Divadlo v Dlouhé si do seznamu svých úspěchů může zapsat další položku: hráli Senekovu Faidru v Butrintu. Ale kdo ví, co je Butrint? Toto místo, zapsané do seznamu světového kulturního dědictví, leží v Albánii poblíž hranic s Řeckem. Dostat se tam není nikterak lehké – jen cesta trvala souboru dobrých sedmnáct hodin, počítaje v to let přes Budapešť do Tirany, shánění ztracených zavazadel a sedm a půl hodiny klikatými a uzoučkými cestami autobusem do Sarandy. Zavazadla se druhý den našla, kostýmy přežily, ale drúzy připomínající stříbřité kusy ledu nevydržely. Bratr paní recepční z pětihvězdičkového hotelu zapůjčil vrtačku, divadlo zakoupilo epoxidové lepidlo na motory, šroubováky a vruty (darem dostali v místním železářství hrst šroubů) a pod vedením Thesea a Posla se opravárenská četa dala do práce. Šetrný soubor s sebou vůbec měl velmi chudičký servis – jednoho osvětlovače a jednoho zvukaře, garderobiérku zastoupil dramaturg, provozní se proměnila v maskérku. Zkouška svícení probíhala druhého dne od jedenácté hodiny v noci do páté ranní. Archeologický areál v Butrintu je skvostné místo, popsané dějinami za minulých více než 2000 let tak, že tu najdete nejen řecké a římské, ale i paleokřesťanské, byzantské, benátské a bůhvíjaké zbytky architektury, z nichž to nejlepší je antické divadlo. Zde se od roku 2000 koná festival, na němž hrají samozřejmě nejvíce divadla z balkánských zemí (ale jezdí sem i Angličané, Holanďané, Ukrajinci). Repertoár je široký, kromě antických her se hraje i klasika – Racine, Molière, Goldoni, Shakespeare, ale i Shaffer a Jelineková, bývá tu také mnoho tance a zpěvu, ba i opera. Letos tu byla jen čtyři představení – Euripidovy Trójanky (Národní divadlo z Tirany), Držićovo Dundo Maroje (Národní divadlo Srbské), Sen noci svatojánské (Národní divadlo z makedonské Skopje) a naše Faidra. Dočkala se výborného přijetí. Vyšlo mnoho kritik a patrně všechny zaznamenaly, že si první čeští herci ozkoušeli, jaké to je, proklínat antické bohy pod antickým nebem, že na toto skvostné představení svítila ouplné lůny zář a po nebi přeletěl meteor.
Příbuzné články
Umění přijít a odejít
Beneficí (z latinského beneficium, dobrodiní) se kdysi nazývalo představení, které bylo sehráno ve prospěch herce a mělo posílit jeho chudý rozpočet. To už dnes patrně neplatí, protože na divadle se vydělat nedá. Benefiční představení, která uvádí Národní divadlo, jsou spíš důstojným …
Shakespeare ve Strašnicích
Režisérka Eva Bergerová ohlodala Julia Caesara na kost a ukázala současného Shakespeara bez prvoplánových aktualizací.
Pomíjivá vteřina
Režisér Štěpán Pácl přivezl divadlo na pouť do Pekařova. Jeho představení Sestra Paskalína se odehrálo mezi kostelem a hřbitovní zdí. A především mezi lidmi.