V závěru ledna u nás skončila III. série oblíbeného TV seriálu Ztraceni a shodou okolností v tutéž dobu byla v Americe uvedena jejich IV. série. Je načase zhodnotit, co stojí za popularitou tohoto seriálu a v čem je výjimečný z filmového hlediska.
Většina televizních seriálů nabízí v jednoduché formě snadno konzumovatelnou zábavu, která zároveň ventiluje aktuální sociální a společenské problémy (např. hospodářská krize v Latinské Americe proměnila žánr tamější telenovely). V posledním desetiletí ale část seriálové tvorby opouští jednoduchá žánrová pravidla a vydává se na svébytnou cestu vrstevnaté struktury, která odkrývá zatím nevyužívaný potenciál tohoto televizního žánru. Již se nejedná o solitérní autorské projekty jako Twin Peaks (David Lynch) či Království (Lars von Trier), ale o promyšlené produkce určené pro nejširší divácké vrstvy, které k propagaci seriálu využívají internet a další média.
Promyšlená reklama: základ úspěchu?
Tuto tendenci potvrdil i zatím nejdražší a nejambicióznější TV seriál Ztraceni (Lost), natočený pro stanici ABC (první sezona byla v USA uvedena 2004, poslední, šestá je ohlášena na rok 2010). Tvůrci pod vedením režiséra a producenta J. J. Abramse společně s promyšlenou reklamní strategií vsadili na poměrně riskantní kartu složité kompozice, která nutí diváka pozorně sledovat každý díl, pátrat v paměti či pro oživení navštívit webové stránky. Již uvedené díly jsou v USA brzy uvolněny k legálnímu stažení, celosvětově se seriál prodává na DVD. Toto pojetí vylučuje nejen náhodné diváky, ale i většinu nepravidelných a u těch věrných si buduje exkluzivitu, která seriál vyděluje z běžně vnímané televizní produkce a vtiskuje mu punc kultovního díla. Důležitou součástí diváckého úspěchu se stala i multimedialita celého projektu. Ke koupi jsou nabízené klasické výrobky (trička, čepice, plakáty) či rafinované suvenýry (např. čtveřice puzzle kromě hlavního obrazu vytváří na rubové straně mapu ostrova se zašifrovanými poznámkami). Letos vyjde klasická počítačová hra na motivy seriálu, přičemž čas mezi druhou a třetí sérií vyplnila hra Lost Experience, kde mezi sebou soutěžily fanouškovské weby, které se snažily z útržkovitých informací vyskytujících se v různých médiích po celém světě sestavit historii ostrova. Součástí hry byly i regulérně vysílané reklamy na fiktivní výrobky ostrovního Dharma projektu. Image seriálu nejvýrazněji podporují fandovské webové stránky, kde si divák může upřesnit časovou chronologii, zorientovat se v minulosti jednotlivých postav či porovnat sledovanost. Pro tyto weby uvolňuje produkce dílčí informace o budoucím vývoji seriálu, což je účinnější a lacinější propagace než klasická reklama. Dále zde návštěvník může podstoupit kvízy ze znalosti seriálu, stejně jako test toho, které z postav charakterově nejvíce odpovídá. Bohatě jsou zastoupeny specializované diskusní chaty věnované jednotlivým postavám nebo neobjasněným záhadám. Pozoruhodné jsou zejména teorie fanoušků vysvětlující záhady na ostrově, z nichž některé v poučených interpretacích využívají teorií mýtu či poznatků komparativní religionistiky.
Žánrová frustrace jako potěšení
O úspěchu projektu však rozhodla především pro TV seriál inovativní narativní stavba a cíleně využitá žánrová frustrace vyplývající z nejednoznačného žánrového vymezení seriálu. V klasickém epizodním seriálu tvoří každý díl uzavřenou část, přičemž celek spojuje v nepatrných variacích opakovaná zápletka (odhalení zločinu, stanovení diagnózy, rodinné patálie), dané prostředí a jemu odpovídající typ hrdinů. Ani ve většině vývojových seriálů, jako je sága, se nevyskytuje ústřední dramatická kostra rozprostřená do všech dílů, ale spíše se jedná o mozaikovitou strukturu několika paralelně se proplétajících epizod, postupně začínajících a končících v různých dílech celé série. Ztraceni kombinují oba typy a navíc posilují důležitost centrálních motivů. Boj o přežití postupně vytlačuje motiv tajemství spojený se záhadným ostrovem, přitom žádné z tajemství není zatím vysvětleno a přibývají další. Lineární strukturu příběhů z ostrova narušují vysvětlující retrospektivy paralelně se odehrávajících událostí, udané časovým titulkem (např. před měsícem, před pěti dny, apod.). Podstatnou část většiny dílů tvoří uzavřené epizody spojené vždy s jednou postavou, které se odehrály ještě před pádem letadla. Tyto pasáže, často z temné a kontroverzní minulosti postav, jsou většinou v protikladu s jejich současným jednáním. Nevysvětlená proměna charakterů umocňuje tajemný statut ostrova a vyřešení osobního problému z předchozího života často anoncuje smrt hrdiny na ostrově. Závěrečné scény posledního dílu třetí řady pak proměnily klasickou retrospektivní epizodu v prospektivu, jež líčí osudy jedné z postav po opuštění ostrova.
Každý filmový a televizní žánr modeluje svými kódy divácké očekávání a v případě výrazného porušení se dostavuje tzv. žánrová frustrace. Divák je deprimován nečekaným vývojem. Žánrová frustrace se ve Ztracených stala zdrojem divákova potěšení a očekávání, přičemž tvůrci nevyužívají prvky parodie (jako v Twin Peaks a Království), ale v realistickém pohledu předkládají nepravděpodobné, téměř až surrealistické motivy. Tato sázka na iracionálno kupodivu slaví úspěch a dychtiví diváci bez protestů přijímají polárního medvěda v tropické džungli vedle nesmyslné experimentální stanice, kde se každých 108 minut musí zadat do počítače stejná čísla.
Ostrov: peklo, či očistec?
Ztraceni vycházejí z žánru dobrodružného katastrofického filmu a střet se záhadnými Druhými nabízí thrillerový boj o přežití. Mysteria ostrova se vyjevují v rámci klasické sci-fi (Dharma projekt), klasické fantasy (kouřové monstrum jako Kerberos) nebo autorské sci-fi s prvky mystiky (zhmotnělé představy ve stylu Tarkovského Solaris). Prospektiva posledního dílu nabízí variaci pátrání po utopické Šangri-la v Caprově filmu Ztracený horizont. Vložené retrospektivní epizody se nejvíce blíží variacím rodinných melodramat. Stejně nejasný jako žánrový vývoj zůstává i statut hrdinů: Přežili vůbec? Jedná se o sen, či o vizi krátce před smrtí? Je ostrov alegorií novodobého pekla, či očistce? Nejde o nový druh virtuální skupinové terapie? Tento široký interpretační rámec navíc podporují zmiňované webové stránky.
Seriál v alegorickém obraze obligátně odráží krizi hodnot našeho světa a ideovou neukotvenost i prostý životní zmatek současníků (americká kritika označuje seriál jako drama po 11. 9.). Ačkoliv jsou Ztraceni primárně apolitický projekt, největší potenciál ideologické interpretace spočívá v multikulturním složení obyvatel ostrova, pocházejících ze všech světadílů. Hrdinové se k sobě zatím většinou chovají příkladně korektně, národnostní, kulturní ani náboženské třenice zatím nevypukly, což však neznamená, že se konec neodehraje v duchu nového izolacionalismu, jaký nabídl alegorický konec Pullmanovy fantasy trilogie Jeho temné esence. V ní musejí být pro záchranu univerza uzavřeny brány mezi jednotlivými paralelními světy, čímž je mimo jiné rozdělena ústřední milenecká dvojice. Možné je všechno, jsme přece na ostrově, kde zítra mohlo znamenat i včera.
Autor vyučuje filmovou teorii na Univerzitě Palackého v Olomouci.