Krvavá bobová pasta Rjú Murakamiho

Románem V polévce miso (In za miso súpu, 1997) se českému čtenáři dostává poprvé do rukou reprezentativní dílo japonského spisovatele Murakamiho Rjúa. Nejedná se o dílo světově proslulého Murakamiho Harukiho, ale o román neméně známého spisovatele a režiséra stejného „příjmení“. Nenechejme se zmást, na prvním místě se v Japonsku skutečně píše jméno rodové (příjmení), a pak teprve jméno osobní. Stejně jako je u nás běžnější, že se v jednom kolektivu objeví dva lidé se stejným křestním jménem než se stejným příjmením, je v Japonsku větší pravděpodobnost, že se v jedné třídě sejdou spíše dva žáci se stejnými jmény rodovými. Murakami je poměrně časté jméno a nemusíme z toho proto hned vyvozovat, že si tito spisovatelé jsou nějak příbuzensky spřízněni.

Za hranice tabu

Murakami Rjú (1952) vstoupil do světa umělecké literatury prózou Téměř nekonečně průzračná modř (Kagiri naku tómei ni čikai burú, 1976), za niž získal Akutagawovu cenu. Zároveň je však toto dílo považováno za jedno z prvních, kde jsou setřeny rozdíly mezi uměleckou a populární literaturou. Již ve své první knize se zabývá undergroundem, odvrácenou stranou jinak uhlazené japonské společnosti. I jeho další díla se soustřeďují převážně na témata, která jsou tabuizována nebo přehlížena, a častěji než jiní autoři tematizuje sex, drogy a násilí.

Úspěch prvního románu a zájem o filmové umění jej přivedly k psaní scénářů a režii. Kromě tohoto díla režíroval další čtyři filmy a scénář nebo námět ke scénáři napsal celkem k deseti filmům. Mezi jeho nejslavnější režisérské počiny patří eroticky laděný film Topaz (Topázu, 1992) o prostitutce, která marně hledá štěstí prostřednictvím sadomasochismu, a jako autor námětu ke scénáři na sebe opětovně upozornil hororem Konkurz (Ódišon, 1999), režírovaný dnes nejplodnějším japonským režisérem Miikem Takašim.

Sexuální turismus a sadistické vraždy

Román V polévce miso nahlíží do světa nočních klubů a nepřímo i do celé japonské společnosti na konci devadesátých let 20. století. Příběh vypráví dvacetiletý mladík Kendži, který pracuje jako neoficiální průvodce cizinců tokijským nočním životem. Hrdina postupně čtenáře obeznamuje s různými typy podniků a příslušnými reáliemi způsobem, jakým je předvádí zahraničním turistům, což umožňuje pozorovat odvíjené události zvnějšku. Děj je zasazen do tří dnů před Novým rokem. Kendži slíbil své přítelkyni Džun, že poslední den v roce stráví jen s ní, ale musí se věnovat záhadnému zákazníkovi, americkému sexuálnímu turistovi, který si říká Frank. Přestože obcházením nočních podniků stráví s Frankem jen tři noci, seběhne se tolik událostí, kolik Kendži nezažil za celý život.

S uplývajícím časem roste v hlavním hrdinovi podezření, že jeho zákazník, muž s odporným vzezřením a kůží, která už na dotek vyvolává pocit zvracení, je sadistický vrah. Není si však jistý, a jelikož honorář za své služby má dostat až poslední den, „musí“ přestát spousty situací, v nichž jde i jemu samému o život. Přestože si vypravěč drží od čtenáře odstup, autor nezapře, že je zdatný režisér. V nejhrůznější scéně (před níž nebudeme varovat) barvitým popisem čtenáře do děje přímo vrhne, podobně, jako to udělal na konci filmu Konkurz, kdy jsme svědky mučení protagonisty. Američan Frank ale není pouze masový vrah; jeho ústy Murakami kritizuje současnou společnost, ukazuje například, jaký mají Japonci vztah k cizincům bílé pleti.

Murakami Rjú představuje jeden z možných pohledů na dnešní Japonsko, na zemi, v níž společenské tlaky a nároky kladené na jedince mohou vyvolat explozi v podobě nesmyslného vraždění, k jakému došlo například před nedávnem v tokijské čtvrti Akihabara.

Autor je překladatel a přednáší na FF UK.