Dr. House na kraji města

Práci lékaře v nemocnici oceňuje většina lidí jako společensky nejužitečnější. Tito andělé v bílých pláštích nás zbavují akutních zdravotních potíží a jejich vlídné slovo mnohdy uklidní i rozháranou psychiku. Smrt za zády, kterou občas dokážou i zahnat, je ozařuje mystickou aurou. Co na tom, že si ulevují svébytným druhem humoru, občas nechají v břiše operovaného tampon a někdy nám prohodí v porodnici děti (možná jsme dostali to chytřejší, řekl by optimista)! Ambivalentní atraktivity lékařského prostředí si brzy všimli i televizní producenti a seriály s bílými plášti se staly jedněmi z nejoblíbenějších. Ostatně i tuzemským seriálovým počinům vévodila v době normalizace Dietlova Nemocnice na kraji města a Hubačova Sanitka. A v poslední době se na čelo televizní sledovanosti prodrala neméně vlídná Ordinace v růžové zahradě, kterou pravidelně sleduje okolo dvou milionů diváků. Pozoruhodný zájem vzhledem ke stáří a počtu repríz si vydobyla Nemocnice na kraji města: okolo 1 100 000 diváků.

Televizní western?

Americký seriál Doktor House na první pohled popírá zaběhnutá seriálová klišé a andělskou legendu nahrazuje ďábelskou proměnou ústředního hrdiny, který není modelován univerzálně, ale jehož tvůrci naopak sázejí na pevnější sympatie s užší diváckou skupinou (česká sledovanost se v pondělí kolem desáté večerní pohybuje okolo 1 milionu diváků). House (Hugh Laurie) nevystupuje jako laskavý doktor Sova; spíše se jedná o pitvorný klon doktora Štrosmajera. Povětšinou se chová jako hulvát, ztrapňuje a šikanuje podřízené, zneužívá velkorysosti přítele i slabostí nadřízené. Pacienty uráží, neobtěžuje se jim poskytnout adekvátní informace, často je bez jejich přímého souhlasu vystavuje riskantním diagnostickým postupům. Bolest způsobená zchromlou nohou se mu stala omluvou pro těžkou závislost na sedativech. Pro jejich získání falšuje recepty kolegů a neštítí se ani okrást zemřelého. Přesto z něj vyzařuje charisma kladného hrdiny: s chorobou vede totální válku a boji podřizuje vše – jeho neutěšený osobní život mu ostatně nic jiného neumožňuje. Tato „inovace“ se objevila už v šedesátých letech ve westernu: hrdina byl sice psanec, ale na správné straně zákona.

Kvazivěda táhne

Jednotlivé epizody seriálu jsou vystavěné podle pevného schématu. Na začátku stojí pacientův kolaps, na konci úspěšně stanovená diagnóza, samotné léčení se jeví jako cosi nepodstatného, zkrátka se nehodí do koncepce seriálu. House stanovuje diagnózu ve stylu poručíka Columba. Jeho znalosti podpořené intuicí spolehlivě odhalují všechny nezvyklé symptomy často vzácné choroby; stejně tak rozpozná zapírání a lži nemocného či příbuzných. Výpravy do pacientova bydliště připomínají pirátské nájezdy – s tím rozdílem, že obětí se stává vražedný bacil či virus. Není důležité, kdo je „vrah“, laický divák se neorientuje v defilé odborných termínů a stejně tak mu uniká smysl vyšetření na drahých přístrojích. Důležitou se stává samotná věda. Geniální diagnostik House se neobejde bez její pomoci ani bez služeb vykořisťovaného týmu. Sama intuice, byť geniální, nestačí; nároky americké společnosti se od dob poručíka Columba a jiných solitérů změnily. A jak se zdá, za oceánem odzvonilo i lidovým léčitelům a okultním médiím. Tvůrci Dr. House kladou podobný důraz na statut vědeckosti jako neméně úspěšný seriál Kriminálka Las Vegas, navzdory tomu, že diváci současné vědě rozumějí asi stejně jako okultním praktikám. Kvazivědeckost navíc podporují vložené animované pasáže zobrazující pochody uvnitř těla.

Lékařská etika s humorem

Pod obrazem excentrického lékaře a detektivně-vědeckým rámcem se v komických paradoxech ukrývají denní dilemata lékařské služby. Jeden z pacientů odmítne vydat souhlas k transplantaci kostní dřeně od svého nezletilého sourozence, protože by se o něj musel po vyléčení starat, a tak raději zůstane v pohodlí své nemoci. Klišé, že choroba není pouze fyzického rázu, nabývá mnohdy až sarkastické podoby. Rozzlobený Afroameričan vyžaduje po Houseovi léky pro bělochy, ten mu je nakonec předepíše a psychická spokojenost pacienta zvítězí nad poznatky genetiky. Stanovení diagnózy se často proplétá se soukromím pacientů. Žena, která se léčí na neplodnost, zároveň tajně bere hormonální antikoncepci. Poté si raději, než aby přiznala pravdu manželovi, nechá odebrat kus zdravých jater. Ze svůdné topmodelky se vyklube hermafrodit, který trpí rakovinou nesestoupených varlat. Seriál poťouchle komentuje i problém politické korektnosti. Ředitelka nemocnice zůstala v klidu, když jí těžce obézní pacient rozlehl drahý tomograf; musí sice koupit nový, ale vyhnula se „dražšímu“ obvinění z diskriminace obézních pacientů. Prostor dostane i „omletý“ motiv nedostatku orgánů vhodných k transplantaci. V jedné epizodě podává House návod k sebevraždě. Jeho rady mají zajistit, aby těžce nemocný odkázal synovi své srdce v co nejlepším stavu. Komické odlehčení přinášejí momentky z nenáviděné služby na ambulanci, kde si House vylévá vztek na pacientech s banálními problémy. Ve třetí řadě seriálu se z jednoho takto poníženého člověka vyklubal neméně arogantní policejní důstojník, který si na lékaře následně zasedne a snaží se ho dostat do vězení za falšování receptů a přechovávání drog. Tato krajně nesympatická postava přitom vykonává svou práci se stejným nasazením a uplatňuje obdobné metody jako House. Její smůla spočívá v tom, že honí svého „kladného“ dvojníka.

Soucit místo kritiky

Boření tabu má své limity. Seriál se odehrává ve fešácké privátní nemocnici, kde všichni pacienti vlastní luxusní zdravotní pojistku. Morální dilemata zůstávají v individuální rovině, v případě jejich zobecnění se House i další hrdinové schovávají za obecné fráze. Hlavní etické problémy zdravotnictví, vyplývající z limitů jeho financování (komu srdce, komu acylpyrin a na koho se nedostalo), řeší hrdinové podle jasně vymezených směrnic (kéž by takové vznikly i v tuzemsku!), které se Houseovi občas podaří švejkovsky obejít. Hnacím motorem se stává soucit s konkrétním pacientem, nikoliv kritika systému. Základní společenský status quo není narušen. Aktuální čtvrtou řadu Dr. Househo navíc postihl typický seriálový syndrom vyhoření, který nevyléčí ani zvýšená dávka cynických vtípků a žertovných situací. O smrti televizního pacienta rozhodne jako vždy divácký zájem. A producenti v současnosti připravují již smlouvy na osmou sérii. Ale třeba tvůrcům křivdím a v dalším dílu (po vítězství demokratů v prezidentských volbách a následné reformě amerického zdravotnictví) bude muset House
z trestu odejít do nějaké veřejné nemocnice. Nejlépe do té v Hell‘s Kitchen na Manhattanu, kde se odehrává Počítání mrtvých Martina Scorseseho.

Autor vyučuje na Univerzitě Palackého v Olomouci.