O zfilmovaném Máji Karla Hynka Máchy napsal v Respektu č. 34/2008 Jan Gregor, že mu chybí „jakýkoli přesah, pokus po máchovsku vystihnout tragiku lidského údělu“ a že „strašný lesů pán“ Matěje Stropnického „je strašný jinak, než Mácha zamýšlel“.
„Přelomovým počinem“ byla podle Haló novin 25. 8. 2008 literárněvědná konference o Juliu Fučíkovi pořádaná evropskou revue Vulgo.net a pražským Ústavem pro českou literaturu AV ČR 21.–22. 8. t. r. pod názvem Julek Fučík – věčně živý!
K osmdesátinám Pavla Kohouta 20. 7. t. r. přinesly příspěvky Mladá fronta Dnes 18. 7., 19. 7. (od Ivana Klímy) a 21. 7. (původní rozhovor – jen ale v jihočeské a jihomoravské mutaci!), deníky Bohemia a Moravia 19. 7., Brněnský deník 19. 7. a Lidové noviny 21. 7. (od Milana Uhdeho). Neviditelný pes převzal 28. 7. na své internetové stránky příspěvek Karla Hvížďaly z vysílání ČRo 6, Jan Čulík v Britských listech podvakrát (26. a 28. 7.) podrobně rozebral (a vysoko ocenil) retrospektivu filmů Pavla Kohouta na letošní Letní filmové škole v Uherském Hradišti. Kohoutovy účasti na této akci využil 2. 8. k původnímu rozhovoru Zlínský deník. O letošním 4. čísle revue Rozrazil (Brno, Větrné mlýny – Husa na provázku), jež je vlastně ojedinělým kohoutovským sborníkem, jsme psali v minulém Odjinud. V Hospodářských novinách se 15. 8. vedoucí kulturní rubriky Petr Fischer kál, byť s jistou ironií, za opomenutí Kohoutova výročí. Haló noviny, ale ani Literární noviny a Listy se nekály vůbec. Naposled se ke Kohoutovi vrátily sobotní Lidové noviny 16. 8. celostránkovým rozhovorem, motivovaným reflexí „srpna 1968“.
Nad osmidílným rozhlasovým zpracováním Směšných lásek Milana Kundery, konkrétně nad druhou částí cyklu – povídkou Nikdo se nebude smát – , se v Týdeníku Rozhlas č. 35/2008 zamýšlel Petr Pavlovský. Došel k závěru, že i „přes jisté rozpory s dobovým společenským paradigmatem… text úspěšně prošel kvalitativní zkouškou času a stal se součástí kánonu klasické české literatury“.
Ve Vzpomínce na exilové Listy (Listy č. 4/2008) identifikoval Josef Škvorecký svůj pseudonym Vladimíra Burke, používaný v letech 1981–89 v exilovém časopisu Západ. Měla to být „fiktivní česká dívka vdaná za kanadského jazzového basistu“. – Jako jeden z autorů Bibliografie Josefa Škvoreckého si dovolím doplnit, že dva články v Západu byly podepsány pseudonymem Vladislava Burke a pod jedním (o Ladislavu Štollovi) se skvělo jméno Josefa Urválková.
Doslov k výboru z milostné poezie Vladimíra Janovice Jed v růži (H & H, Jinočany 2008) napsal Vladimír Křivánek, editor v A2 č. 32/2008 kritizované publikace Kolik příležitostí má poezie. Kapitoly z české poválečné poezie 1945–2000 (Brno, Host 2007).