Jméno rakouského filosofa a literárního vědce Konrada Paula Liessmanna se stalo v českém prostředí známé teprve nedávno, když nakladatelství Academia vydalo v roce 2008 jeho knihu Teorie nevzdělanosti. Ta rozpoutala četné diskuse a polemiky o „společnosti vědění“, vysokém školství a vzdělávání obecně. Čtyři roky poté vychází jeho další dílo s titulem Univerzum věcí. K estetice každodennosti.
Stejně jako byla Teorie nevzdělanosti spíše pamfletem, který velí do boje proti zmateným a zastírajícím pojmům, jako je ona „společnost vědění“, „polovzdělanost“ a „vysokoškolské reformy“, tak ani Univerzum věcí, skládající se z dvanácti esejů na různorodá témata, není odbornou publikací, ale útočným spisem s ambicí rozpoutat rozpravy o zdánlivých banalitách a každodennosti.
Na rozdíl od staršího díla s jasnou linkou ale nevytváří kompaktní celek. Jednotlivé články vznikaly mezi roky 2003 a 2009 pro rozličné příležitosti – časopisecké ankety, přednášky, příspěvky pro katalogy uměleckých výstav.
Všechno je tady
Autor rozehrává své zkoumání obyčejnosti života s prostou motivací: „Jde o to, abychom lépe porozuměli věcem, s nimiž se každodenně setkáváme.“ Vždy na několika stránkách vybroušeným a ironickým jazykem komentuje nejrůznější fenomény naší doby od spotřebních předmětů přes fotbal a závodní kola po kult krásy. Každý esej je uvozen jednoduchou větou: „Všechno je tady!“ a následují nepřeberné – často zábavné – výčty toho, co nás obklopuje: „ovoce, papír, počítače, hodinky, kosmetika, kabelky, hračky, vražedné zbraně“ apod.
Jednotlivé eseje oscilují mezi popisem, komentováním banalit a filosofováním. Tu se mihnou Kant, Schopenhauer nebo Lukács v blízkosti jízdního kola, lopaty na sníh či krásné dívky z plakátu, doprovázeni etymologií slov a pojmů, citáty z děl teoretiků umění a na závěr malým kopancem do neoliberálního kapitalismu. Čirá postmoderna!
Skrze zachycování fragmentů světa vzývá Liessmann estetično, snaží se přimět čtenáře klást důraz na každodennost, stereotypy a rutinu. Odhaluje jejich falešnosti nebo naopak poukazuje na jednotlivé aspekty, které by neměly sejít ze zřetele. Stručně řečeno: horuje za kritickou pozornost ke všednosti života s důrazem na estetiku.
Už to tady bylo
Označením Liessmannova psaní za filosofování se snažíme poukázat na skutečnost, že na rozdíl od Rolanda Barthese, jehož Mytologie se v lecčem podobají knize Univerzum věcí, zůstává rakouský autor ve svém díle na půl cesty. Barthes se totiž nespokojuje s popisem fungování konzumní společnosti, ale rovněž představuje „návod“ na její čtení a je vůči ní také výrazně kritičtější.
V úvodním eseji, který slouží i jako předmluva, Liessmann píše, že oddávat „se bez účelu, bez viditelného cíle před očima jen tak svým myšlenkám může přinést vzácné, osvobozující, drahocenné chvíle. Takovou zkušenost má každý, kdo se někdy s přáteli pustil do nekonečného rozhovoru o bohu a světu, smyslu života nebo nesmrtelnosti duše.“ Tím však otupuje osten svého psaní. Programově rezignuje na roli kritického intelektuála. Místo aby pátral po kořenech současného systému, snaží se jen líbivými slovy lehce měnit úhly pohledu na něj. Zůstavá tak uvězněn v celku sebeporozumění společnosti o sobě bez aspirace na jeho narušení.
Třebaže kvalita jednotlivých esejů, zvlášť pokud jde o podnětnost a překvapivost postřehů, poněkud kolísá, autorovi nelze upřít vytříbený jazyk a smysl pro ironii. Četba knihy se tak stává příjemnou záležitostí, bohužel bez hlubšího potenciálu na další promýšlení. A proto zřejmě právě těm, kteří již strávili nejeden večer v rozhovoru „o bytí, světě a tak vůbec“, mnoho nového nepřinese. Univerzum věcí si přesto pozornost zaslouží, ačkoli se mu pravděpodobně nedostane stejného ohlasu jako Teorii nevzdělanosti, která v reakci na dobovou poptávku přinesla aktuálnější témata. Otázkou tak zůstává, proč se nakladatelství Academia rozhodlo vydat právě toto Liessmannovo dílko namísto některého z jeho důležitějších spisů.
Autor je student historie.
Konrad Paul Liessmann: Univerzum věcí. K estetice každodennosti. Přeložila Jana Zoubková, Academia, Praha 2012, 137 stran.