Příběhy vidláků z Hnusburku

Se slovem sága se dnes často setkáváme jako s marketingovým výrazem podtrhujícím velkolepost propagovaného knižního či filmového díla, nicméně v literární vědě má tento pojem jednoznačný význam. Označuje staroseverský prozaický žánr, podléhající poměrně striktním pravidlům. Ságy se rozdělují na několik specifických kategorií: ságy o Islanďanech, ságy královské, ságy o biskupech, ságy o dávnověku a v neposlední řadě na žánr označovaný poněkud pozoruhodně lživé ságy. Ty jsou sice mladší než ostatní, ale paradoxně patří k prvním písemně zachyceným dílům staroseverské literatury. Výběr z nich nyní vyšel v českém překladu pod názvem Lživé ságy starého severu.

Exotika s happy endem

Nakladatelství Herrmann & synové v posledních letech uvedlo na trh několik publikací, které českým čtenářům přibližují kulturu starých Seveřanů. Překlad osmi lživých ság, na kterém spolupracovali příslušníci již etablované i nastupující generace překladatelů ze staroseverštiny, je v této oblasti zatím posledním přírůstkem. Škoda jen, že se čtenář z úvodu ani z doslovu knihy nedozví, proč byly z celkového množství několika set dnes známých lživých ság vybrány právě ty, které se mu dostávají do rukou. Jedná se o díla pro daný žánr nejtypičtější, dochovaná v největším množství opisů, a tedy pravděpodobně nejoblíbenější, nebo jen o ryze subjektivní, byť poučený výběr překladatelů?

Označení „lživé ságy“ je doloženo už ve středověku, jde tedy o zpětně vytvořený odborný termín. Název dobře vystihuje skutečnost, že na rozdíl od ostatních výše uvedených typů ság se v tomto případě přednašeč či zapisovatel ani nesnaží předstírat, že jsou jimi zachyceny reálné události, a toho si bylo vědomo i publikum. Asi vůbec nejnápadnějším znakem lživých ság je výskyt různých nadpřirozených bytostí – draků, trpaslíků, skřetů, obrů a dalších tvorů, které bychom v jiných typech ság hledali marně.

Navzdory určitým odlišnostem ovšem zů­­stávají lživé ságy pevnou součástí ságového žánru. I zde se neustále objevuje motiv msty, detailní líčení utržených zranění (obzvláště oblíbené je seknutí mečem po tváři protivníka tak, že mu jsou vidět zuby) i podrobné rodokmeny klíčových postav. Na rozdíl od jiných druhů ság se však lživé ságy často odehrávají v místech pro Seveřany exotických, jako například ve Francii, Itálii či Arábii, a obvykle končí happy endem, nejčastěji několikanásobnou svatbou.

Překrucování a bourání

Lživé ságy vznikaly v době, kdy se Seveřané už blíže seznámili s evropskou kulturou, a obsahují tedy také mnoho motivů známých odjinud – často se opakují například královské námluvy na způsob „dejte mi svou dceru, nebo celou vaši zemi dobudu a zničím“. Leckomu budou povědomé rovněž motivy, jakými jsou nechtěné dítě, které služebník odložil v lese, místo aby splnil rozkaz a zabil je, oslepený obr držící násilím hlavního hrdinu ve své jeskyni či lev projevující protagonistovi oddanou věrnost za to, že jej zachránil před drakem. Typické je také bourání, překrucování a zesměšňování tradičních schémat, obvyklých v ostatních, starších typech ság. Tyto pasáže, které jistě před staletími vyvolávaly salvy smíchu, dnes pobaví spíše jen úzkou skupinu odborníků. Naopak otevřené sexuální narážky zůstávají dobře srozumitelné i s odstupem několika set let.

K humorně laděnému vyznění lživých ság přispívá i práce překladatelů, kterým se na jedné straně podařilo zachovat styl jazyka známý z již existujících českých překladů staroseverských ság, na straně druhé se však nebáli často užít moderně znějícího výrazu, který komičnost daných scén podtrhuje (fešáci, vidlák, Hnusburk). Dobrou práci odvedli také při překladu slov, jejichž přesný význam dnes řadě čtenářů uniká, v textu ságy však nezřídka hraje důležitou roli (ne každý ví, co přesně znamená ratiště či pobratim). Dobovou atmosféru přibližuje i užití neobvyklých znaků jako Þ, ð a dalších v případě osobních či místních jmen. Aby se však čtenář v množství jmen a názvů dokázal zorien­tovat, obsahuje kniha také vysvětlivky, které uvedou původní, často i zavádějící formulaci na správnou míru: například několikrát zmiňované „Chladné Švédsko“ je ve skutečnosti dnešní Rusko. Ve Lživých ságách starého severu se podařilo kvalitně zprostředkovat méně známou oblast evropských kulturních dějin i čtenářům neznalým starých germánských jazyků.

Autor je nordista a historik.