kulturní fronta bijí čelem v prach, prosí prezidenta, kterému končí volební období, aby spasil zmučenou zemi a vládl dále. Až do konce všech dní. V minulém čísle jsme psali, co na monstrózní návrat zmutované, pravoslavím a nacionalismem živené ruské totality říká tamní tisk, nyní se obracíme ke stavu ruské kinematografie. Jako historické pozadí uvádíme příběh animovaných sovětských agitek, který pro A2 sepsal novopečený ředitel Letní filmové školy Uherské Hradiště; konkrétní ukázky lze zhlédnout 6.–9. 12. 2007 v Olomouci na festivalu PAF. Návštěvu Hané doporučuji neodkládat, neboť většinu olomoucké kultury možná brzy sežere obrovská oliheň akvaparku (s. 5), jak varuje David Voda. – Minulý týden zasedala komise pro optimalizaci systému příspěvkových organizací, jako jsou například strachem nalomený a bez informací ponechaný Památník národního písemnictví, Divadelní ústav či Státní opera Praha. Výsledek jednání, které se točilo především kolem úvah, co všechno by ještě tak mohla spolknout Národní galerie, citujeme ve Zkrátka na s. 5. Jediné, co lze z pomalého procesu úřednického zlepšování vytušit, je tužba po centralizaci. Jednání budou pokračovat. Uvidíme, jaká nás čeká zima. Možná jak v ruském filmu.

Vřelou četbu!

Libuše Bělunková