Mňa je dobre v Čechách

Popíjím spolu s Ferim silnou a přeslazenou kávu, při níž nesmí chybět cigareta. „Prišiel som domov dačo porobiť… aj sebe odpočinúť,“ vypráví čtyřicátník Feri. Domů, do vesnice nedaleko Michalovců na východním Slovensku se z Čech vrátil po půldruhém měsíci. Za část výplaty si stačil vymalovat obývací pokoj, něco utratil za pivo a pálenku, když si zašel poklábosit do místní hospody, a část peněz vyhradil na dárky pro vnoučata. „Znáš, že to je dosť ťažká robota a robíš tam furt aj soboty a nedeľe bez voľna… Ale už na budúci týždeň idem nazad. Ta čo? Budem doma sedieť?! A tu roboty nenájdeš, keď si cigán,“ popisuje Feri své pracovní plány. Tento cyklus udává již dlouhé roky rytmus jeho životu. Slovensko – Čechy, Čechy – Slovensko… Koloběh porušil jen jednou, to když zkusil své štěstí v Anglii, kde žijí dvě z jeho tří dětí s rodinami. Ale nedařilo se mu tam. „Už by som do Anglicka nešiel. Ta čo tam máš? Robíš ako kôň a zaplatíš nájom a nič nenašetríš. Anglicko nie je pre mňa. Mňa je dobre v Čechách,“ prohlašuje a jeho žena u dřezu s nádobím dodává: „Tak čo tam budeme robiť, keď sme tam aj tak stálu robotu nemali?“ Proto se po této několikaměsíční anabázi oba vrátili k osvědčenému způsobu obživy, zprostředkované místním romským podnikatelem Valim.

Podle oficiálních statistik z května 2008 přichází více než polovina ze 71 591 slovenských občanů žijících na území ČR z pracovních důvodů. Údaje Českého statistického úřadu také mluví o 30 217 mužích (a 16 468 ženách), kteří v ČR nemají trvalý pobyt a z kterých většina migruje za prací; pří­pady nezaregistrované pracovní síly, mezi něž patří i Feri, by ale tyto oficiální statistiky jistě podstatně zvýšily.

Druhý den už sedím v zánovním klimatizovaném Volkswagenu Passat spolu s Valim, majitelem firmy Labol, pro kterou Feri pracuje. Řítíme se po dálnici směrem na Prahu a Valimu pořád zvoní telefon. V přestávkách mezi telefonováním popisuje své pracovní štace do ČR. Tráví zde vždy tak polovinu týdne. „Chodím takto hore dole už sedem rokov,“ říká. Teď zrovna jede odevzdat fakturu do jedné z největších stavebních firem, která se specializuje na úpravu dálnic. Během naší cesty se zastavujeme na dálničním úseku, kde jedna z jeho pracovních skupin, takzvaných partií, sází na svazích stromky. Následující přestávku děláme na dalším opravovaném dálničním úseku, kde si Vali přátelsky popovídá se známým stavbyvedoucím, čímž zároveň získává tipy na další zakázky. Předtím, než si zřídil vlastní firmu, pracoval Vali pro jiného romského podnikatele nejprve jako řadový dělník, až se vypracoval na jednatele firmy. Později se osamostatnil a stal se jeho konkurencí na stejném trhu, na kterém jsou menší firmy subkontraktovány několika dominantními stavebními společnostmi.

Náš zaměstnavatel, dárce a zastupitel

Ještě než skončil u Valiho, pracoval Feri i pro romského podnikatele Koršara, který žije ve stejné vesnici. Není však tak solidní v jednání se svými zaměstnanci. Většina zaměstnanců u něj pracuje načerno (pro kalo); přitom jim však nabízí horší platové i pracovní podmínky. Zatímco mzda u Valiho se pohybuje kolem 75 SKK na hodinu, a Feri si tak za měsíc a týden vydělal něco kolem 20 000 korun, u druhého podnikatele jsou platy až o čtvrtinu nižší. I sám Vali zaměstnává několik, hlavně neosvědčených pracovníků načerno, tj. bez pracovní smlouvy. Ve většině případů pocházejí z téže vesnice a okolí jako on sám. Vztahy se zaměstnanci utužuje i na poli mimopracovním. Každoročně pro ně pořádá silvestrovskou zábavu se živou hudbou. Minulý rok před Vánoci, kdy většina z jeho dělníků byla doma odkázaná pouze na sociální dávky, zprostředkoval jejich rodinám zabijačku prasete za velmi výhodnou cenu. Obracejí se na něj také manželky zaměstnanců se žádostmi o vyplacení záloh na výplatu, dostanou-li se do finanční tísně (například pár dní před vyplacením sociálních či mateřských dávek).

Vali je i jedním ze tří romských poslanců v místním obecním zastupitelstvu. „Vali toho pre obec urobí skutečně dosť,“ tvrdí starosta obce Dluhoš a o místních Romech dodává: „Som na väčšinu z nich hrdý. Čo si pamätám, naši Rómovia vždy pracovali… Keď prišli o prácu na Slovensku, išli do Čech.“ Tato pochvalná slova místního starosty jsou však na východním Slovensku spíše výjimkou.

Ukradené hodiny

Výjezdy do Čech připravuje Vali tak, že po získání zakázky nejprve na místě zajistí a zaplatí ubytovnu. Jeho zaměstnanci pak dostanou zálohu na cestu, kterou ve většině případů absolvují nočním autobusem nebo vlakem. Na domluveném místě ně čeká tzv. parťák, který celé partii (pracovní skupině) šéfuje, rozděluje práci a dohlíží na odvedenou kvalitu. Vypisuje také výkazy s odpracovanými hodinami každého dělníka. A právě tohle bývá často předmětem sporů a vykořisťování. „Ten podlý vedúci mi kradol hodiny, čo som odrobil. A to sme robili od rána do večera. Na budúce už si budem musieť dajako svoje hodiny počítať sám, ale ako, keď neznám poriadne ani písať, ani čítať?“ stěžuje si Dežo, který pracoval dva měsíce u výše zmiňovaného podnikatele Koršara a vrátil se domů „jen“ s 14 000 SKK.

Pracovní den začíná mezi šestou a půl sedmou hodinou ranní a s menší přestávkou na oběd trvá až do šesti, sedmi hodin večer. Každý zaměstnanec dostává týdenní zálohu na diety, asi 1000 Kč. Někteří si ohřívají párky a konzervy na ubytovnách, jiní si zajdou na jídlo do kantýny. K obvyklé dietě ovšem patří káva, cigarety a nejlevnější limonády z velkoobchodních řetězců, zakusované horalkou při krátkých pracovních přestávkách. Svůj volný čas většina mužů tráví na ubytovnách, jen občas si ho zpestří návštěvou hospody, diskotéky nebo baru.

Úspěšní se ukážou

Pracovní migrace není pro tyto dělníky jen čistě ekonomickou záležitostí, ale i aktivitou, která má důležité dopady na jejich sociální identitu. Získávají totiž pocit seberealizace a sebeúcty živitele rodiny, schopného zajistit její hlavní příjem. „Kto zná robiť a chce sa postarať, tak ide do Čech alebo do Anglicka. Však to je aj pocit uspokojenia, keď môžeš domov doniesť peniaze manželke a deťom, aby sa mali dobre. Lebo z tých dávok tu skutočne nevyžiješ,“ líčí Iko, který v ČR dlouhé roky pracoval, nyní je v důchodu a občas si přivydělává na stavbách v rodné vesnici. Velkou část výdělku sice migrující pracovníci obdobně jako v případě sociálních dávek předávají ženě a rodině na jídlo, nemalou část peněz však věnují i na nezbytné „ukázaní sa“. Opraví dům, koupí sekačku. Zážitky z pracovních štací se stávají častými tématy na vyprávění příběhů u piva. A tak si Feri, kterého by místní před odchodem do Čech v hospodě jen málokdy zahlédli, může po návratu odtamtud dovolit pozvat ostatní. Získává tak jejich respekt. Uznají ho jako člověka, který „něco dokázal“ a umí se o sebe a své blízké postarat, i když za cenu dlouhodobé absence.

Autor je doktorand na St Andrews University.

Reportáž vznikla v rámci projektu „Czech made“ Multikulturního centra Praha za podpory Evropské komise.