V Izraeli vznikla nová hudební skupina. Jmenuje se Cipi a její Naděje. Tak reagovala některá izraelská média na výsledek primárek ve vládní straně Kadima. V jejím čele totiž stanula dosavadní ministryně zahraničí a pravděpodobná premiérka Cipi Livniová. Tisk si pouze zahrál slovní hříčku s hebrejským slovem „cipiot“, tedy očekávání, přesně ale vystihnul současnou atmosféru v Izraeli.
Cipi Livniová, po Goldě Meirové teprve druhá žena v čele Izraele, přichází po třech letech vlády Ehuda Olmerta, jehož kariéru zlomily korupční skandály a rekordní neoblíbenost u veřejnosti. Ehud Olmert přebral stranu Kadima (Vpřed) po legendárním jestřábovi Arielu Šaronovi. Ten ji založil těsně před posledními volbami jako novou platformu zejména pro prosazování plánu Cestovní mapy, jež měla přinést mír s Palestinci. Šaron doufal, že do liberálního středu politického spektra naláká poslance z různých stran, včetně členů svého dalšího „odchovance“, pravicového Likudu. Vítězství ve volbách mělo být pouze dalším krokem k silné vládní koalici a prosazení konečné domluvy s Palestinci. Šaronova strategie měla svou logiku – izraelské koalice se často potýkají s vyděračskou taktikou náboženských stran, které blokují jakékoli ústupky v otázkách míru s palestinskými sousedy. Plány mu však nešťastně překazila mozková mrtvice, po níž zůstává dodnes v komatu.
Po něm tedy Olmert vytvořil vládu a vystoupil s ambiciózním plánem na stažení osad ze Západního břehu Jordánu. Navázal tak na Šaronovu jednostrannou politiku vůči Palestincům a odchod židovských osadníků z Gazy v roce 2005. Bývalému starostovi Jeruzaléma se ale nemohlo podařit to, co Šaronovi, tedy přilákat příznivce z Likudu. Olmert tak zůstal, podobně jako mnozí premiéři před ním, napospas náboženským radikálům.
Největší rána však měla teprve přijít. V létě 2006 rozpoutalo libanonské hnutí Hizballáh víc než měsíční konflikt, jehož výsledek prezentovali jeho vůdci jako první porážku židovského státu. Izraelské armádě se nepodařilo osvobodit zajaté vojáky ani definitivně zlomit odpor šíitských radikálů za severními hranicemi země. S několikaměsíčním odstupem museli kvůli fiasku odejít jak izraelský náčelník generálního štábu, tak ministr obrany. Premiér zůstal, jeho obliba se ale propadala. Definitivní konec znamenaly pro Olmerta korupční skandály, kvůli nimž je vyšetřován policií a získal přízvisko pan Obálka.
Agentka z Paříže
S Olmertovou politickou kariérou se potápí i jeho strana. V průzkumech stále vede pravicový Likud v čele s Benjaminem Netanyahuem a Livniová se tak bude muset hned zpočátku veřejně odstřihnout od minulé éry i některých dosavadních kolegů včetně Olmerta. Zatím jí popularita stále stoupá a její přesvědčivosti by mělo nahrávat i to, že v Izraeli stále panuje přesvědčení, že by vrcholní politici měli mít vojenskou zkušenost. Oba její rodiče byli totiž členy militantního sionistického hnutí Irgun, jež bojovalo před vznikem Izraele jak proti Arabům, tak s britskou mandátní správou.
Cipi a „její naděje“ posiluje i fakt, že v 80. letech působila jako agentka tajné služby Mossad v Paříži. Přestože podle izraelských médií nebyla její role významná, tajemná nálepka špiona jí může pomoci. Zvláště v době, kdy do izraelské armády odmítá nastoupit stále větší množství mladých lidí a malý stát uprostřed arabského světa se musí spoléhat na moderní technologie a kvalitní zpravodajskou práci.
Domácí podporu bude Livniová potřebovat pro řešení zahraničních problémů. Těší se sice oblibě ve Spojených státech, její přátelé George Bush a Condoleezza Riceová jsou však na odchodu. Izraelská šéfka diplomacie je jako někdejší zastánkyně Ariela Šarona známá svými tvrdými postoji v otázkách jednání s Palestinci. Údajně nechce ustoupit ani o kousek například v oblasti Jeruzaléma jako nerozděleného izraelského hlavního města. Tabu je pro ni rovněž Olmertem slibované stažení osad ze Západního břehu. Také proto již zazněly v arabských médiích obavy o budoucí vývoj mírové dohody, která by měla podle skalních optimistů podepsána do konce roku 2008. Nedůvěru sdílí i Turecko – obává se zastavení zprostředkovaných rozhovorů mezi Izraelem a Sýrií. Tamní experti mají pravdu v tom, že Livniová se bude nejprve muset soustředit právě na domácí problémy. Její minulost i dosavadní projevy však naznačují, že Izraelci mohou získat po létech stagnace oblíbeného a respektovaného vůdce.
Autor je analytik Asociace pro mezinárodní otázky.