Politické názory Arnošta Procházky a Jiřího Karáska ze Lvovic zkoumal Robert B. Pynsent v studii Dekadentní národ, obsažené ve výboru z Pynsentových bohemistických prací Ďáblové, ženy a národ (Univerzita Karlova – Karolinum 2008).
O Franzi Kafkovi jako čtenáři Boženy Němcové přednášel v Praze 2. 10. 2006 Hans Dieter Zimmermann. Nyní si můžeme jeho přednášku přečíst, spolu s dalšími příspěvky z tehdejší mezinárodní pražské konference, v sborníku Kafka a Čechy – Kafka und Böhmen (Paseka 2008). – Mladá fronta Dnes 8. 8. 2008 pohotově informovala o právě vydané knize britského „badatele a autora komedií a thrillerů“ Jamese Hawese Excavating Kafka, rozvádějící fakt, že Kafka odebíral erotický časopis Der Amethyst, který v limitovaném nákladu vydával prozaik a esejista Franz Blei (1871–1942). Ten, v jiném svém časopisu Hyperion, tiskl jako první vydavatel Kafkovy prózy.
O Juveniliích Ladislava Klímy, sestávajících z jedné povídky a sedmi básní, jež v roce 1946 vydal malíř a grafik Jan Paroubek, Klímův spolužák z domažlického gymnázia, informoval Týdeník Rozhlas č. 33/2008 pod titulkem Jak Paroubek zachránil Klímu.
Doslov Jana Lukavce k 2. vydání Autobiografie Gilberta Keitha Chestertona (Brno, Centrum pro studium demokracie a kultury 2007) si všímá i české recepce Chestertonova díla.
Alexandra Solženicyna, jeho řeč k udělení Nobelovy ceny za literaturu (1970), připomněl Salon v čísle 580 ze 7. 8. 2008 úryvkem z rozhovoru s Janem Patočkou z října 1973, otištěného v „pražském“ čísle 62 časopisu Svědectví (1980): „...Umělec musí jít až do těch krajin, kde třískají blesky a kde přežívá jeden z tisíce. Proto mluví [Solženicyn] v té řeči ne za sebe, ale za všechny, kteří k tomu kraji zkušenosti směřovali, ale kteří za něj nedošli. Vyžadovalo by to delší analýzu: co znamená zkušenost, co znamená jít až na její kraj, kdy vzniká otřesení, v kterém mizí hranice mezi vlastní a cizí zkušeností...“. – Neproslovenou řeč Alexandra Solženicyna k udělení Nobelovy ceny otisklo exilové Svědectví (v překladu Jiřího Kovtuna) v čísle 44 (1972).
K „nejkurióznějším dílům české literatury“ přiřadil Jiří Peňás v článku k Solženicynovu úmrtí (Týden č. 32/2008) pamflet Tomáše Řezáče, syna spisovatelské dvojice Václava a Emy Řezáčových, Spirála Solženicynovy zrady (1978), sepsaný na zakázku KGB. Vyšel v několika jazykových mutacích (ne však česky) v Moskvě.
Druhé vydání Nepamětí Ludvíka Vaculíka (Brno, Atlantis 2008) recenzovali v Proglasu č. 4/2008 Blanka Kostřicová a Pavel Švanda.
Na básníka Klementa Bochořáka (1910––1981) vzpomínala v příloze Kam letního dvojčísla kulturního přehledu Kam v Brně... Věra Mikulášková.